Ve středu večer jsme dojuchali do Talinu a našli super hostel, kterej byl uplně v centru starýho města a ještě nejlevnější ze všech.
Ráno jsme vylezli na kostelní věž co byla u nás v ulici. Bylo to asi milion schodů, ale ten výhled stál za to.
Na oběd jsme zastavili v našem už ozkoušeném bufetu Lido, který jsme využili už v Rize. Já si tentokrát dal, zapejkanou rybku se sýrem a kvas.
Po obědě jsme vyšli na opevněný hrad kde stojí, tahle krásná pravoslavná katedrála, ale i spoustu dalších zajímavých budov.
Domky v centru Talinu
Všude turistů jak nasráno, slyšíte celý dny jen ruštinu
Později odpoledne, když jsme dopili pivko a nakrmili holuby, vydali jsme se tramvají na televizní vysílač. Ten je zase výjimečný tím, že je to nejvyšší vyhlídkový prostor pod otevřeným nebem. (Ostatní vysílače mají pouze vnitřní prostory)
174 metrů přímo pod nohama.
Dá se projít i venku v úvazku, ale to je pro děcka.
Pod vysílačem probíhala výstava komunistického života, kterou jsme nemohli vynechat.
Druhej den už jsme jen v dešti napsali pár pohledů a mazali na obří trajekt, plnej hracích automatů, alkoholu a barů, kterej nás za 2.5 hodiny přepravil do Helsinek.
V Ligatne ještě proběhl oběd a pak s cedulkou Pärnu jsme zkoušeli na návsi stopovat. Lidi jen kroutili hlavou, až se přihnal mikrobus, že nás někam vezme a zadarmo. Vzal nás na hlavní, kde po chvíli zastavila paní s dcerou a ty nás posunuli kousek k Rize kde začíná silnice do Talinu. Odtud nás popovezl mladej Rakušák a po dalších pár minutách si náš vzal chlápek kterej nás dovezl do Pärnu, protože pokračoval dál až do Talinu. V Pärnu jsme se podívali v marketu na Estonský ceny a dal jsem si kafe, protože jsem každýmu usínal v autě.
Tady jsme čekali asi půl hodiny a už jsme ztráceli naději, štěstí se na nás usmálo a dvěma autama a trajektem jsme se dostali až na ostrov Saaremaa.
Už se stmívalo a auta tu jezdí jen jednou za hodinu, když přijede trajekt, takže jsme došli asi 5km a přespali tam v kempu vedle špulky.
Ráno jsme se snažili dostat do hlavního města na ostrově ale lidi na nás úplně srali.
Až takovej bláznivej Němec s dodávkou plnou paroží, klacků a kamení se nebál nás vzít.
Neuměl vůbec anglicky, tak jsme si moc nepokecali. Zastavil ale zanedlouho na farmě, protože chtěl vidět klokany. Šli jsme tedy na prohlídku s ním a nakrmil jsem aspoň pštrosy.
Po týhle mini zoo nás odvezl do hlavního a jediného města na ostrově jménem Kuresaare.
Tady byl hrad s vodním příkopem a to je asi tak všechno.
Trochu mě tady trápila horečka, takže mi nevadilo vzít Bus odsud přímo do Talinu a trochu si v něm odpočinout.
Milej pán s Mercedesem nás vzal z Rigy do Siguldy a trochu si kvůli nám zajel aby nás dopravil přesně kam jsme chtěli. Byl to starej hrad v národním parku s velkou zahradou se sochama a hadem vyhřívajicím se na slunci.
Eliška byla poctivá a zaplatila vstup, takže si mohla projít rujny postavené z nových cihliček.
Po odpočinku a přelití puchýře vodkou jsme sešli do pohádkového údolí řeky Guljy. První vodácký kemp byl za penízky ale ten o kousek dál už zadarmiko. Vodáci tam mluvili polsky a rusky, ale nás nikdo nerušil. Šel jsem ještě před setměním pro pivo do petky zatímco Eliška rozdělávala oheň a našel jsem v lese pěknej BT repráček, takže jsme na něm celou noc hráli.
Ráno jsme snídali v infocentru, umyli tam očouzenej ešus a pak šli k jeskyni kde byly na zdi podpisy lidí ze 17. století.
Odtud jsme se stopem bleskově přemístili do Ligatne. Tam nás paní dovezla do nějaký léčebny a my nevěděli proč. Uvnitř jsem ale zjistil, že pod tímto původně hotelovým komplexem je sovětský bunkr a prohlídka v angličtině právě začala. Vstup byl 10€, takže jsme do toho šli a ještě průvodkyni dohnali.
Bylo to dost zajímavý, ukázala nám technický a strategický místnosti, ale i kanceláře, detoxikační sprchy nebo párty místnost.
Když jsme pak venku stopovali zpátky z lesa do centra Ligatne, vzala nás ta průvodkyně z bunkru, dala nám tipy co vidět u nich ve vesnici a nabídla i ubytování u ní doma, kterého jsme nakonec využili. V infocentru jsme obdrželi mapku a vedle v obchůdku zase pár piv a chipsy z vepřovejch kůžiček.
Obešli jsme vesničku a cestou pozorovali desítky koček. S některejma jsme se jen pomazlili a jedna se k nám přidala i na delší procházku.
Večer jsme přišli k Natalje, která pro nás měla pokoj za příjemnou cenu, že má v plánu rozjet airbnb a my jsme první hosté.
