Když jsem sešel těch 1000 schodů dolu do města stavil jsem se za odměnu v coopu, koupil energiťák, francouzkou bagetu, bresaolu a konzervu tuňáka. Ty tuňákový konzervy jsou tady o dost kvalitnější, za 1€ je to velká konzerva, žádná drť, ale pěknej kus masa v olivovym oleji bez přídavku vody. A ta bresaola, no prostě pršut, příště si ale koupim krájenou 😀
Asi ve 12 jsem začal stopovat u benzinky před nájezdem na dálnici, byly tam i dvě pěkný Němky, co už mířily zpátky nahoru a na ceduli měli Miláno a na druhý straně byla nejaká šlapka, která neměla moc radost že nas tam je na stopování tolik. No chvilku jsem s holkama pokecal a pak jsem si stoupl mezi tyhle dvě skupinky. Měl jsem štěstí, protože jsem odfrčel jako první. Vzal mě pán co je sociální pracovník a dělá se závislejma lidma. Cestou zastavil na sváču a kafe a zvokna jsme koukali na chlápka s doutníkem.

Hodil mě do města Imperia, kde se mi líbilo, tak jsem ho celý prošel až k dalšímu nájezdu na dálnici.

Taky jsem tam viděl zajímavou díru.

A garáže po italsku.

Pak mě potkal nějakej italskej dredař a říkal asi ať nestopuju a dával mi furt lístek na městskou a že můžu jet busem a pak vlakem. Nějak jsem mu vysvětlil, že tohle nepoužívám a už jsem se rozhlížel kde budu spát protože to vypadalo že už mě nikdo další nevezme. Nakonec zastavil páreček lidí asi přes 50 let a že jedou až do Francie, poslední město před Monakem. Cestou začali vyprávět o tom jak postavili kemp pro imigranty z Afriky,  protože Francouzi tady dole zavřeli hranice pro černý lidi a dá se projít jenom s evropskym pasem nebo občankou. Takže teďko mezi hranicema je „freecamp“ kterej nedotuje žádná organizace ani vláda, ale jenom lidi z okolí a dobrovolníci.

Když jsme jeli okolo, tak jsme se tam zastavili asi na půl hodiny, udělali mi exkurzi po kempu, představili pár lidem, ukázali jak co funguje, odpověděli na všechny moje otázky a poprosili mě abych tam nikoho nefotil, protože to není zoo. Bylo tam pár dobrovolníků z Itálie, kluci holky a asi 150 Afričanů. Všichni se tvářili mile, všude bylo uklizeno jak to jen šlo, hráli línej tenis nebo si povídali. Taky jsem viděl mladou holku s dítětem, ale rodiny jsou radši v táborech od červenýho kříže, protože tam maj větší komfort, ale zase menší svobodu. Tohle celý má bejt jako protest proti Francouzům, že si klidně zavřou hranice v Shengenu. Ty imigranti to klidně můžou obejít přes kopec a budou ve Francii, ale tady jde asi o princip.
Ty lidi mě pak hodily ve Francii do města Menton, až ke kempu na kopci. Tak tu teď jsem, ceny už tu jsou lepší než v Itálii a lidi docela milý. Zejtra chci vyrazit pěšky do Monaka, je to asi 8km, horší to pak bude najít za Monakem nějaký dobrý místo na přespání.

Vyspal jsem se v hostelu do růžova a co nejdřív jsem vyrazil do města. Hostel je až na samém vrcholu města, takže byl ráno v mracích, ale centrum a přístav byly normální a odpoledne dokonce svitilo slunce.

Zašel jsem do pizzerky kousek dál od centra a pak do coopu v trajektovym terminálu. Kouknul jsem kam jezdej odsud lodě a dá se jet třeba 24 hodin do Barcelony za 1500. To neni tak zlý, někdy to musim zkusit. Koupil jsem si šumivý víno, Jacka, sýr a sušenky a procházel asi 5 kilometrů přístavu.

Vyhlídkovej výtah.

Plná garáž.

Tady teď parkuje slavná Costa Concordia.

Pláže plný bordelu.

To Porsche má technickou do 2009, a to Maserati vlevo tam tam taky nějakou dobu bude.

Křuplá Cagiva.

Tohle je výhled z hostelu kde jsem byl dvě noci a bylo to tu fajn, klidně bych tu vydržel i dýl. Teďko už dopijím čaj a jdu zas na konec města na stopa.

Předpověď nelhala a opravdu celé dopoledne v Miláně propršelo. Všechno jsem zabalil mokrý a šel si vystát frontu na zaplacení kempu. Krmil jsem kolem běhající kuřata a pávy a zkrátil jsem si tak dlouhou chvíli.

