Pátek 13.1.

Předpověď nelhala a ráno bylo fakt krásně modro. Vyspali jsme se se v DOC kempu, kde byl rozbitej honesty box (taková kasička, kam se házej peníze) a Rangerka údajně chodí vybírat od lidí tak kolem šestý, takže jsme se s ní minuli a bydleli zadarmo. V noci se mi nějak pokazilo zadní boční okínko, jako to za řidičem, že prostě spadlo. Vyšoupnul jsem ho zpátky nahoru a připevnil to izolepou, aspoň mám zadní vrátka, až si v autě zabouchnu klíče.

Na kempem se na ukázala Ruapehu (2797m) v celé své kráse.

Sbalili jsme si tuny jídla, vody a oblečení a vyrazili na cílový parkoviště, kde jsme nechali moje auto a jeli na start se Zuzky autem ve třech. Má trochu problém s tlumičema, takže jsme škrtali kolama o blatníky a ona z toho byla trochu na nervy. Na parkovišti, poslední dvě místa a už tak v 10 jsme vyrazili na trať.

Mount Ngauruhoe (2291m) neboli hora osudu  z Pána prstenů, na ní jsme ale neměli čas.

V tomhle místě nás to trochu bičovalo, vítr 65-80km/h.

Bylo to necelejch 20km a zmákli jsme to na jedničku, ani jsme nevypili všechnu vodu a nesnědli všechno jídlo. Já to šel v běhacích botách, Vašek v novejch pohorkách a Zuzka měla taky nějaký lehký boty na túry a vyšel jsem z toho nejlíp, jedinej jsem na obuv nenadával. Na zpáteční cestě Zuzka musela jet na posteli, ale i to přežila. Večer jsme přišli zase pozdě do kempu aby jsme nebyli zkásnutý a prošlo nám to i podruhý.