7. Května

Po druhym příletu do Saigonu jsem projel vízovou kontrolou jak horkej nůž máslem, jedna fotka, vyplnit nějaký kecy do formuláře a hlavně zaplatit 25USD. Odtud přeběhnout na domestic terminal, protože mi to za hodinu letí, ale nakonec je čas i na první Pho Bo.

Přeletěl jsem dalších 1000km do Hue, který jsem předtim přeskočil. Pěkný město, něco jako Terezín. Vodní příkop, pevnost ve tvaru hvězdy.

Koupil jsem simku, zašel na další polívku, na bagetu, taková ta rutina.

Další den jsem skočil na bus, kterej mě hodil do Phong Nha – malá vesnice na okraji Národního parku s krásnou řekou spoustou jeskyní. Mimochodem, je tady taky největší jeskyně na světě Hang Son Doong, ta ale není běžně veřejně přístupná.

Tady jsem se znovu shledal s Justine, kterou jsem poznal v Hanoji, dál už jsme cestovali spolu.