V Palanze jsme prošli dlouhou promenádou lemovanou atrakcemi a waflemi až k molu plnému lidí.

Pláž byla dlouhá několik kilometrů a my jsme se snažili s bolavou nohou dojít co nejdál a najít místo na spaní. 

Při setmění jsme uvařili písmenkovou polívku a pak si zalezli pod plavčíkův domeček.

Noc byla větrná a studená, že jsme spali se spacáky přes hlavu. Ráno nás tam plavčíci našli a jenom se nám vysmáli. Dolezli jsme do nejbližší kavárny se trochu rozehřát a cestou jsem si dal XXL wafli.

Pak si Eliška pořídila bepanthen a vodku na bolavej prstík a já zase Litevskej medovej likér 40%.

Došli jsme na konec města kde nás vzal táta se synem co jel do naší další destinace, která už byla v Lotyšsku zvaná Liepaia.

Říkal že je tam daleko lepší pláž, ale když jsme na ni došli byla úplně stejná jako předtím, prostě kilometry písku, vlny a vítr. Sedli jsme si tam do baru na pivko, protože tam hrál pán na saxofon a přišlo nám to zajímavý.

Předtím jsme se ubytovali v hostelu mimo centrum, kterej byl úplně prázdnej, Vyndali jsme Elišce klíště a pak jsme jeli mikrobusem blíž do centra a v parku jsem zkusil bramborový placky a polívku Solanku.

Po pláži ještě prohlídka centra který tam ani moc nebylo, nákup a šli jsme spát.

Ráno jsme se nějak nemohli vyhrabat, takže v jednu už nás recepční přišla vyhodit. Došli jsme na vlakáč kde jsme nic nezjistili, tak jsme šli dál na okraj města kde nás po chvíli vzal obytňák s dvěma staršíma lidma co se zrovna vraceli z dovolený na Istrii. Jeli jsme s nima asi hodinu, jedna zastávka v kempu kde byli před deseti lety a pak zastavili znovu, že nám uvaří čaj a kafe. Dal jsem jim panáka svojí medovice a oni mě zase grapu ze Slovinska.

Po čaji se pán rozhodnul, že nám sežene další auto, protože oni už dál jet nechtěli, takže na někoho mávnul jako že má problém s autem a zeptal se jich, jestli nás vezmou dál. Byla to trochu trapná situace, ale paní mluvila dobře anglicky, takže celou cestu dávala tipy co dělat v jejich městě a bylo to v pohodě, I když asi jejich první stopařská zkušenost.

Vypustili nás ve Ventspils v centru u parku, kde jsme si sedli na trávu a dali si náš černej chleba se sýrem. Potřebovali jsme šetřit, takže dneska v plánu zase spaní venku. Prošli jsme parkem kde bylo muzeum kotev až na pláž kde jsme si zase dali večerní pivko.

Potom jsme šli pár kilometrů podél pláže až do lesa, kde byli vojenský bunkry a pozorovací věž na kterou jsem hned musel vylízt.

Elišce se tam ale vůbec nelíbilo, takže jsme museli hledat dál. Nakonec jsme postavili přístřešek mezi stromama za dunou kousek od pláže, mělo pršet a taky se tak ráno stalo.

Eliška měla už večer horečku a ráno jí nebylo líp. Sotva mluvila, takže jsme šli hned zpátky do centra do lékárny a kavárny. Tady jsem si dal řízek ve vajíčku a karbanátek s mátovym čajem a potom ještě ovocný želé s kafem.

Když jsme poté došli na konec města stopovat, začalo hrozně pršet. Čekali jsme v pláštěnkách skoro hodinu, než nás někdo vzal aspoň za město na lepší místo. Tam byl semafor protože dělali novou silnici, takže auta stáli v koloně přímo vedle nás a stejnak nás nikdo nevzal asi půl hodiny než se nám úplně rozmočila naše kartonová cedulka Riga.