17. Dubna

Z Tam Coc jsme podcenili autobus a nezabookli ho zavčasu, takže večerní na ostrov Cat Ba byl vyprodanej. Další možnost byla jet ráno v 6, ale to se nám zas nechtělo vstávat tak brzy. Poslední šance byla jet ve 4 do Hanoje a pokusit se chytit nějakej noční bus odtud.

Když jsme tam dorazili tak zas lilo a ve všech kancelářích nám řekli, že tam nic přes noc nejezdí protože to navazuje na trajekt a ten je jen přes den. Znamenalo to teda strávit klidnou noc v Hanoji abysme ráno byli čerstvý na tu parádu.

Našli jsme levnej hostel jen za 90 přímo v centru i se snídaní, hodili si dovnitř jen zavadla a vyrazili na obhlídku města. Trochu pršelo, tak jsme zalezli na polívku a pár piv. Prošli centrum křížem krážem a už jsme jako mířili do postele, ale při hledaní nějakýho otevřenýho obchodu, jsme potkali partičku lidí před hostelem, který chtěli vyrazit na nějakou párty. Přidali jsme se k nim a po hodině neúspěšnýho hledání klubu, jsme vzali taxik kterej nás někam odvez.

Byl to takovej klub pro mafiánský bossy ale viděl jsem tam i nějakýho tlustýho nerda co měl asi hodně našetřeno a kolem sebe 5 koček. Za pivo chtěli 75 táců a místo panáků prodávali celý lahve kolem milionu a půl. Jedna z Kanaďanek co tam s náma přišla se vybarvila jako že má bipolární poruchu a když se trochu napije tak jí to propukne. Dala nám tam hroznej kotel, házela kolem sebe peníze, napadala obsluhu, brečela a pak za dalších 5 minut byla v euforii radosti a tancovala v kleci na pódiu, jak kdyby se nic nestalo. Djka hrála docela dobře, tak jsme zapařili a seznámili se s nějakejma Evropanama co tam žijou dlouhodobě. Ty nás vzali na afterparty do menšího klubu, kde jsme si pouštěli vlastní muziku z youtube a nad ránem se jeden kluk z naší skupiny popral s Indem, kterej hrozně provokoval, tak jsme radši vypadli. Někdo zaplatil taxík zpátky do centra, tak jsme se rozloučili a vrátili se na hostel. Akorát čas na snídani potom rovnou do busu.

16. – 17. Dubna

Původně jsme měli namířeno do Ninh Binh, ale bus zastavil ve vesnici před, kde jsou všechny ty atrakce, tak jsem probudil Stefana a vykopal ho z busu. Byly asi 4 ráno, ale v hostelu měli trochu otevřeno. Vypadalo to že zrovna dojížděj nějakou afterparty, ale přesto nás během dvou hodin dokázali ubytovat. Udělali jsme si noční kolečko po vesnici a zavítali do místní pekárny na bagetu, protože to bylo jediný otevřený místo. Pak jsme si pospali asi 4 hoďky a kolem desátý vyhandlovali nejlepší cenu za skútr.

Zamířili jsme do nedaleký jeskyně podél rejžovejch polí a uvnitř byl schovanej dokonce budhistickej chrám.

Dalo se vylízt až na vrchol tý ostrý skály ale jen v pořádnejch botách, takže jsem tam byl sám protože ostatní nosej žabky a užíval si výhledy.

Potom jsme měli soukromou prohlídku jedný malý jeskyně, ale pouze ve Vietnamštině, tady je video

Odpoledne jsme zajeli do Ninh Binh, což bylo uplně normální město akorát tam prodávali na trhu uzený psy.

Večer zase skvělá párty, při který jsme vylezli na střechu nejvyššího hotelu v okolí a pozorovali mlhu.

Druhej den před odjezdem Stefan pomáhal hákovat nějaký rodince, dostal za to potáhnout z dýmky a zelenej čaj.

Taky nás potkala jeho kadeřnice, která mu včera šmikla novej účes a pozvala nás na narozeninovou párty jejího syna ve škole.

Místní dálnice.

Místní hřbitov.

