Další den bylo zase parno. Usušil jsem stan a vyrazil pár kilometrů k dálnici. Cestou jsem snědl asi 10 fíků a koupil si v restauraci předraženou vodu, protože byla neděle a všude zavřeno.

Stopování nešlo vůbec dobře, stál jsem na místě asi 3 hodiny a uvědomil si, že na Covadongu, na kterou se jen tak nedá dostat a navíc tam prší, prostě už nemám čas. Nakonec mě vzal chlap se synem asi 120km, takže jsme covadongu přejeli a nebylo co řešit. Vyhodili mě na benzínce, kde zrovna obsluha rozbila kávovar, tak jsem si v tý zimě dal aspoň energiťák. Slečna nebo paní co stála za mnou mě pak nabrala do auta, ke svejm dvoum kamarádkám a odvezly mě s jednou zastávkou dalších 120km.

Nakonec mě vysadily ve městě Ribadeo, ale byla už tma, tak jsem jen našel nějaký místo na stan mezi ovcema a dálnicí, dal jsem si čočkovou polívku a šel spát.

Přes noc byli přeháňky a ráno taky párkrát pršelo. Sbalil jsem naštěstí všechno v meziintervalu a mohl jsem vyrazit koupit si něco k snídani. Dost nemile mě pak překvapilo, že všechno bylo zavřené.  Až večer jsem si ověřil, že je státní svátek objevení Ameriky. Auta nejezdili, foukal vítr a byla docela kosa. Asi po hodině mě vzal golfík, ale nevěděl jsem kam jede, byl v něm  mladej kluk s holkou, tak jsme jeli. Cestou jsem si klimbnul, protože se mnou vůbec nemluvili. Asi po dvou hodinách jsme byli v Santiagu, vyhodili mě úplně v centru, tak jsem se šel rovnou checknout do nejlevnějšího  hostelu o kterym jsem si cestou přečetl pár recenzí.
Kdyby někdo chtěl jako suvenýr ty mrkváče co jsem dostal v Salzburgu, tak dejte vědět, jinak půjdou do charity boxu. Je to značka Einstein, velikost psaná XL, ale v číslech je to tak 34.