V Září se tu dveře netrhly. Dvě návštěvy z Česka a celkově se pořád něco dělo. Při příležitosti oslavy mého ročního pobytu na Kypru jsem se nechal ukecat a jel jsem s Jirkou a Iudasem na psytrance party, což je tady takovej mainstream. Tentokrát to ale prej bylo trochu přehnaný, (naměřili jsme 220bpm), takže se to klukům ani mě moc nelíbilo, ale aspoň to bylo na pěkným místě s bazeném.
Ráno se nám Iudas ztratil a tak trochu nás tam nechal. Nezbývalo nám nic jinýho než stopovat a pak dvouma busama asi 8 hodin domu. Sedačky na nás nezbyli, tak jsem se mohl aspoň rozvalit na podlaze.
Záhy na to dorazil Petr s Renčou, moc jsem ale na ně neměl čas, takže jsem jenom rozdával tipy kam se podívat a oni stejnak vždycky skončili na pláži.
Přivezli mi moc dobrý vínka a višňovici – ta padla hned.
Jirka s nima po tejdnu odletěl do Čech na svojí meditační seanci a já se nechtěl nudit doma, když bylo venku pořád léto. Vyrazil jsem tedy na přehradu na který jsem ještě nebyl a cestou jsem zahlídl větrníky. Bylo mi hned jasný, že si na ně potřebuju šáhnout 😀
V Marině se každej den něco pořádalo, tu motoshow, tu Aphrodite games.
Mezitím jsem pořád poslušně chodil do školy splnit svoje Windows server certifikáty. Nejlepší tam byla takhle kočka, který už asi potřetí tohle léto vrhla, takže mě zásobovala roztomilejma koťátkama který jsem chodil krmit.
Konečně nastal ten moment a dorazil Lumík s jeho bandou.
Připravil jsem si uvítací letáček a postavil se na letiště. Za hodinku se vypotáceli ven, šťastně jsme se objali a už nám zbývalo jen vyzvednout auto. To byl trochu oříšek, protože to někdo trochu popletl a místo aby použil kreditku na deposit při vyzvednutí auta, tak s ní zaplatil to samotný půjčovný a pak něměl dostatek prostředků. Naštěstí jsme měli další kartu, od který jsme ale neznali PIN a když jsme ho zjistili, tak na ní taky nebylo dost peněz. No, po pár hodinách se to zdárně vyřešilo a přidělili nám zánovní Fábku.
Snažil jsem se vykřesat aspoň pár dní volna a když se to povedlo jeli jsme na salt lake, kde se Lumík hnedka zrakvil na longboardu a pak toho litoval až do koncec pobytu. Odtud kolem vraku, pak Omodos na jídlo a taky jsme stihli Mount Olympos a Hotel Berengaria.
Následující den rovnou na Cape Greco, skákačky z útesu a válení na Nissi beach. Večer ješte kluby v Napě a potom nás náš střízlivý řidič bezpečně dopravil do Larnaky na spací místo na střeše plážového baru.
Ráno po probuzení všichni potřebovali rychle kafe než vůbec začali mluvit a vnímat krásy kolem sebe. Popojeli jsme proto do centra Larnaky a poručili si tradiční koflík bez cukru. Holky se nastartovaly, Lumík slupnul svojí hrstičku medicíny a mohli jsme jít prozkoumat tržiště, kostel a lékárnu.
Z Larnaky jsme jeli do Nikósie, kde jsme omrkli hradby, hranice a hlavně další kavárnu. Všichni byli už docela mrtvý, tak jsme se přemístili domů si trochu odpočinout protože let byl brzo ráno a museli už ve 4 odjíždět.
Ráno když jsem vstal, bylo tady pusto a prázdno, jen hromádka lahví mi je připomínala. Už se ale těšim až je uvidím kolem Vánoc v Praze.
