Taipei

V Taipei jsem měl asi 17 hodin na přestup, tak jsem si nechal dat do pasu turistický vízum a vyrazil do města. Přijel jsem do centra už v 7 ráno a skoro všude bylo ještě zavřeno. Zašel jsem si na nákup do Seven-11, ale nebrali tam Visa kartu, takzě jsem musel do bankomatu a pak jsem platil hotově.

20160329_084144

 

Taipei je hlavní město čínské republiky na ostrově Tchaj-wan a do roku 87 tady byla ultrapravicová diktatura, od té doby se to tady zmírnilo na demokracii. V minulosti si území nárokovala komunistická čína a chvíli ho okupovalo i Japonsko. Tady se sem stáhla po prohře čínská protikomunstická armáda a další protivládní aktivisti.

20160329_083044

20160329_143519

 

Měl jsem dost času, tak jsem si zašel 2x na nějakou polívku, abych se trochu prohřál, protože jsem měl z letadla ještě zalehlý ucho.

A taky jsem si zašel na vyhlídkovou věž Taipei 101, s nejrychlejším výtahem na světě (1010m/s). Cesta nahoru trvala asi 3 vteřiny a bylo to do 398m.

20160329_143022

20160329_110309

Já mám vejšky rád, takže to určitě stálo za to, ikdyž loni jsem byl na Burj Chalifě ještě o 120 metrů vejš.

Prošel jsem si ještě pár parků, nakoupil mini banány a čaj, navštívil muzeum, podíval se na výstavu korálů a k večeru se vrátil na letiště.

20160329_120700

Přelet

20160328_110604

V sobotu jsme měli třídní sraz (sešlo se nás 9) a já to asi trochu přehnal s vodkama nebo nevim, ale v něděli mi bylo od rána dost blbě, málo jsem se vyspal, pak jel na výlet venčit smečku pod Hazmburg a už mi bylo jasný že na mě něco leze. Taky jsem si tam nasbíral proutky a pak upletl kulatou pomlázku z 9 prutů.
Večer jestě menší rozlučka v MK baru v Roudnici, kde jsem už byl uplně dead a nevěděl jestli spát na stole nebo jít spáchat někam harakiri.

O velikonoční pondělí vstávačka ve 4:20 s horečkou a knedlikem v krku, strašně mi kručelo v břiše celou noc, že jsem ani moc neusnul a bylo mi tak blbě, že jsem nemohl nic jíst.
V půl 6 už mě Baruška doručila na Terminál 2 a rozloučili jsme se.

První let do Frankfurtu byl od Smartwings, takže zadarmo nedostanete ani vodu, natož třeba muffin a čaj, jako jinde.
Letadlo nebylo moc plný a já byl uplně vzadu, vedle mě číňanka a já se snažil před ní ve spánku moc neslintat.
Teďko už čekám na další let do Taipei na Taiwanu, který mi letí za 3 hodky a bude trvat asi 12h.

Update:

Během letu do Taipei mi bylo pořád ještě dost blbě, ale obsluha i jídlo bylo skvělý.

Z filmů jsem si vybral Birdmana, ale usnul jsem u toho. Pak jsem začal koukat na reality show Chef Master Junior s Gordonem Ramsey. Docela hustý jak dokážou 8 letý děti vařit.

Z Taipei jsem sedel vedle kluka ze Slovinska, kterej taky jede na Working Holiday, měl tady už předem domluvenou práci v půjčovně aut a kamarády co na něj čekali na letišti. Měl sebou 38kg věcí, fakt blázen. To já měl 14,5 a řikal si jak je to hodně.

V Sydney byl palivovej stop a na hodinu jsme museli z letadla, trochu jsem se prošel po letišti a za další tři hodiny už jsme byli v Aucklandu. Čekaní ve frontě na kontrolu věcí trvalo asi dvě hodiny, radši jsem v letáčku přiznal každou blbost, jenom abych pak nedostal pokutu 400$. Nesmí se sem skoro nic dovážet aby se tu nerozšířily nějaký nákazy zem. plodin nebo včel atd.

Z posledních sil jsem dojel do centra, našel svůj hostel, dal si sprchu a šel spát. Každý dvě hodiny jsem se ale budil a nemohl usnout, bylo to dost divný. Nakonec jsem spal asi do 8 do rána a vyrazil omrknout město.

 

Přípravy na Zéland

20160327_144721

Zkusil jsem štěstí se získáním víza working holiday a vyšlo to!
Rozdávání víz začlo 2.3. v 10 večer, stránka se ale asi do půl jedný nedala ani načíst. Pak mi Baruška poradila, že by to prej mohlo jít přes mobil líp, tak jsem to zkusil a ejhle, trochu to šlo.
Vyplnil jsem dotazník a rychle zaplatil. Jí to ale bohužel nevyšlo. Vyplnila to asi minutu po mě a kvóta 1200 míst už byla plná.
Začal jsem tedy panikařit, co všechno musím zařídit, kolik co bude stát, pročetl jsem pár blogů a stránek co se tím zabejvaj.

