Dneska ráno šlo stopování docela špatně. Všichni se spíš vracej po víkendu zpátky na sever, takže jsem čekal v Churu asi 2 hodiny, než mě nějakej kluk posunul jen pár kilometrů na trochu lepší místo a tam jsem čekal v dešti další 2 hodiny. Už jsem ztrácel naději, tak jsem sežral tabulku čokolády. Lidi byli dost komunikativní a veselí, ale všichni jeli nahoru a já chtěl dolů. Pak mě nakonec zachránila jedna milá paní se synem, a dokonce mi cestou nabídli že u nich můžu zůstat přes noc. Je to fakt nádhera, dát si po 9 dnech sprchu a spát v teplý posteli, když venku prší. Dali jsme si večeři, pak jsme zkoukli zprávy a potom film s Al Pacinem, byla to sranda. Popili jsme víno a třešňovou pálenku. Její manžel je Američan, ale všichni doma umí i italsky a německy. Zahrál mi na kytaru a docela hezky jsme si povídali. Pracuje u poskytovala swisscom, takže jsme měli společný téma. Zejtra až se probudim, tak tomu snad ani nebudu věřit.

Výhled z okna a jejich králíčci

Cestou jsem viděl několik úžasnejch vodopádů, ale bylo tak mlhavo, že to prostě nešlo vyfotit. Jsem už tak nízko, že se tady všude mluví italsky. Tak doufám že to zejtra už do toho Milána dám. Probíhá tam zrovna expo2015, tak se podívám kolik chtěj za lupen a když tak bych tam zašel.

Včera ráno jsem se vyhrabal z toho podzemního parkoviště, našel free wifi, dal si Kneippovy lázně v parku a pak začal stopovat do prvního většího města ve Švýcarsku a to je Chur. Popravdě jsem původně chtěl jet až do Ženevy, ale už mám dost těch mrazivejch nocí, takže se snažím dostat z Alp směrem na Miláno. Taky mám chuť na pizzu a tam znám jednu dobrou studentskou restauraci 🙂
Na stop do Churu jsem čekal víc než hodinu, nejdřív mě vzala Portugalka kabrioletem a pak Portugal, kterej říkal že me všude okradou a taky po mě všechno opakoval. Prošel jsem si tohle město, skočil do Coopu pro salát, mlíko a oříšky abych nejed pořád to samý a pak se jal hledat místo k přenocování. Po pár hodinách jsem našel perfektní plac na ostrově uprostřed řeky, jsou tu tuny dřeva a příjemný závětří.

Ve volný chvíli si vyrábim roztahováky, abych si mohl zvětšit dírky z 8 na 11mm.

Teďko už je neděle ráno, je zataženo a fouká, pomalu se sbalim (to je poprvé co balim stan a spacák suchej) a jdu teda do tý Itálie. Ještě pár fotek Churu.

Ráno jsem sjel stopem do Innsbrucku(550m.n.m), dal jsem si kleine bosna (bíla klobása v rohlíku s osmaženou cibulí, dvěma omáčkama a salátem), nakoupil jídlo, cookies, čokoládu a pití a vyrazil napříč Rakouskem směr Feldkirch. Ty nejhorší deště jsem naštěstí přečkal v autě, ale nedostal jsem se až do cíle a tak jsem přenocoval v kempu(1250m.n.m), ale přišel jsem tam pozdě takže recepce byla už zavřená, tak jsem si tam prostě postavil stan, protože tu nepoužívají nikde ploty a ráno v 7 zase začlo dost pršet tak jsem to sbalil a šel na stopa.

Jedno auto mě posunulo na lepší místo a pak už mě mladá pěkná holka vzala až do Feldkirchu(400m.n.m). Trochu si projdu město a půjdu na stop, protože Lichtenštejnsko je už jen pár kilometrů. Jo a taky mě u kempu chtěl sežrat jeden německej ovčák, ale odrazil jsem jeho kousací útoky kusem kartonu co jsem měl v ruce, tak toho nechal 😀

Včera (v uterý) jsem si nakoupil nějaký jídlo a protože jsem zas nevěděl kde budu spát, nalil jsem si flašku vína do camelbagu a vyrazil na procházku městem.  Přispěl jsem pár pouličním umělcům a pak jsem si řekl, že bych měl vyrazit na ten kopec nad městem. Našel jsem si na mapě kemping v kterym jsem chtěl přespat, ale v půlce cesty jsem zjistil, že ten kemp je pod jinou horou a taky už byla tma, tak jsem na místě rozbalil stan, snědl trochu sušenýho masa, vyčistil zuby a šel spát.
Dneska ráno jsem se asi 9 ráno vydal na ten správnej kopec a tyčkou navrchu.

To co jsem cestou viděl bylo fakt neskutečný, nedá se to ani popsat.

Výšlap mi trval 8 hodin a vylezl jsem do výšky 2248m. Cestou jsem potkal krávy, ruzný houby a taky tuny brusinek, ale nebyl jsem si jistej jestli to jsou, tak jsem snědl jenom 4 a už je to pár hodin a pořád žiju.

Vrátil jsem se do 1460m a uviděl jsem že tu nějaký malý kluci maj stan a oheň, tak jsem si ten svůj postavil kousek pod nima. Po chvíli přijel nějakej správce je zkontrolovat a když přišel za mnou, tak mi řekl že se v Rakousku nesmí nikde v přírodě stanovat a že ty kluci na to maj speciální povolení. Tak jsem to nějak ukecal a nechal mě bejt. Zejtra sejdu do Innsbrucku a pokusim se dostopovat do Lichtensteinska.