Spaní na vinici bylo super, ráno bylo krásně, dveře stanu směrem na východ, takže sluníčko me vytáhlo brzy. K snídani jsem si dal hrozny a mlíko, vysušil stan a přešel zase na druhou stranu dálnice. Nikdo moc nejezdil, tak to vypadalo na dlouho, ale pak přijel párek mladejch Italů s obytnym VW Westfalia, pomohl jsem jim dolít olej a oni mě pak hodili do Perpignanu. Řekli mi taky že z města jezdí autobusy za 1€ po celém okolí a že se tím dostanu až 50km od Andorry. Zašel jsem tedy na autobusák, našel si správnej letáček, potom linku, mapu, časy odjezdů, všechno vypadalo skvěle. Tak mezitím jsem si dal svačinu v parku kde jsem krmil pstruhy asi hodinu a pak zašel do laundromatu, abych si vypral prádlo.

To zabralo i se sušením další hodinu a pak jsem ještě proběhl centrum a katedrálu abych stihl nakoupit a v 5 mi měl jet ten bus.

Dorazil jsem na autobusák, čekalo na trojce spousta lidí, tak jsem čekal taky. Po 20 minutách už to bylo divný, nejaká holka se zeptala řidiče, pak chvíli nadávala a lidi se rozešli někam jinam. Ale spousta jich tam pořád zůstala. Šel jsem se zeptat na informace, kde mi mladík strčil letáček linka 260 a něco mlel francouzky, ale vůbec jsem ho nepochopil. Kouknul jsem do letáčku a ten mě zas jenom utvrdil v tom, že jsem na správném místě a že to mělo jet. Po další  době jsem za ním zašel znovu a už mi vysvětlil, že ta linka prostě není. Tak jsem počkal na jinej bus, kterej mě hodil aspoň do půlky. Už pak bylo docela pozdě, tak jsem se po tmě vyškrábal nad pevnost Fort Libre, kde jsem spal nejvíc nakřivo za celou dobu. Prostě jsem celou noc sjížděl dolů, ale i do strany. Navíc jsem si stan postavil na zvířecí stezce a netrvalo ani hodinu a přišel první divočák, čmuchal ke stanu, tak jsem rozsvítil čelovku a řekl že tudy dneska neprojde. Fungovalo to a během noci se to ještě asi 2x opakovalo.
Takže už jsem v Pyrenejích.
Ráno bylo zase krásně.

Sbalil jsem věci a pak se začlo zatahovat. Dole byla historická vesnička, takovej skanzen úplně. Obchody jenom se suvenýrama a crêpes. Stopoval jsem tam přes půl hodiny a začínala bejt kosa. Vzal mě pán do Fontpédrouse kam jsem chtěl, protože nedaleko je několik horkých pramenů a termálních jezírek. Vyškrábal jsem se do Prats-Balaguer, ale nikde jsem to nemohl najít. (Cestou jsem se aspoň do sytosti nacpal ostružinama.) Nikde žádný lidi a cedulky jen francouzky a ani translator mi nepomohl. Šel jsem tedy do kopce, kolem trosek hradu a pak ještě asi 2 hodiny dál do kopce. Potkal jsem spousty těhle mloků nebo co to je.

Nakonec jsem došel až k nějaký přehradě, ale celou cestu jsem byl v mracích, takže jsem prd viděl. U tý přehrady byly takový ty největší krávy,  bejci i telata,  já byl v jejich ohradě, viditelnost tam byla tak 10 metrů a jenom ze všech stran to cinkání těch jejich zvonů.

Pěkně děsivý to tam bylo. Pak jsem potkal kluka v autě, ale nemoh me vzít, protože to mě plný až po střechu věcma. Ale řekl mi že musím zpátky na začátek, tak jsem šel zas dvě hodiny dolů. Došel jsem pak i do vedlejší vesnice, kde jsou placený lázně s tou samou horkou vodou. Začal jsem potkávat trochu lidi a ty mě dovedli na konec až na to správný místo. Byla už skoro tma, tak jsem jen postavil stan a koupat se půjdu až  ráno. 

Shrnutí: celý odpoledne prší, našel jsem to až večer, 10 zbytečnejch kilometrů, v mracích není nic vidět, je zima, jsem vysoko.