18. Dubna

 

Cesta sem bylo peklíčko, ale nějak jsme to dali. Pár hodin v nepohodlnym busu, pak trajekt a pak zas bus. Vyprdli nás přímo ve městě Cat Ba, asi protože je to jediná civilizace na ostrově.

Všude mraky hotelů, barů, restaurací a na každý volný parcele se staví další. Svářečky a brusky jedou celou noc, ale v poledních vedrech se nemaká.

My jsme zašli do prvního hostelu, ale byl plnej. Hotel o kousek  dál nám nabídl za stejnou cenu pokoj pro dva, tak jsme to vzali. Poprvé co jsme nebyli v dormu! Člověk aspoň nemusí zamykat svoje svěci do skříňky nebo uklízet.

V naší ulici byla perfektní restaurace s velkym výběrem, dobrejma cenama a pivem zdarma. Není divu že se hned stala naší základnou a stavovali jsme se tu tak 3x denně.

První den jsme se potřebovali trochu zotavit a hlavně vyspat, bookli jsme jen výlet lodí na další den a šli spát.

Ráno jsme nezaspali, dali si k snídani čerstvou Bahn My a už nás nacpali do minivanu. Ten nás popovezl asi 2 km do přístavu a tam hnedka na loď.

Průvodce byl celkem srdečnej člověk, snažil se hodně mluvit anglicky, všechno vysvětloval a usmíval se.

První zastávka byla v plovoucím baru kde jsme zapřáhli kajaky za loď, omrkli nějaký ryby v sítích a frčeli dál kolem plovoucí vesnice mezi stovkama ostrovů.

Asi po dvou hodinách zastavil a šlo se kajakovat, vzal nás skrz různý jeskyně na místa kam není jinak než s kajakem přístup.

Celkově to bylo pěkný, ale těch odpadků co plave kolem je tolik, že to zkazí celej dojem. Snad se časem Vietnamci chytnou za nos a začnou uklízet, když už né kvůli přírodě tak aspoň kvůli turistům, stejně jako se to naučili Thajci na ostrově Phi phi a dalších.

Večer zase party hard s rumem a zelenym čajem. Ráno jsem se probudil ve svý posteli oblečenej, popsaný ruce jménama a když jsem během dne šel po městě, lidi který jsem nikdy neviděl mě zdravili.. divný.

Pujčili jsme si dva skútry a jeli se podívat do Národního parku. Měli tam pár smutnejch opic v kleci a nějaký srnky. Vyškrábali jsme se v tom vedru džunglí na kopec a byli totálně zničený. Vopravdu jsem v tu chvíli myslel že tam zkolabuju.

Další zastávkou byl hostel Woodstock na pobřeží uprostřed ničeho. Byla to oáza klidu, míru, pohody, jógy a obřích jointů. Jednoho takovýho extrémního zrovna připravil kluk z recepce a Stefan se s chutí přidal do klubu huličů a po zbytek dne byl nepoužitelnej. Já si vychutnal jen další pivko a nudlovou polívku která byla jiná něž kdekoliv jinde. Hodně dobrá.

Po zbytek dne už jen flákárna, ale další den jsme to zase rozjeli.

Obhlídka pláží, který byli plný písku, takže nevhodný na šnorchlování.

A na poslední chvíli ještě pevnost na kopci a pak už zase hajdy do busu a jedem zpátky do Hanoje.