V na začátku Května mě navštívili rodiče. Měli jsme ale jen 4 dny, takže jsme to brali trochu hopem.
Vyzvedl jsem je na letišti v Larnace a prošli jsme se jestě v noci v Marině.
První den jsme vyrazili přes Salt Lake ke vraku na lodi na pláži v Akrotiri a odtud na vyhlášený Meze v horský vesničce jménem Omodos.
Odtud jsme jeli pod vrchol nejvyšší hory a posledních pár metrů si vyšlápli po svejch.
Dále zastávka na atrakci jménem Hotel Berengaria.
Ten den jsme dojeli až do městečka Polis, kde jsme se ubytovali v kempu na pláži.
Už byla tma, ale měli jsme štěstí, že nám na recepci pujčili stan a jeden spacák kterej jsme potřebovali.
Noc byla v pohodě a ráno vekolepá kontinentální snídaně u moře.
Jen jsme nakoupili nějaký zásoby v supermarketu a vyrazili na tůru v NP Akamaz až k Blue Lagoon.
Musim říct, že tahle vyprahlá stezka byla pro rodiče trochu náročná, takže když jsme se po 6 hodinách vrátili, tak řekli že už ani krok. Poslední den už jen relax kolem Limassolu a na pláži.
Taky jsem tenhle měsíc začal chodit na školení Microsoft MCSA, vtipný že to je v řečtine, takže si můžu číst jen tu prezentaci na plátně která je anglicky a trochu u toho usínám.
Kolega mě pozval na tradiční grilovačku.
Daší pondělí měl bejt svátek, já měl ušetřený dva dny za práci o víkendu a tak jsem měl pěkně 5 dní v kuse volno.
Jiřik si teda vzal volno stejně, půčili jsme si auto a vyrazili jsme poprví na párty do Agia Napy.
Když jsme tam dorazili, tak jako první věc jsme si vyhlídli místo kde budem spát. Poblíž centra je historická stavba – Akvadukt a kolem je nepříliš udržovaný parčík. Perfektní rovné plochy pod keřem kam moc lidí nepřijde, to byla jasná volba. Jirkovi se to moc nezdálo.
Vyrazili jsme do víru města který je určený jen pro zábavu turistů a párty.
Začli jsme na pouti, kde se Jirka nechal vystřelit na gumě v obří kouli s nějakou němkou a zároveň se snažil nevyhodit gyros kterej zrovna snědl.
Pak už jsme šli do ulice kde jsou jenom bary, jeden vedle druhýho, různě tématický, všude otravný naháněči a akce jako 4 drinky + dva panáky za 5 Euro.
No obešli jsme jich hodně, dali si všude tyhle akce a měli jsme dost. Ráno jsem se probudil v tom parku pod akvaduktem a Jirku jsem na našel v našem miniaturním Piccantu.
Překvapivě opice nebyla tak zlá a po vyprošťováku jsem byl schopnej popojet 5km ke vyhlášený pláži Nissi.
Byla tam pohoda, teplá voda, hodně hezkejch holek a tak jsem si jen tak floutoval pár hodin s pivkem ve vodě.
Odpoledne jsme už byli plně stabilizovaný a totálně v prázdninovym módu. Popojeli jsme tedy na Cape Greco, pro trochu adrenalinu při skákání z 15m útesu.
Cestou jsem si musel pořídit ananas, protože se mi o něm asi zdálo. Na útes přijela kamarádka Pani a měla s sebou dvě holky a tři koťata o který se museli nepřetržitě starat, protože byli ještě malý a slepý.
Sežrali jsme společně ananas a jeste jsem ho využil jako kelímek na pivko.
Později jsme popojeli na nejvýchodnější cíp kde jsme zase předvedli turistům pár skoků z útesu pro jejich hladové objektivy.
Pořád jsme ale byli v oblasti Napy a tak jsme na noc jeli znovu do centra na naše ověřený místo. Já do křoví a Jirka do auta.
Tenhle večer jsme ale už něměli na paření sílu, celej den plavání a taky jsme se spálili jak debilove.
Takže jen luxusní večeře ve Wagamama a hajdy spát.
Další den jsme zajeli omylem do města Paralimni, kde jsme nakoupili aspoň v Lídlu, ale nebylo to vůbec po cestě a málem jsme tam nabourali v nepřehledný uličce.
Vzali jsme to přes pohoří Troodos tou nejpomalejší cestou napříč ostrovem až k Hotelu Berengaria abych ho ukázal i Jirkovi.
Potom jsme objevili ve stejný vesnici ještě jeden, ale trochu modernější. Ten jsme taky důkladně prolezli.
Pár vertikálních vesnic.
Odtud dlouhá cesta horskou klikatou silnicí až do opuštěné vesnice Vretsia. Sem jsme dojeli už za tmy a bylo trochu složitější najít místo kde Jirka kempoval naposledy. Nakonec jsme to ale dali a přespali u potoka, kde jsme si i přes zákaz udělali ohínek. Smíchali jsme vaječnák s banánovym džusem, dojeli naší litrovku vodky a připitý šli spát.
Ráno neskutečný offroudy zkratkou do vesnice, ale Piccanto to opět zvládlo.
V centru vesničky jsme si dali snídani a začali vařit kafe.
To asi vycítil párek oslů a přišli si pro něco na zub. Trochu ostýchavě si od nás vzali aspoň kukuřici.
Tohle byl poslední den a auto jsme museli vrátit do dvanácti, takže jsme ještě uháněli na místo který jsem objevil minulej měsíc a chtěl ho Jirkovi ukázat.
Dalši opuštěný baráky, tentokrát na vrcholku hory s vlastním sportovním oválem, ale težko určit na jakej sport.
Zpátky do práce, dostali jsme stolní boxovací pytle na vypuštění vzteku.
Taky jsme zase pohli s kuchyní pořádnej kus. Máme dřez a další části linky.
