Celou noc pršelo. Ráno jsem se probudil v louži, protože jsem stan postavil zase na nesmyslný místo, kam stejkala všechna voda. Z posledních sil jsem vylezl ze spacáku, natáhl si v tý zimě plavky a šel si užít tu horkou vodu.

Vzduch měl asi 10°a voda tak 40°. Přišel jsem tam ráno v 9 a odcházel asi po 12tý. Během tý doby se tam vystřídalo nekolik skupinek lidí. Někdo se koupal v plavkách, někdo nahatej a někdo měl sebou i psa nebo dítě. Bylo to hodně těžký vylízt z tý horký vody zase do mrazu a jít řešit moje problémy se stanem. Cestou se ke mě přidal ještě nějakej hyperaktivní pes, co chtěl pořád házet klacík a když jsem ho ignoroval, tak stěkal. Došel jsem ke stanu, ten prostě zaplavenej bahnem, pláštěnka na zemi taky celá od bahna, totální liják a vedle mě ten pes, co pořád stěkal abych mu hodil klacík. V tomhle jsem se měl sbalit, dojít 2km do civilizace a začít stopovat. Byl jsem v tu chvíli docela na dně a nevěděl jsem kde začít. Vyndal jsem teda svý poslední suchý věci na déšť a začal vsechno balit a cpát do krosny. (Pořád jsem musel házet ten klacík) V tom šel okolo kluk jménem Alex, zeptal se jestli jsem v pohodě a když jsem mu řekl že jsem totálně v prdeli, tak mě pozval do nedalekého úkrytu. Byla to taková kamenná stavba, zakrytá plachtama, uvnitř ohniště, gauče a nějaký dredatý lidi vařili čočku v hrnci. Tak jsem se jako představil, všichni to byli Španělé, ale někteří mluvili i anglicky. Ten co to tam vybudoval už tam žije 3 roky a vypadal normálně jako Serj Tankian. Všude kolem běhaly husy a slepice, kuřata a kočky chodily po stole, byly tady taky vidět nějaký záhony, takže přežít se tady asi dá. Alex si ode mě napsal smsku a zjistil tak, že zítra začíná sběr vína v Bordeaux. Dal jsem si s nima dvě jídla, nejdřív čočku a pak slepičí polívku s čočkou. Byla to docela dobrota v tý situaci. Trochu jsem tam uschnul, ale fakt jenom trochu a rozhodl jsem se, že půjdu dolů s Alexem a vrátím se do Perpignanu, protože bus stojí jenom 1€. Za hodinu jsme byli na zastávce a za další hodinu v Perpignanu. Alex vytáhl z koše ještě pár Croasantů, rozloučil se se mnou a pak naskočil na vlak směr Tollouse bez jízdenky. Já jsem zašel do carrefouru nakoupit jídlo a víno a pak jsem chtěl jít do laundromatu sušit si věci, ale už tam akorát zavírali. Našel jsem teda pěkný betonový místo vedle parku, kde jsem jedl, pil a snažil se po tmě aspoň trochu vysušit svoje věci. Nakonec jsem si do toho spacáku a stanu zalez a spal jsem až do devíti do rána. Ráno bylo skoro jasno, tak jsem hned všechno rozprostřel, sušil a snídal sušenky.

Pak jsem před jedenáctou všechno rychle sbalil a běžel na bus, kterej mě teď veze do Porty, což je vesnice asi 50km od Andorre la Ville (hlavní město Andorry). Není tu v horách nikde signál na mobil, natož najít internet. Dneska je 1. Října a mě zbývá jen 17 dní na poslední 3 státy.