Ráno jsem si dal snídani s Danielem, ještě chvíli jsme si povídali než přestalo pršet a pak jsem vyrazil na všechny 3 hrady v Bellinzoně. Dopoledne ještě dost pršelo, ale pláštěnka to všechno zachránila.

Kolem jedný jsem si dal výbornej oběd,

vyrobil cedulku a začal stopovat. Udělalo se docela hezky, až přímo vedro. Došla mi voda a po dvou hodinách stopování jsem začínal ztrácet naději. Pak najednou zastavil Ital s dodávkou a vzal mě až 10km před Miláno na vlakový nádraží. Neuměl anglicky ani slůvko, tak jsem mu moc pěkně poděkoval a vyrazil dostopovat těch posledních 10km. Vzal mě pak Albánec až do centra města, přitom tam vůbec nechtěl, ale nedokázal pochopit že mě může vyhodit kdekoliv a já to dojdu. Kouknul jsem se pak na hostely a Airbnb a taky na mapu a rozhodl se pro kemp, kterej je docela blízko expu.
Musím říct že je to docela velkej rozdíl, Švýcarsko a předměstí Milána. Nemoh jsem tomu nejdřív uvěřit, všude samý odpadky, všechno počmáraný a rozbitý. Lidi na mě koukali, že mě snad chtěj zabít a vypadali dost depresivně. V centru to pak už bylo lepší a i ceny v krámě jsou o dost lepší. Člověk si může koupit džus nebo víno za euro 🙂

Teďko jsem si ještě koupil online vstupenku na expo a už jdu spát.