Další den ráno rychlá snídačka a vyrazili jsme na cestu. Z Ammánu na veřejnou pláž u Mrtvýho moře to bylo 67km a tuhle štreku jsme po dálnici zvládli pod dvě hodiny. Byl to docela nezvyk řídit zase v pravo, ale dostal jsem se do toho.
Vstup na veřejnou pláž byl za 20JOD, což není nic levného, ale v ceně byl bazén + sprchy a bez nich by to nešlo. Voda v moři je tak extrémně slaná, že kdyby se dostala na rty nebo do očí tak asi umřete bolestí.
Strávili jsme na tomhle místě celej den až do tmy a pak jsme začali řešit kde dneska vlastně přespíme. Stefanová máma samozřejmně chtěla postel, takže jsme jeli podél moře a hledali kam složit hlavu. Cestou jsme stoupali z -350 zpět na nějakých +900m. n. m. Míjeli jsme několik vesnic kde jsme nakoupili zásobu ovoce a falafelu, až jsme dojeli do přírodní rezervace Dana. V týhle oblasti byla jedna historická vesnička, asi turisty oblíbená, protože tu začínalo několik pěších stezek a taky tu byla řádka hotelů a možností ubytování. Nás zaujal hned ten první, byl takovej splácanej do různejch témat. Dostali jsme na výběr 3 pokoje a vybrali jsme motiv Afrika.
Snídaně byla solidní, i když přeslazený čaj se jen těžko dal pít, stejnak to za ty prachy stálo. Majitel byl hroznej pohodář, pořád někde polehával, ale zároveň se staral aby jsme byli spokojení. Kdyby někdo projížděl kolem tak www.dana-tower-hotel.com
Do Petry to byla odsud asi hodina jízdy, zase nás čekalo hodně stoupání, tak jsme nezaháleli, udělali si jen selfíčko nad vesnicí a frčeli.
