Dostal jsem se do Zaragozy skvělym fárem s klukem  co tam bydlí a říkal mi, že ve městě není nic zajímavýho a dal mi spoustu tipů, kam se dál podívat.

Teď už je jasný, že jsem si nenechal dostatek času na to abych šel aspoň těch 300 km do Santiaga, takže měním trochu trasu a jedu na severní pobřeží.
Zaragoza hostila Expo v roce 2008 a dodnes tu jsou stavby připomínající tuto událost. Je tu třeba parkoviště pro 10 tisíc aut, který zarůstá křovím. Nebo lanovka, ve městě který je úplně placatý a vede jenom přes řeku od nádraží do výstaviště a pravděpodobně nefunguje. 

Taky úžasný dva mosty, z kterejchž jeden je pouze pro pěší a slouží jako galerie a druhej na kterej se dá vylízt bez jakýchkoli zábran (ten se mi líbí víc).

Našel jsem si krásný místo na pláži, koupil si u Vietnamců sagrii a olivy a byl jsem spokojenej. V noci i ráno bylo krásně teplo, tak jsem spal až do desíti. Navštívilo mě tam dopoledne asi 30 studentů nějaké školy, pozorující ptáky nebo tak něco, ale byli moc milí.
Nakoupil jsem si nějaký jídlo, protože bylo pondělí a otevřeli se obchody a začal jsem stopovat do Logroño. Zkoušel jsem to asi 4 hodiny, vyzkoušel jsem několik míst, několik nájezdů, ale nešlo to. Pak zastavil kluk se starym pickupem a kanoí na střeše, že jede do Pamplony, tak jsem jel s nim do Pamplony. Neuměl vůbec anglicky, ale pochopil jsem, že zná holku z Plzně, která se jmenuje Lucka, která tam byla na Erasmu a že se mu už 3 dny  neozvala. Zastavili jsme na dálnici na malou svačinku, dal mi konzervu mušlí, jablko a pomeranč.

A taky mi dal číslo na Lucku, tak jsem jí napsal a ona nám zavolala zpátky, tak jsem s ní mluvil česky a on španělsky a všichni byli spokojený. V Pamploně jsem našel skvělej hostel přímo v centru za dobrou cenu, tak jsem si vzal dvě noci, abych si tu mohl vyprat věci, dobít věci a pořádně si užít město. Začal jsem hned sprchou a když jsem vylez, spolubydlící mě vzali do baru kousek odsud, kde jsme seděli pár hodin a povídali si o jazykových rozdílech, dialektech, o Česku a o dalších zemích.