V Rize jsme zalezli do yellow hostelu kde byl trochu bordel a nefungoval v kuchyni dřez.
Nabídli nám slevu 3 eura za to, že jim dám 10 hvězdiček hodnocení, tak jsem jim to slíbil, ale asi se tak nestane. Zašli jsme se podívat na Gertrudin kostel a hned vedle byla pěkná Vietnamská restaurace Bahn mi, kde jsem si dal Pho.
V centru stavěli rampy na zítřejší bike závody, trochu jsme se tam prošli ale začalo zase pršet, takže jsme šli zpátky na hostel kde jsem si před spaním dál ještě pár piv a pokecal s ostatníma lidma.
Druhej den bylo krásně, ale Eliška pořád nastydlá a s bolavou nohou. Došli jsme do ruský jídelny, kde měli pelmeni a Solanku za dobrou cenu a pak se na pár hodin rozdělili, protože já jsem chtěl jít na televizní věž a Eliška si odpočinula v kavárně.
Tahle věžička která stojí na ostrově uprostřed řeky byla dostavena v roce 1989 a se svojí výškou 368 metrů je třetí nejvyšší věží v Evropě a první v EU.
Když jsem se vrátil zpátky do centra, šli jsme na bajkový závody a když skončili tak jsem uložil Elišku na hostelu a ještě jsem šel na budovu akademie věd protože je nejvyšší v centru a dá se tam jít na střechu na vyhlídku.
Další den jsme se nasnídali asi ve dvě odpoledne, přejeli tramvají na konec města a na auto které nás vzalo do Siguldy jsme čekali jen pár vteřin.
V Palanze jsme prošli dlouhou promenádou lemovanou atrakcemi a waflemi až k molu plnému lidí.
Pláž byla dlouhá několik kilometrů a my jsme se snažili s bolavou nohou dojít co nejdál a najít místo na spaní.
Při setmění jsme uvařili písmenkovou polívku a pak si zalezli pod plavčíkův domeček.
Noc byla větrná a studená, že jsme spali se spacáky přes hlavu. Ráno nás tam plavčíci našli a jenom se nám vysmáli. Dolezli jsme do nejbližší kavárny se trochu rozehřát a cestou jsem si dal XXL wafli.
Pak si Eliška pořídila bepanthen a vodku na bolavej prstík a já zase Litevskej medovej likér 40%.
Došli jsme na konec města kde nás vzal táta se synem co jel do naší další destinace, která už byla v Lotyšsku zvaná Liepaia.
Říkal že je tam daleko lepší pláž, ale když jsme na ni došli byla úplně stejná jako předtím, prostě kilometry písku, vlny a vítr. Sedli jsme si tam do baru na pivko, protože tam hrál pán na saxofon a přišlo nám to zajímavý.
Předtím jsme se ubytovali v hostelu mimo centrum, kterej byl úplně prázdnej, Vyndali jsme Elišce klíště a pak jsme jeli mikrobusem blíž do centra a v parku jsem zkusil bramborový placky a polívku Solanku.
Po pláži ještě prohlídka centra který tam ani moc nebylo, nákup a šli jsme spát.
Ráno jsme se nějak nemohli vyhrabat, takže v jednu už nás recepční přišla vyhodit. Došli jsme na vlakáč kde jsme nic nezjistili, tak jsme šli dál na okraj města kde nás po chvíli vzal obytňák s dvěma staršíma lidma co se zrovna vraceli z dovolený na Istrii. Jeli jsme s nima asi hodinu, jedna zastávka v kempu kde byli před deseti lety a pak zastavili znovu, že nám uvaří čaj a kafe. Dal jsem jim panáka svojí medovice a oni mě zase grapu ze Slovinska.
Po čaji se pán rozhodnul, že nám sežene další auto, protože oni už dál jet nechtěli, takže na někoho mávnul jako že má problém s autem a zeptal se jich, jestli nás vezmou dál. Byla to trochu trapná situace, ale paní mluvila dobře anglicky, takže celou cestu dávala tipy co dělat v jejich městě a bylo to v pohodě, I když asi jejich první stopařská zkušenost.
Vypustili nás ve Ventspils v centru u parku, kde jsme si sedli na trávu a dali si náš černej chleba se sýrem. Potřebovali jsme šetřit, takže dneska v plánu zase spaní venku. Prošli jsme parkem kde bylo muzeum kotev až na pláž kde jsme si zase dali večerní pivko.
Potom jsme šli pár kilometrů podél pláže až do lesa, kde byli vojenský bunkry a pozorovací věž na kterou jsem hned musel vylízt.
Elišce se tam ale vůbec nelíbilo, takže jsme museli hledat dál. Nakonec jsme postavili přístřešek mezi stromama za dunou kousek od pláže, mělo pršet a taky se tak ráno stalo.
Eliška měla už večer horečku a ráno jí nebylo líp. Sotva mluvila, takže jsme šli hned zpátky do centra do lékárny a kavárny. Tady jsem si dal řízek ve vajíčku a karbanátek s mátovym čajem a potom ještě ovocný želé s kafem.
Když jsme poté došli na konec města stopovat, začalo hrozně pršet. Čekali jsme v pláštěnkách skoro hodinu, než nás někdo vzal aspoň za město na lepší místo. Tam byl semafor protože dělali novou silnici, takže auta stáli v koloně přímo vedle nás a stejnak nás nikdo nevzal asi půl hodiny než se nám úplně rozmočila naše kartonová cedulka Riga.
