9. Dubna

O tomhle městě zpátky na pobřeží jsem slyšel, že je plný rusáků a je to pravda. Všude všechno rusky, nápisy, mapy, polovina Vietnamců mě rusky oslovovala. Ceny jsou tady ale hodně příjemný, pláž je nekonečná a rusky jsou pěkný, bohužel neuměj slovo anglicky.

Původní plán byl zůstat tak jeden den, ale na konec z toho bylo dní pět. Pořád jsme se se Stefanem nějak poflakovali, pili levný pivka a zelenej čaj s rumem, užívali si perfektní hostel a jídlo a skákali v noci do teplýho moře.

Jedna kanaďanka co s náma kalila na pláži byla okradená o hotovost i kartu když jsme nedávali pozor. Byl jsem z toho smutnej, tak jsem jí dal 1.5 mega, co jsem zrovna měl u sebe, aby měla nějaký kapesný než to vyřeší a nechá si poslat novou kartu.

Čtvrtej den jsem už byl dost vyčerpanej, protože jsme pořád jenom chlastali a moc nespali. Musel jsem teda relaxovat jeden den v posteli a polykat endiarony. Taky jsem zjistil, že starší Vietnamskej chlápek co spal nade mnou mi ráno prohrábnul peněženku a pučil si přes dva miliony. Neměl jsem žádnej důkaz, ale asi nikdo jinej z našeho pokoje to bejt nemohl. Nahlásil jsem to na recepci, ale bohužel bez důkazu nešlo nic dělat. Byl jsem z toho zase smutnej, tak jsem prostě zůstal celej den v posteli. Stefan se zatím posunul do dalšího města na pobřeží směr sever.

Následující den mi už bylo zase skvěle, hodil jsem všechno za hlavu, půjčil jsem si skútr a konečně si trochu prohlídnul město. Navštívil mořský muzeum, kostel, chrám, pagodu, velkýho budhu a zajímavý kamení na pobřeží.

Tohle je stone fish, jedno z mála nebezpečí na Zélandu.

Jedinej hadík, co jsem tu zatím viděl.

Večer jsem se rozloučil s velice přátelským kolektivem v hostelu a naskočil na spací bus, kterej mě teleportoval do Hoi An.