14. – 15. Dubna

Do Phong Nha jsme dofrčeli v 9 večer a vyhodili nás přimo před hostelem. Dali jsme pivko a udělali obhlídku vesnice. Bylo tady úplně mrtvo akorát klub přes ulici “Easy Tiger” měl narváno. Byl totiž jedinej v širokym okolí. Vevnitř hrála živá kapela a byli tu backpackeři ze všech hostelů. Dali jsme jen jedno točený a zábava skončila, bylo jedenáct a to se musí zavírat.

Nevěděli jsme co tady v tom národním parku všechno můžem vidět, tak jsme si ještě před spaním poslechli přednášku a domluvili se, že ráno v 8 vstanem všichni co jsme na pokoji a dáme to na skútru společně.

V 9 jsem se vyhrabal z postele a už jsem tam byl jen já a Stefan, ostatní se někam rozprchli. Šli jsme k řece, trochu přemejšlet, ale bylo strašně horko, tak nám to moc nešlo. Odchytl mě tam kluk s downovym syndromem, půjčil si ode mě foťák a začal všechno okolo zběsile fotit. Taky zavolal svý kámoše aby mi udělali křoví.

Vybrali jsme další prachy z bankáče, kterej tady nově zavedli a zkusili vyhandlovat lepší ceny za pronájem skútru. Nakonec jsme se rozhodli, že si ho půjčíme jen do večera a vezmem noční bus zase dál.

Asi v poledne jsme vyrazili na dvou starejch herkách po písčitejch cestách NP. Omrkli jsme botanickou kde byli opice, dikobrazi, pávi a vodopád.

Byla to pěkná vyhlídková jízda pralesem a naše další zastávka byla Paradise cave. Chtěli 5 za parkování a 250 vlezný. Moc se nám do toho nechtělo, protože je to na místní poměry hroznej ranec, ale během jídla jsme potkali naše kámoše z hostelu a ti řekli, že to za to stojí. Měli pravdu, bylo to naprosto úžasný.

Takhle jeskyně má 31km na dýlku, ale přístupná veřejnosti je jen kilometr a půl. Tak ohromný prostory se nedaj ani vyfotit. Hledám ten správnej termit, ale napadá mě jen “mind blowing”. Nic takhle přehnanýho jsem nečekal.

Když jsme vylezli, už se začínalo stmívat a my měli ještě 23km před sebou. Cesta po tmě byla šílená, protože místní jezděj v protisměru a často nesvítěj. Jo a taky tu choděj všude buvoli po silnici s dlouhejma ostrejma rohama.
Bylo mi nakonec líto, že jsme se tak unáhlili a už jedem zas pryč, protože je tu asi 6 jeskyní k prozkoumání a další pralesní atrakce.

Zpátky na vesnici jsme potkali našeho kámoše a řikal, že cestou píchnul. Zaplatil za opravu jen kilo, což je férová cena, bych řek. Taky mu kvůli tomu ujel poslední bus, tak musel vzít hotel kde měl dvoulůžkovej pokoj za dvě kila a to je míň než dvě postele na hostelu v dormu. Crazy…