Myslím že jsem poslední příspěvek trochu odflák, tak se k tomu ještě jednou vrátím. Když jsem přijel s pánem co mě vzal do Montpellier, říkal že zrovna probíhá fashion week a že je tu dost lidí kvůli tomu. Celou cestu poslouchal nahlas nějaký dvě CDčka a říkal že to musí poslouchat kvůli svojí práci. Moc jsem to nepochopil, ale neřešil jsem to. Vysadil mě jen kousíček od centra, protože tam bydlel a když jsem tam pak přišel, tak všude bylo narváno, davy lidí chodili sem a tam, všude nějaký muzikanti, klauni a kouzelníci. Úžasný parky, fontány a do toho miliarda mladejch holek. Lidi si přinesli třeba repro do altánku a tancovali tam na swing až do tmy. Potkal jsem taky dva český bezďáky, který žebrali na jednom náměstí, jenom jsem se zeptal jestli nevěděj kde jsou veřejný záchody a šel jsem dál. V parku jsem si povídal s místním squaterem, kterej přijel za mnou na triple-leho-kole (jakože leho kolo s dvěma vepředu a jednim vzadu). Řekl mi o free kytarovym festivalu co zrovna probíhá ve městě a zval mě i k nim do squatu, ale nevzal jsem si adresu ani kontakt a pak už jsem ho nepotkal. Naštěstí se pak všechno vyvrbilo tak, že jsem se dostal na tu skvělou párty, na kterou jen tak nezapomenu.

Tohle jsou špagety co vařil Massimiliano, byly fakt výborný, ještě k tomu skvělý červený víno.
Skvěle jsem se taky vyspal, ráno jsem si dal sprchu zase po pár dnech, počkal jsem až M. vstane a ještě jsme si tak dvě hoďky povídali, vypili kafe a džus a pak jsem si dal druhý kolečko po centru města.

Tyhlety tradiční bagety jsou prostě úžasný, ani k tomu nic nepotřebuju přikusovat a můžu se jich užrat.
V parku se konal bleší trh plnej zajímavejch starožitností, asi bych si tam něco vybral.

Jinde ve městě bylo ale lidu prázdno, všechny obchody v neděli zavřený a jen jedny veřejný záchody v provozu na celý město. Vystál jsem si tam asi 20 minut frontu a pak už vyrazil k dálnici. Cestou jsem potkal asi 200 lidí hrajících petanque, takže v neděli se aspoň nenuděj.
Stál jsem pak na dost blbym místě, ale stejnak to vyšlo asi po deseti minutách. Vzal mě kluk pocházející z Maroka, tak jsme se bavili o našich státech a o budoucnosti, o imigraci a taky o tom že byl asi v roce 95 v Praze a že na něj všichni koukali protože byl asi jedinej černoch ve městě. Taky mi říkal že bych měl ten blog začít psát dvojjazyčně, protože čim dál víc lidí ho chce číst anglicky. Byla by to hrozná makačka, ale budu nad tím přemejšlet. Vysadil mě na Carrefour benzínce asi 30 km před  Perpignanen. Měl jsem ještě pořád dost času stopovat dál,  ale mě se tu tolik líbilo, že jsem tu zůstal. Jsou tu všude vinice a na nich dost zapomenutejch hroznů, tak jsem si tu postavil stan, koukám na moře a na úplněk žeru to víno.