Hurá, makám ve skleníku

Včera mi přišli informace, kde a v kolik mam bejt a hlavně ať si nezapomenu bezpečnostní pracovní boty, (safety boots). A když psali boots taky mysleli jako ty vysoký, prostě nějaký pohorky, možná i s kovou špičkou. Ty jsem ale neměl, tak jsem začal trochu panikařit, protože byl svátek a 6 večer. Supervizorka, nebo co to je mi ale poradila, že kousek ode mě je otevřenej obchod kde maj dneska do devíti, že už tam volala a má to potvrzený. Tak jsem tam zalej a koupil si ty ošklivý boty za 50$. Jo a ještě k tomu dva termohrnky (dva byli levnější než jeden) a představte si jeden z nich teče, jako tam kde nemá, takže ještě štěstí že mam dva. Připomíná mi to větu co říká Linux (TTH): “Koupíš cedník, teče. Zavaříš ho, necedí.”

No dneska jsem se probudil včas, karimatka byla vyfouklá, takže jsem se zase probudil trochu zlomenej a nemohl jsem uvěřit že jdu po deseti měsících do práce. Připravil jsem si sendviče, udělal čaj do netěsnícího termohrnku a vyrazil jsem hledat skleníky. Přijel jsem tam akorát v půl, což bylo trochu pozdě, protože všichni ostatní už vyplňovali papíry. Paní z řízení lidských zdrojů (HR) na nás všechno dost rychle vychrlila a moc jí nevadilo že polovina z nás to tempo a přízvuk nestíhá. Prošli jsme si bezpečnost práce, to jestli makáme v sobotu a v neděli a já jen stihl pobrat to, že nesmíme mít u sebe mobil, sluchátka, hodinky a náramky. Za chvíli už jsme byli ve skleníku, v těch hadrech ve kterejch jsme zrovna kdo přišel, v jakejkoliv botách a s mobila v kapse. Prostě co nám řekli, že se nesmí, tak nikdo nedodržuje. Všichni ostatní pracovníci v keckách, sluchátka v uších, mobil v kapse nebo v ruce.

20160426_082623

No teďka k tý práci, jsou to hodně velký skleníky, podle letáčku 22 hektarů. Rostlinky v nich jsou asi 4 metry vysoký a mezi nima koleje. Po nich jezdí zvedací plošina nebo jenom přizemní plošinka. Na tý se dneska celej den seděl, vyndaval zavlažovací jehly a odpojoval je od trubiček. Dělalo se to v latexovejch rukavicích, ale ty plastový jehly maj na sobě vodní kámen nebo co, takže je dost vostrý a mám z toho puchejře na obou rukou. Odpoledne jsem si přines pracovní rukavice z auta a přesto si natáh ty latexový, takže už jsem tolik nekrvácel Veselý obličej s otevřenými ústy

Den je rozdělěnej na 4 menší části, v 10 je svačina, pak oběd v půl jedný, pak druhá svačina ve 3 a v 5 se končí.

Jsou tam vesměs samý lidi z okolních ostrovů, který maj na tohle speciální víza a jezděj se m každej rok. Jsou docela milí a bavěj se s náma, ale moc jim neni rozumět.

Taky jsme sbírali listí, ale to se zas dělá v roušce, protže to práší. A když jsme to měli, tak jsme zase v jíný části skleníku nasazovaly ty jehly na trubičky. Jo celý je to jenom pro papriky, na jednom stonku rostou zelený a červený a na druhý kytce ty žlutý papriky. Myslel jsem si že si jich pár odnesu domu, když jsme jich dneska tak 4 tuny vyhodily, ale v místě kde jsou papriky připravený pro zaměstnance dneska nic nebylo Smutný obličej

Leave a Reply