Třetí třída nebyla tak špatná, plná baťůžkářů, mnichů a chudejch lidí. Během cesty pořád chodila služba s čerstvým jídlem, pitím, brambůrkama a tak za ceny jako v krámě, ale já měl kilo banánů, kilo mandarinek a černý sušenky s příchutí zelenýho čaje.

Moc jsem se teda nevyspal, ale aspoň pak po rozednění bylo na co koukat.

V Chiang Mai jsem konečně vyzkoušel krále všeho ovoce – Durian.

Je to ovoce, který je dost aromatický, někomu to voní a někomu smrdí, třeba do vlaku se s tim nesmí. Ale hlavně rozděluje lidi na dvě skupiny víc než náš prezident. Jedni to milujou a druzí  nenávidí, nic mezi. Mě to docela chutnalo, ale asi už si to znovu nedám, protože je to nesmyslně drahý. Po příchodu do hostelu jsem si dal sprchu a aspoň na dvě hoďky usnul. Večer jsem šel na pivko s dvouma Čechama – vázně jsem vypil pivo, tady je důkaz.

Skvěle jsme si s Kristýnou a Markem pokecali a hlavně mi dali několik zajímavejch tipů, co vidět ve městě a kolem města.

Celej den jsem tak nějak zevloval po obchoďácích a čekal až zapadne slunce. Pak jsem šel zase na vyhlášenej noční market a dal si par dobrot. Taky tady dneska probíhal nějakej tatoo jam, ale to už jsem prostě nestíhal. Zejtra ráno si chci půjčit skůtr a vyrazit na nejvyšší kopec v Thajsku. Je to přes 50 km, tak snad tam dojedu 😀