27. Září – 1. Října
Tenhle trip začal už ve 4 ráno a byl trochu těžší než ty předchozí. Musel jsem si zabalit věci na několik měsíců a ještě jsem sebou táhnout klávesy od Yamahy pro Jirku, protože jsem to už měl vymyšlený od Března, že mu je přivezu. Měl jsem zaplacený jen jedno zavazadlo, takže jsem je musel nějak elegantně spojit s krosnou aby to byl jeden kus.
Přestup jsem měl v Londýně a čekal jsem tam asi 9 hodin. Venku bylo hnusně a uložení věcí na letišti by stálo 20 Ł, takže jsem do centra nejel. O půlnoci jsem přilítnul na Paphos a kolem jedný jsem byl u Jirky, kterej mě přivítal a šel spát, protože ráno musí do práce.
První den jsem se šel projít a omrknout sortiment v místním Lidlu. Koupil jsem karton piv, ale doma jsem zjistil, že naše lednička nemá dveře a je vypnutá. Bylo krásně takže jsem šel asi na hodinu plavat a pak čekal doma na Jiřika.
Zabral jsem si jeden z pokojů v tomhle bytě, vytřel a ukradl si matrace z gauče. Taky jsem dal dohromady stůl.
Tohle je můj výhled z okna.
Na víkend byl naplánovanej výlet někam, ale všichni to furt měnili. No nakonec jsme jeli do Nikósie a šli kalit s Denisem a Eddiem.
Druhej den se pořád nic nedělo, lidi se dohadovali kdo kam by chtěl jet a bez koho nepojede, až jsme ve 4 hodiny utvořili skupinku pěti lidí a jednoho psa a jeli jsme do Akamaz, konkrétně Blue lagoon.
Cesta byla po dálnici rychlá a přesto jsme jeli 3 hodiny a pak ještě hodinu pěšky. Kemp jsme rozestavěli už za tmy a jali se grilovat zeleninu a žampiony na otevřeném ohni, i když je to tady přísně zakázaný, protože už od Března nepršelo.
Vypili jsme dohromady dvě vína, jednu Zivanii a každej si někam zalezl. Amatéři měli stany, já měl karimatku a spacák a Jiřik jen takovou tenkou deku z Ikei a v noci pak nevěděl jestli si jí dát pod sebe nabo na sebe.
Ráno jsem vstal první protože mi svítilo do ksichtu a snědl jsem brambory v alobalu co jsme naházeli večer do popela. Asi hoďku jsem šnorchloval, šel se projít a pak několik hodin odpočíval v houpací síti.
Kolem čtvrtý už jsem fakt umíral nudou a tak jsem byl rád, že Jirka se mnou vyrazil na kopec. Vzali jsme to hardcore cestou přímo za nosem, přes křoví, rokle a trny. Po hodině a půl jsme stanuli na vrcholu i když značně poškrábaný a od krve.
Když jsme došli zpátky, naložili jsme naše drobnosti do auta a museli zase jít pešky pár kilometrů na parkoviště, protože bysme se do toho auta všichni nevešli. Cestou na parkoviště, jsem řikal že by bylo vtipný kdyby to auto nešlo nastartovat, protože si Tanner včera svítil na stavbu stanu asi půl hodiny, což se během pár minut potvrdilo, když nám volali, že baterka je prázdná a ať seženeme pomoc. Byla už tma, tak jsme šli do nejbližší restaurace, kde nám dohodili offroad taxikáře s krásnou Toyotou. Dostali jsme zadara dvě točený piva a během čekání na něj jsme ještě pomáhali vyprostit ruskej páreček co se zasekl na obrovskym kameni na parkovišti. Když přijel pán s Toyotou, naložil nás i se psem a pivama a jel jak šílenec za našima kámošema, takže jsem byl celej politej tim pivem a Max se málem poblil z okýnka. Pán nás teda nastartoval pomocí kabelů a za tuhle prácičku si řekl 100€. Na to jsme se víceméně složili a jeli jsme další dvě hodiny zpátky do Limassolu.