Vypsal jsem si body co musím udělat:

  • koupit letenku
  • odhlásit se z pracáku
  •  odhlásit se ze zdravotní pojišťovny a vrátit kartičku pojištěnce
  • zajít si k doktorovi
  • prodat stolní PC a koupit si notebook
  • udělat si cestovní pojištění na celej rok

Před odletem jsem si ještě zašel na přednášku který se přesně tímhle zabejvala a ujistil jsem se tam, že musím mít mezinárodní řidičák.
Bohužel zbýval jen jeden pracovní den a po něm byl pátek – nový svátek.
Taky jsem ten den zjistil, že můž řidičák je už měsíc a půl propadlej, což ještě celou situaci trochu zkomplikovalo.
Stálo mě to trochu telefonování a přemlouvání, ale nakonec mě v Lovosicích přijali, že si můžu o řidičák zažádat. Udělal jsem pak mámě ještě dvě úředně ověřený plný moci, aby mi mohla novej řidičák vyzvednout, zažádat o mezinárodní a pak mi to případně poslat poštou na Zéland.

20160325_124555

 

 

Uzavření Thajského dobrodružství

Předposlední den, jsem si ještě naplanánoval celou ranní trasu na letiště, zjistil si čas vlaků, navazující bus, nařídil budík na 7 ráno a snažil se usnout. Moc mi to usínání ale nešlo a ráno jsem se zase vzbudil ještě před budíkem. Vyrazil jsem na vlak, přejel na druhou stranu města a čekal na bus č. 554. Po hodině jsem se ujišťoval u dalších lidí jestli ten bus jezdí a jestli čekám na správnym místě, řekli mi že určitě jo, ať jsem klidnej. Po další půlhodině jsem ale už ztrácel nervy. Zeptal jsem se jednoho kluka, ale něco zamumlal thajsky a šel dál. Další chlápek kterej šel kolem mi řekl, že se učí anglicky, ale nedokázal mi poradit jak se z toho místa jednoduše na letiště dostat. Nabídl mi ale, že mě tam hodí autem který má doma. Řekl jsem mu, že mám jen posldních 50 bahtů, ale na to mi pověděl s úsměvem „no pay“ 😀 Šli jsme tedy někam asi půl kilometru a tam jsme naskočili na shared taxi, čekali jsme až se naplní asi dalších 20 minut a do odletu zbývaly asi dvě hodiny. Nakonec jsme dojeli na korbě taxíku k němu, tam vzal svojí skoro novou Mazdu a už jsme frčeli na letiště. Strašně moc jsem mu děkoval jak mi pěkně pomohl, nabízel jsem mu i těch 50TBH co jsem měl, ale nechtěl je. Tak to byl takovej příběh, že i v Bangkoku jsou hrozně hodný lidi, který nejdou jenom po výdělku.

Zbytek cesty už pak byl v pohodě, s rusákama u Aeroflotu sice perfektní servis a skvělý jídlo a pití, ale zase hrozná zima. Před letištěm 33°, v letadle tak 18° a v Praze mě čekalo jen 5°, hrůza.

Taky jsem přivezl pár suvenýrů pro věrný čtenáře mýho blogu, tak si to můžete rozebrat. Jestli někdo něco chce, ať to napíše dole do komentáře a já mu to předám až se potkáme.

 

Číslo 1, 5, 11, 13, 14, 17 a 21 už nejsou 🙁

Chiang Mai – Bangkok

Po výletu v horách jsem se ubytoval v mapping hostelu, přímo u řeky v Chiang Mai. Sice na pokoji nebylo k hnutí, ale byla tu aspoň trochu hostelová nálada, lidi se opíjeli a hlavně spolu mluvili.

image

Kámoš z horskýho kempu mi poslal lepší fotky z jeho foťáku, tak ještě dodatečně sdílím.

image

image

image

image

Koupil jsem si zase jízdenku na vlak třetí třídou a tentokrát bylo docela plno, takže jsem si za celou dobu nijak nelehnul a ani neusnul.

image

V BKK jsem šel do hostelu Centaur Inn, kterej doplňuje trojici nejlevnějších hostelů. I přes hodně špatnou matraci, která je horší než moje karimatka, jsem usnul na pár hodin a pak vyrazil shánět nějaký ty dárky ; -) Vymetl jsem nějaký ty obchoďáky, ale pořídil zase dárky jenom pro sebe.

image

image

Dneska ráno jsem naskočil na trajekt na řece a jel až na konečnou skoro dvě hodiny. Dal jsem si jídlo a jel zase busem někam náhodně, kam mě to doveze. Prošel jsem pak taky tržiště a nakoupil na doma 3,5kg čaje, například milk oolong, ti kuan yin, ženšen oolong nebo dračí perly.

image

Zejtra mám poslední den, tak doufám že seženu nějaký dary a zbydou mi ještě peníze na nějakou tu masáž. Taky mě hodně láká nejvyšší budova thajska, za 300 bahtů můžete do 84. patra a ještě k tomu welcome drink, problém je, že se tam dá jít jen v kalhotách, botách a košili, prostě slušně, což se mi asi nepovede.

image