Pátek 20. Ledna

Celou noc hroznej chcanec, ale ráno zase krásně modro. K snídani jsem dojel green curry s rejží od večeře, Vašek si sbalil stan, zamávali jsme Kanaďanovi na druhý straně parkoviště a vyrazili směrem Wanganui.

Wanganui se může psát i Whanganui a oboje je správně, protože “katastrální úřad” udělal kompromis a povolil to.

Pěkné to je městečko, s hlavní třídou plnou kaváren, spoustou kruháčů, několik benzínek, supermarketů a řekou.

Zastavili jsme u Warehousu a šli se podívat na druhou stranu řeky Wanganui, která přitéká z národního parku Wanganui. Byl tam tunel v kopci a na konci výtah z roku 1916 na ten kopec, kde je rozhledna a vyvezou vás za 2$.

Na rozhledně jsme pořídili pár fotek a pak se šli podívat do info centra a na parník, kterej sem dopravili v roce 1900 z Anglie, pak se potopil na dno řeky asi na 10 let, pak ho vytáhli a dneska si s ním můžete dát zase plavbu.

Nabrat benzín nebyla úplně hračka, protože benzínky ve městě měli dost odlišný ceny a první dvě byli zavřený. Nakonec se ale povedlo natankovat aspoň za 50$ a jeli jsme do městečka Bulls, který leží na hlavní trase mezi Wellingtonem a Aucklandem, tj. na hlavní dálnici napříč ostrovem.

Tam jsme si dali obědový housky s avokádem a salámem, nahrál jsem si od Vaška všechny fotky a videa co v posledních dnech vytvořil a bohužel jsme se už museli rozloučit. V neděli letí do Čech, takže dneska bere stopa a jede co nejrychlejš a nejlevnějš do Aucklandu. Budu si muset najít novýho kámoše na cesty, ale Vašek byl hodně v pohodě.

Odtamtud jsem se posunul ještě 60km na jih a zakotvil jsem ve free kempu v lese, kde zase neni signál, takže jsem sundal kolo, vytlačil ho na kopec a zkontroloval jestli někdo píše a co je novýho na FB. V kempu žije takovej černobílej kocour, tak jsme se rozdělili o plechovku sardinek, otevřel jsem si pivko co jsem dostal a pak jsem konečně začal dohánět blog.