Dal jsem si pak kebab v nějaký vesnici a tak ve 2 odpoledne jsem byl u dálnice.

Byly tam i dvě šlapky, ale docela rychle se našli zákazníci a odjeli pryč. Taky tam byl skútr.

Pak mě vzala milá paní co trochu uměla mluvit a hodně se snažila na rozdíl od jinejch řidičů. Vyhodila mě ale normálně na dálnici u napojení na jinou dálnici, takže v tomhle místě nemohl nikdo zastavit a ani ja jsem tam neměl co dělat. Došel jsem tedy za mýtnou bránu a tam mi asi po 2 hodinách zastavil pořádnej velkej kamion. Takže jsem byl rád, že se tim konečně svezu. Seděl jsem sice na odpadcích, ale chlápek se snažil komunikovat jak jen to šlo. Na benzínce pak vykydal odpadky do pytle, koupil nám kafe (takový to prťavý italský silný jak je na jedno srknutí) a nainstaloval si google translate. Pak už zbytek cesty jsme se bavili jenom tím že on mluvil italsky do translatoru a ten na mě zas mluvil česky a on to pak ještě česky opakoval a pořád jsme se smáli. Vyhodil mě v půlce cesty na benzince a bylo asi 7 hodin. Zkusil jsem teda ještě štěstí a další pán mě vzal do Genovy. Až tady jsem zjistil že to je vlastně Janov, to obrovský přístavní město.

Zašel jsem najít free wifi a pak do hostelu, kde měli plno, ale doporučili mi jeden až na vrcholu města. Nevěděl jsem kde přesně je, tak jsem si to namířil někam do přírody a cestou jsem ten hostel náhodou našel. Je se mnou na pokoji Íránec, dva Brazilci (táta se synem) a jeden co nemluví (asi Ital). Popovídali jsme si o našich zemích, o cenách, politice i náboženství až z toho kluci usnuli. Přemejšlim, že si tu vezmu ještě jednu noc, protože tu chtěj jenom 15€, je to tu docela v pohodě a Janov vypadá hodně zajímavě.

Dnešní ráno jsem odstartoval horkou sprchou, pak šumivým růžovým, došel se podívat do centra na Duomo, jestli to ještě pořád opravujou a taky jsem sněd kousek pizzy.

Asi ve 4 odpo jsem vyrazil na výstaviště a v půl 7 jsem tam došel. Kontroly jak na letišti, lidí víc jak na Václaváku, ale stojí to za to.

Tohle je českej pavilon. Přišel mi takovej moc přetechnizovanej, nikde nebylo pořádně vysvětlený, proč nám to ukazujou.

Některý domy měli i hodinový fronty, na to jsem rovnou kašlal a snažil se projít ty chudší státy. Byl jsem tam přes 5 hodin a navštívil jsem tak 20% 🙁

Dneska jsem udělal 65400 kroků, což je můj rekord a ještě asi dlouho bude. Moje nohy mě nenáviděj, nemůžu ani ležet.

Ráno jsem si dal snídani s Danielem, ještě chvíli jsme si povídali než přestalo pršet a pak jsem vyrazil na všechny 3 hrady v Bellinzoně. Dopoledne ještě dost pršelo, ale pláštěnka to všechno zachránila.

Kolem jedný jsem si dal výbornej oběd,

vyrobil cedulku a začal stopovat. Udělalo se docela hezky, až přímo vedro. Došla mi voda a po dvou hodinách stopování jsem začínal ztrácet naději. Pak najednou zastavil Ital s dodávkou a vzal mě až 10km před Miláno na vlakový nádraží. Neuměl anglicky ani slůvko, tak jsem mu moc pěkně poděkoval a vyrazil dostopovat těch posledních 10km. Vzal mě pak Albánec až do centra města, přitom tam vůbec nechtěl, ale nedokázal pochopit že mě může vyhodit kdekoliv a já to dojdu. Kouknul jsem se pak na hostely a Airbnb a taky na mapu a rozhodl se pro kemp, kterej je docela blízko expu.
Musím říct že je to docela velkej rozdíl, Švýcarsko a předměstí Milána. Nemoh jsem tomu nejdřív uvěřit, všude samý odpadky, všechno počmáraný a rozbitý. Lidi na mě koukali, že mě snad chtěj zabít a vypadali dost depresivně. V centru to pak už bylo lepší a i ceny v krámě jsou o dost lepší. Člověk si může koupit džus nebo víno za euro 🙂

Teďko jsem si ještě koupil online vstupenku na expo a už jdu spát.