Dneska ráno šlo stopování docela špatně. Všichni se spíš vracej po víkendu zpátky na sever, takže jsem čekal v Churu asi 2 hodiny, než mě nějakej kluk posunul jen pár kilometrů na trochu lepší místo a tam jsem čekal v dešti další 2 hodiny. Už jsem ztrácel naději, tak jsem sežral tabulku čokolády. Lidi byli dost komunikativní a veselí, ale všichni jeli nahoru a já chtěl dolů. Pak mě nakonec zachránila jedna milá paní se synem, a dokonce mi cestou nabídli že u nich můžu zůstat přes noc. Je to fakt nádhera, dát si po 9 dnech sprchu a spát v teplý posteli, když venku prší. Dali jsme si večeři, pak jsme zkoukli zprávy a potom film s Al Pacinem, byla to sranda. Popili jsme víno a třešňovou pálenku. Její manžel je Američan, ale všichni doma umí i italsky a německy. Zahrál mi na kytaru a docela hezky jsme si povídali. Pracuje u poskytovala swisscom, takže jsme měli společný téma. Zejtra až se probudim, tak tomu snad ani nebudu věřit.

Výhled z okna a jejich králíčci

Cestou jsem viděl několik úžasnejch vodopádů, ale bylo tak mlhavo, že to prostě nešlo vyfotit. Jsem už tak nízko, že se tady všude mluví italsky. Tak doufám že to zejtra už do toho Milána dám. Probíhá tam zrovna expo2015, tak se podívám kolik chtěj za lupen a když tak bych tam zašel.