14. – 15. Dubna

Do Phong Nha jsme dofrčeli v 9 večer a vyhodili nás přimo před hostelem. Dali jsme pivko a udělali obhlídku vesnice. Bylo tady úplně mrtvo akorát klub přes ulici “Easy Tiger” měl narváno. Byl totiž jedinej v širokym okolí. Vevnitř hrála živá kapela a byli tu backpackeři ze všech hostelů. Dali jsme jen jedno točený a zábava skončila, bylo jedenáct a to se musí zavírat.

Nevěděli jsme co tady v tom národním parku všechno můžem vidět, tak jsme si ještě před spaním poslechli přednášku a domluvili se, že ráno v 8 vstanem všichni co jsme na pokoji a dáme to na skútru společně.

V 9 jsem se vyhrabal z postele a už jsem tam byl jen já a Stefan, ostatní se někam rozprchli. Šli jsme k řece, trochu přemejšlet, ale bylo strašně horko, tak nám to moc nešlo. Odchytl mě tam kluk s downovym syndromem, půjčil si ode mě foťák a začal všechno okolo zběsile fotit. Taky zavolal svý kámoše aby mi udělali křoví.

Vybrali jsme další prachy z bankáče, kterej tady nově zavedli a zkusili vyhandlovat lepší ceny za pronájem skútru. Nakonec jsme se rozhodli, že si ho půjčíme jen do večera a vezmem noční bus zase dál.

Asi v poledne jsme vyrazili na dvou starejch herkách po písčitejch cestách NP. Omrkli jsme botanickou kde byli opice, dikobrazi, pávi a vodopád.

Byla to pěkná vyhlídková jízda pralesem a naše další zastávka byla Paradise cave. Chtěli 5 za parkování a 250 vlezný. Moc se nám do toho nechtělo, protože je to na místní poměry hroznej ranec, ale během jídla jsme potkali naše kámoše z hostelu a ti řekli, že to za to stojí. Měli pravdu, bylo to naprosto úžasný.

Takhle jeskyně má 31km na dýlku, ale přístupná veřejnosti je jen kilometr a půl. Tak ohromný prostory se nedaj ani vyfotit. Hledám ten správnej termit, ale napadá mě jen “mind blowing”. Nic takhle přehnanýho jsem nečekal.

Když jsme vylezli, už se začínalo stmívat a my měli ještě 23km před sebou. Cesta po tmě byla šílená, protože místní jezděj v protisměru a často nesvítěj. Jo a taky tu choděj všude buvoli po silnici s dlouhejma ostrejma rohama.
Bylo mi nakonec líto, že jsme se tak unáhlili a už jedem zas pryč, protože je tu asi 6 jeskyní k prozkoumání a další pralesní atrakce.

Zpátky na vesnici jsme potkali našeho kámoše a řikal, že cestou píchnul. Zaplatil za opravu jen kilo, což je férová cena, bych řek. Taky mu kvůli tomu ujel poslední bus, tak musel vzít hotel kde měl dvoulůžkovej pokoj za dvě kila a to je míň než dvě postele na hostelu v dormu. Crazy…

13. Dubna

Přestože jsem se moc nevyspal, vyskočil jsem v půl sedmý ráno z busu jak srnka a dal si 4km procházku ke Stefanovýmu hostelu. Šťastně jsme se shledali, ale začlo trochu pršet. Dal si snídani co měl v ceně ubytování a já dostal zadarmo čaj.

Odpoledne jsme se přesunuli do hostelu v centru, protože byl levnější, líp vybavenej,  taktéž snídaně v ceně a hlavně lokace byla mnohem lepší. Taky to byl první hostel, kde nebyli palandy, ale jen normální postele. Jo a taky tam byla Češka Eliška. Ukecal jsem ještě trochu lepší cenu a rovnou jsme zabookovali bus na další den kterej nás vezme do NP parku, kde jsou hustý jeskyně.

Večeři jsme zmákli na nočním marketu, kde jsme se zakecali s Kristine z Lotyšska protože byla vegetariánka, stejně jako Stefan.

Trochu jsem byl překvapenej, že tady všechno stojí dvojnásobek, někdy pivo i trojnásobek. Tohle jsme nakonec vyřešili návštěvou restaurací, kde maj malý točený za 5.000, ale dali nám většinou jen jedno, takže jsme jich obešli asi 8 a už jsme nevěděli coby.

