3. Února

Musim se přiznat, že tohle dopisuju asi 2 a půl měsíce nazpátek, takže spousta těch důležitejch detajlů a prvních dojmů se už vytratila, ale tahle pláž pro mě napořád zůstává nejzajímavější pláží na Zélandu.

Ráno mě vzbudil smích od sousedů. Byli to ti Francouzi se Švýcarkou co jsem potkal večer. Měli prázdný kolo u auta a nikdo z nich nevěděl jak na to. Musel jsem se tedy zapojit a dělat hlavního organizátora.

Němec vedle měl trochu problém s koňma, který ho nechtěli nechat na pokoji a mě mezi tim šacovala auto slepice.

Paví rodinka byla v tomhle zvěřinci už jenom třešnička na dortu.

Šel jsem na pláž společně s frantíkama, ale začlo dost silně pršet.

Fotka z toho je jen tahle jedna s chaluhou, ale tahle pláž byla tak úžasná, že jsem se sem musel vrátit následující den, kdy už bylo krásně.

Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale posunul jsem se na farewell cape, kde jsem poprve viděl tuleně ve volný přírodě.

Poznáte ze který strany tu většinou fouká?

Většina ovcí je plachá a hned zdrhá, tahle byla ale hodně v pohodě.

Tady je vzádu v tom prachu vidět nekonečnej farewell spit.

To je on, muj první tuleň.

Cestou zpátky Wharariki jsem v těhle obrovskejch dunách potkal uřícenýho kluka. Běhal tam jak blázen a když doběhl ke mě, zeptal se jestli nemám vodu. Vypadalo z něj, že se teď právě nějaká jeho kamarádka topí a on běží pro pomoc. Další jeho kámoš je údajně zraněnej někde na břehu a strašně krvácí. To byla trochu šokující informace, tak jsem ho nasměroval do kempu, že tam budou mít vysílačku a zavolají záchranáře a doktora. Ještě chvíli jsem ho viděl běhat v dunách sem a tam, občas zařval “Fuuuuck”, “What the hell is happening”.

Sešel jsem na pláž a potkal další jeho přátele, jeden si signalizoval něco s dvojící která uvízla na ostrově. Naskákali prostě do vody a proud mezi ostrůvkama je začal odnášet na moře. Naštěstí se jim povedlo na jeden z nich vyškrábat, ale byli asi hodně potlučení. Našel jsem mezitím dalšího kluka v dunách, co údajně měl mít skoro uříznutou nohu. Byla to jenom odřeninka kolene, asi jako když spadnete z kola. Ten co se o něj staral mi prozradil, že když přišli na pláž, tak si každej z nich vzal LSD, takže možná teďko trochu přeháněj a všechno víc prožívaj. Tak už mi to bylo jasný. Dal jsem mu obvaz ze svojí lékárničky a jabko abych ho trochu uklidnil. Taky jsem jim řek, že za 3 hodiny bude odliv a oni budou moct odejít z toho ostrovu suchou nohou. Nevěděl jsem jestli mám tuhle příhodu dokoukat do konce a pak platit za kemp a nebo se přemístit někam jinam. Nakonec jsem je tam zanechal, při odjezdu už bylo na parkovišti policejní auto přivážející doktora a já si našel krásný místo na spaní u jezera.