12. Února

Ráno jsme to napálili směr Kaikoura a první zastávka měl bejt kaňon řeky kterym se dá jít až do jeskyně. Tahle atrakce byla ale zavřená pro veřejnost, protože jí trochu pocuchalo poslední zemětřesení. Zastavili jsme na kolejích, protože bylo jasný, že tu dneska nic nepojede a šli se projít po mostě.

Další plán teda byl najít kolonii tuleňů na pláži kam se musí dojít cca. 3 km pěšky, ale šli jsme na opačnou stranu a tam tuleni nebyli.

Foukalo zas jak blázen, tak jsme aspoň pouštěli draka a našel jsem tam kamínek, kterej dneska nosim na krku. Chtěli jsme pak k tuleňům dojet po pláži autem, ale trochu jsme se zahrabali do jemnýho štěrku, takže jsem to radši otočil a byl rád, že jsme se odtamtud dostali.

Dál jsme jeli až na konec cesty, podívat se kam nás to pustí.

Cesta ale byla po chvíli už fakt hodně rozsekaná, takže uzavírka byla za mostem asi 35km před Kaikourou.

Dali jsme si teda obídek pod mostem, vykoupali se v řece a museli jet stejnou cestou zpátky až do vesnice Seddon. Tam jsme natankovali plnou a nabrali zásoby protože před námi byla polňačka dlouhá 167km skrz největší farmu na Zélandu zvanou Molesworth. Tahle silnice je veřejně přístupná jenom v létě a přesto na ní moc lidí nepotkáte.

Uprostřed má farma pár budov, kde žije personál, jsou tam jatka atd. a taky je tam DOC kemp kde jsme přespali přes noc.

Druhej den jsme měli v plánu vylízt na nejlepší kopec v okolí, ale pořád chcalo a foukalo takže jsme to odpískali zamířili do Hanmer Springs.