Naštěstí nás jeden klubovej naháněč nasměroval na správný místo, kde jsme obdrželi panáka zdarma a pivo bylo za 20.000d. Zdarma byl i kulečník, tak jsme dali partičku a přestože Stefan hrál docela špatně, dokázal jsem prohrát.

Ještě předtim jsme zahráli nějaký pouliční hry, jako je házení kroužků nebo chůze po bambusový tyči o ceny. Vyhráli jsme řechtačku a keramickou krávu na kterou se da pískat.

Kluby v týhle ulici už začínaly zavírat a davy lidi se hrnuly do ulice vzdálenější od centra do jednoho jedinýho klubu. Tady nastala teprve sranda. Další pivka a klasický kradení drinků kolem nás mě dokonce roztancovali na pár hodin a když jsem nad ránem žvejkal čerstvou bagetu ve stánku u řeky, hrál jsem se skupinou Irek hru, uhodni odkud jsem. Nevyhrály, vyjmenovali snad všech 44 zemi Evropy a jako poslední řekly Československo.

 
Cestou domu jsme potkali jednu Norku, která se necejtila uplně bezpečně ve stánku kde si objednala jídlo a okolo se stahovala skupina asi 8 místních kluků s dotěrnejma otázkama. Byla ráda za naší společnost a dala si s náma další pivko. Vyprávěla svojí story jak cestuje všude po světě sama a jak jí to vyhovuje. Pak nasedla na kolo a zmizela ve tmě. Kolem pátý hodiny jsme konečně dosáhli našeho hostelu. Nařídil jsem budík na devátou protože jsme nechtěli přijít o snídani zdarma. Povedlo se nám dokonce vstát a dopoledne jsme ještě courli po městě a zašli mrknout na rejžový pole, který ale nebylo pěkný.

9. Dubna

O tomhle městě zpátky na pobřeží jsem slyšel, že je plný rusáků a je to pravda. Všude všechno rusky, nápisy, mapy, polovina Vietnamců mě rusky oslovovala. Ceny jsou tady ale hodně příjemný, pláž je nekonečná a rusky jsou pěkný, bohužel neuměj slovo anglicky.

Původní plán byl zůstat tak jeden den, ale na konec z toho bylo dní pět. Pořád jsme se se Stefanem nějak poflakovali, pili levný pivka a zelenej čaj s rumem, užívali si perfektní hostel a jídlo a skákali v noci do teplýho moře.

Jedna kanaďanka co s náma kalila na pláži byla okradená o hotovost i kartu když jsme nedávali pozor. Byl jsem z toho smutnej, tak jsem jí dal 1.5 mega, co jsem zrovna měl u sebe, aby měla nějaký kapesný než to vyřeší a nechá si poslat novou kartu.

Čtvrtej den jsem už byl dost vyčerpanej, protože jsme pořád jenom chlastali a moc nespali. Musel jsem teda relaxovat jeden den v posteli a polykat endiarony. Taky jsem zjistil, že starší Vietnamskej chlápek co spal nade mnou mi ráno prohrábnul peněženku a pučil si přes dva miliony. Neměl jsem žádnej důkaz, ale asi nikdo jinej z našeho pokoje to bejt nemohl. Nahlásil jsem to na recepci, ale bohužel bez důkazu nešlo nic dělat. Byl jsem z toho zase smutnej, tak jsem prostě zůstal celej den v posteli. Stefan se zatím posunul do dalšího města na pobřeží směr sever.

Následující den mi už bylo zase skvěle, hodil jsem všechno za hlavu, půjčil jsem si skútr a konečně si trochu prohlídnul město. Navštívil mořský muzeum, kostel, chrám, pagodu, velkýho budhu a zajímavý kamení na pobřeží.

Tohle je stone fish, jedno z mála nebezpečí na Zélandu.

Jedinej hadík, co jsem tu zatím viděl.

Večer jsem se rozloučil s velice přátelským kolektivem v hostelu a naskočil na spací bus, kterej mě teleportoval do Hoi An.