Ráno jsme se s klukama ještě přesunuli o kousek dál spolecně, ale pak už jsme se rozdělili, protože jsem chtěl aby měli lepší šanci a dostali se do Perpignanu na sobotní party s jejich kamarády. Odjel jsem asi 2 minuty po nich a zároveň odjížděli i dvě holky co stopovaly kousek blíž u mýtné brány. Na parkovišti zůstal jen Francouzský černoušek, ale věřim že ho taky někdo během chvilky vzal.

Montpellier je fakt nádherný město. Pořád tu bylo co objevovat a tak jsem coural až do večera a zapomněl vyrešit spaní. V parku jsem se pak zeptal dvou kluků co hráli na bubínky jestli je to dobrý a bezpečný místo na spaní a jeden z nich mě pozval k sobě domů, že občas bere lidi přes couchsurfing, tak proč ne mě. U něj doma jsme si dali špagety po italsku ještě s tim druhým klukem (oba pochází z Italie) a pak mě vzali na neskutečnou rozlučkovou párty, kde bylo asi 30 lidí. Bylo to ve velkém domě, všichni tu chodili s vínen a každej se občas chopil nějakýho bubnu, chrastítka, houslí nebo harmoniky a vytvářeli neuvěřitelné hudební kreace. Byli jsme tam asi do jedné a pak už Maxmilián chtěl jít domů, tak jsme šli. Klidně bych tam ale ještě pár hodin zůstal. Bylo tam spoustu cestovatelů a dobrodruhů. Kluk z Kanady, další z Tahiti a všichni uměli anglicky aspoň trochu pro menší pokec. Taky mi každý říkal jaká mi bude v Andořře zima, ať si přikoupim ještě nějaký oblečení nebo druhý spacák.
Dneska asi vyrazim směrem na Perpignan, tak uvidím jestli tam dojedu.

Je to fakt hrozně těžký psát spisovně, nezní to hezky a ani to moc neovládám.