Neděle 22. Ledna
V neděli v podvečer jsem si to dovalil do Saint Arnaud. Setkal jsem se tam v kempu s malou dredatou němkou se kterou mám vyrazit na pětidenní pochod. Stejky co jsem přivezl k večeři, jí moc radost neudělali, je to vegetariánka. Pokecali jsme teda aspoň u piva s příchutí čokolády a šli brzy spát.
Pondělí 23. Ledna – 37269 kroků
Ráno v 7 mě vzbudila, protože jsme chtěli vyrazit dostatečně brzy. Nechali jsme si věci uschovaný ve Visitor centru, koupili jsme hut pasy na 4 noci, jednu plynovou kartuši a mohli vyrazit.
První den nás hnedka čekalo 23km na cestě kolem jezera Rotoiti do John Tate Hutu. Nebyla to moc sranda, protože nejenom že pršelo, navíc to bylo po záplavách, takže všechny lávky zničený a říčky rozvodněný a my museli chodit po kolena v ledový vodě někdy i desítky metrů.
Moc to neutíkalo a bylo to dlouhý, tak jsme byli rádi když jsme se doklepali někdy v 7 večer do hutu, najedli se a hned usnuli.
Úterý 24. Ledna – 28624 kroků
Druhej den byl o dost kratší, pouhejch 14km, ale zato jsme se museli přehoupnout přes sedlo asi nějakejch 1400m. n. m. a pak zase hned sklouzat po bahně dolů. Ta cestu dolů je fakt většinou horší a namáhavější. Párkrát jsem se natáh a tak mam nějaký škrábance na památku. Cestou jsme viděli neskutečně hustej kaňon ve kterym byl vodopád, ale byl tak hlubokej a ouzkej, že nebylo vidět na hladinu, jenom prostě slyšet to hučení z nekonečný díry. Do chaty jsme přišli docela brzy, zrovna když tam vrtulník přivezl dřevo do kamen, takže bylo krásně teplo, ale nevěděli jsme co dělat s volnym časem, tak to byla docela nuda. Najedli jsme se a poslouchali ostatní lidi, který jdou Te Aoroa, což znamená trasu z Cape Reinga do Bluff (nejsevernější a nejjižnější místa na NZ). Nesli si sebou jídlo na 11 dní a byli na nohách už 10 tejdnů v kuse. Taky měli už trochu lepší tempo než my, takže ráno mohli pozdějš vyrážet a stejnak nás během dne předběhli.
Středa 25. Ledna – 12684 kroků
Ve středu největší pohodička, z West Sabine Hut na Blue lake Hut to bylo jen 7.5km, takže jsme dopoledne byli zalezlí kvůli dešti a když jsme v poledne vyrazili, bylo už celkem příjemně nespadla snad ani kapka.
Potkali jsme Wardena, co řikal, že před námi je řeka, kterou ráno brodil po pás ve vodě a když jsme k ním přišli my, dala se už s trochou štěstí přeskákat suchou nohou.
Pár čerstvejch kamínků který se rozjeli dolů z dvou a půl kilometru vytvářejíc několik kráterů po tom co přeskočili řeku a zastavili se zrovna na stezce.
Ve čtyři jsme byli na Blue Lake a skoro půl hodiny se kochali. Je to totiž nejčistší jezero na světě. Naměřená viditelnost je v něm až 80 metrů a destilovaná voda má 83m, což je maximum. Je v něm zakázaný prát a dokonce se i koupat, aby zůstalo pořád tak průzračně čistý, ale nevim jakej blázen by do toho vlez – teplotu jsem naměřil 7.4°C.
Bylo ještě brzy, tak jsem zavelel, že se jdeme podívat na vyšší jezero Lake Constance, ze kterýho prosakuje voda skrz masu zeminy s tím se to přefiltruje a proto je blue lake tak čistý.
Byly to další 3 hoďky krásně zabitý, potom už jen večeře, kuskus s tuňákem a šup spát.
Čtvrtek 26. Ledna – 37564 kroků
Ve čtvrtek nás čekala zase rychta, 22 km a pořád jenom z kopce podél řeky, takže klouzání, brždění a brodění. Kamarádka Finja, z toho byla už trochu na nervy a to ještě nebyl poslední den. Měla parádní pohorky, voděodolný, ale měla z nich puchejře, takže jsme moc nemluvili. Nás poslední Hut se jmenoval Sabine a byl obrovskej, dokonce měl dvě oddělený ložnice, to jinde nebylo. Nejvíc mě ale ničily ty extrémně tvrdý matrace. Člověk platí 15$ za noc a skoro se na tom nevyspí. Horší než ta nejtenčí karimatka.
Pátek 27. Ledna – 34831 kroků
Poslední den zas ráno slabě pršelo, moc se nám do toho nechtělo, ale museli jsme. Před sebou ještě 20km na parkoviště a skoro pořád do kopce kolem jezera Rotoroa. Bylo to ale pozvolný a dokonce se vyčasilo a bylo celý odpoledne slunečno. Finja už mi skoro brečela, jak je to nekonečný, ale povedlo se. Zastavili jsme se na oběd u vodopádu a pak ještě svačinka u Speargrass hutu.
Kolem pátý jsme byli na parkovišti a stopli jsme si někoho do městečka St. Arnaud.
Překvapivě po 5 dnech nezmizelo moje auto ani kolo z parkoviště. Dokonce ani nebylo vykradený ani baterka vybitá. Perfekt. Koupili jsme si žetony na sprchu a pak se přemístili zase do nejlevnějšího kempu za městem. Dali jsme si plechovku Heinekena na oslavu vítězství a spokojeně usnuli.