13. Dubna

Přestože jsem se moc nevyspal, vyskočil jsem v půl sedmý ráno z busu jak srnka a dal si 4km procházku ke Stefanovýmu hostelu. Šťastně jsme se shledali, ale začlo trochu pršet. Dal si snídani co měl v ceně ubytování a já dostal zadarmo čaj.

Odpoledne jsme se přesunuli do hostelu v centru, protože byl levnější, líp vybavenej,  taktéž snídaně v ceně a hlavně lokace byla mnohem lepší. Taky to byl první hostel, kde nebyli palandy, ale jen normální postele. Jo a taky tam byla Češka Eliška. Ukecal jsem ještě trochu lepší cenu a rovnou jsme zabookovali bus na další den kterej nás vezme do NP parku, kde jsou hustý jeskyně.

Večeři jsme zmákli na nočním marketu, kde jsme se zakecali s Kristine z Lotyšska protože byla vegetariánka, stejně jako Stefan.

Trochu jsem byl překvapenej, že tady všechno stojí dvojnásobek, někdy pivo i trojnásobek. Tohle jsme nakonec vyřešili návštěvou restaurací, kde maj malý točený za 5.000, ale dali nám většinou jen jedno, takže jsme jich obešli asi 8 a už jsme nevěděli coby.

Naštěstí nás jeden klubovej naháněč nasměroval na správný místo, kde jsme obdrželi panáka zdarma a pivo bylo za 20.000d. Zdarma byl i kulečník, tak jsme dali partičku a přestože Stefan hrál docela špatně, dokázal jsem prohrát.

Ještě předtim jsme zahráli nějaký pouliční hry, jako je házení kroužků nebo chůze po bambusový tyči o ceny. Vyhráli jsme řechtačku a keramickou krávu na kterou se da pískat.

Kluby v týhle ulici už začínaly zavírat a davy lidi se hrnuly do ulice vzdálenější od centra do jednoho jedinýho klubu. Tady nastala teprve sranda. Další pivka a klasický kradení drinků kolem nás mě dokonce roztancovali na pár hodin a když jsem nad ránem žvejkal čerstvou bagetu ve stánku u řeky, hrál jsem se skupinou Irek hru, uhodni odkud jsem. Nevyhrály, vyjmenovali snad všech 44 zemi Evropy a jako poslední řekly Československo.

 
Cestou domu jsme potkali jednu Norku, která se necejtila uplně bezpečně ve stánku kde si objednala jídlo a okolo se stahovala skupina asi 8 místních kluků s dotěrnejma otázkama. Byla ráda za naší společnost a dala si s náma další pivko. Vyprávěla svojí story jak cestuje všude po světě sama a jak jí to vyhovuje. Pak nasedla na kolo a zmizela ve tmě. Kolem pátý hodiny jsme konečně dosáhli našeho hostelu. Nařídil jsem budík na devátou protože jsme nechtěli přijít o snídani zdarma. Povedlo se nám dokonce vstát a dopoledne jsme ještě courli po městě a zašli mrknout na rejžový pole, který ale nebylo pěkný.