24. Dubna

Ze Sa py jsme měli zase noční bus, Stefan ale omylem jel s jinou společností. Mě vyhodili v centru v 5 ráno, tak jsem si hodil věci na hostel vedle katedrály a Stefan musel vzít taxík protože ho vykopli z busu 10 km od centra.

Zašli jsme na poslední jídlo a pivko a potřetí jsme se rozloučili. Jeho let byl v 9 ráno, tak musel mazat na letiště. Já jsem si schrupnul na hostelu v relax zóně a ve dvě odpoledne jsem dostal vlastní postel.

Zbejvaly mi posledni 3 dny a tohle bylo nejlepší místo kde jsem je moh strávit. Tenhle hostel byl fakt jeden z nejlepších v kterym jsem byl. Nejen ze měl na střeše třípatrovej bar, bohatý a chutný snídaně, ale taky rozdával 3x denně sud piva aby se všichni hosté sešli na jednom místě a mluvili spolu. Tohle fungovalo velice dobře a během 3 dnů jsem si připadal, že znám každýho. Kdybych se znovu ocitl v Hanoji, tak volim jedině Chien hostel.

Holky pálej papíry pro Budhu na ulici.

Původně jsem měl v plánu si dát kurz vaření, ale nakonec jsem to musel odpískat, když jsem vlastní vinou přišel o mobil a peněženku. Koupil jsem si ale hned novej, kterej se jmenuje Wiko Robby, byl za pár šupů a umí skoro všechno co potřebuju.

Šel jsme teda aspoň po památkách, navštívil jsem pagodu, Ho chi minovo muzeum a botanickou.

I takhle skromně může vypadat kadeřnickej salón.

22. Dubna

V Hanoji jsem se podruhý rozloučil se Stefanem a vzal noční bus do Sa Py. Dorazili jsme na autobusák v centru ve 4:20 ráno, ale nechali nás dál spát až do šesti kdy začlo svítat.

Po vystoupení z busu se na mě hned sesypaly místní průvodkyně nabízející homestay a trekking po okolí. Asi dvěma jsem slíbil že 100% přijdu zejtra a třetí mi jen ukázala kde se levně najíst a kde si půjčit skútr. Koupil jsem od ní suvenýr, takovej hudební instrument na kterej se fouká jak na harmoniku.

Hodil jsem věci na hostel, sebral skútr a jel se podívat na jeskyni. Vstup byl zadarmo, tři malý holky mi dělali průvodce a od jedný z nich jsem potom koupil předraženou kapsičku za 70 tisíc.

Další zastávka byla u vodopádu, kterej měl několik pater, kolem vedlo schodiště na několik vyhlídkovejch plošin, byla ale taková mlha, že nebyl skoro vidět. Tohle místo bylo asi 2200 m. n. m. takže byla hrozná zima, zvlášť na skútru.

Na trhu měli všichni stánkaři to samý, nože a mačety.

Tady jsem si dal sušenýho buvola a pak ještě nějaký maso grilu.

Večer jsem zašel do lepší restaurace a vyzkoušel jsem rejžový a kukuřičný víno.

Druhej den sem z ničeho nic dovalil Stefan, i přesto, že jsem mu řikal, že je tu zima, bude pršet a v týhle mlze nic neni videt.

Odpoledne konečně déšť ustal a tak jsme jeli do vesnice Cat Cat, kde jsme zkoukli taneční vystoupení.

Oběd proběhl v centru na tržišti. Vyzkoušel jsem nějakou místní zeleninu co jsem předtim nikdy neviděl a bylo to moc dobrý.

Výhled z hostelu, kde jsem strávil dvě noci.

Na baru tam měli místní pivko, který bylo zvláštní ale dobrý.

18. Dubna

Cesta sem bylo peklíčko, ale nějak jsme to dali. Pár hodin v nepohodlnym busu, pak trajekt a pak zas bus. Vyprdli nás přímo ve městě Cat Ba, asi protože je to jediná civilizace na ostrově.

Všude mraky hotelů, barů, restaurací a na každý volný parcele se staví další. Svářečky a brusky jedou celou noc, ale v poledních vedrech se nemaká.

My jsme zašli do prvního hostelu, ale byl plnej. Hotel o kousek  dál nám nabídl za stejnou cenu pokoj pro dva, tak jsme to vzali. Poprvé co jsme nebyli v dormu! Člověk aspoň nemusí zamykat svoje svěci do skříňky nebo uklízet.

V naší ulici byla perfektní restaurace s velkym výběrem, dobrejma cenama a pivem zdarma. Není divu že se hned stala naší základnou a stavovali jsme se tu tak 3x denně.

První den jsme se potřebovali trochu zotavit a hlavně vyspat, bookli jsme jen výlet lodí na další den a šli spát.

Ráno jsme nezaspali, dali si k snídani čerstvou Bahn My a už nás nacpali do minivanu. Ten nás popovezl asi 2 km do přístavu a tam hnedka na loď.

Průvodce byl celkem srdečnej člověk, snažil se hodně mluvit anglicky, všechno vysvětloval a usmíval se.

První zastávka byla v plovoucím baru kde jsme zapřáhli kajaky za loď, omrkli nějaký ryby v sítích a frčeli dál kolem plovoucí vesnice mezi stovkama ostrovů.

Asi po dvou hodinách zastavil a šlo se kajakovat, vzal nás skrz různý jeskyně na místa kam není jinak než s kajakem přístup.

Celkově to bylo pěkný, ale těch odpadků co plave kolem je tolik, že to zkazí celej dojem. Snad se časem Vietnamci chytnou za nos a začnou uklízet, když už né kvůli přírodě tak aspoň kvůli turistům, stejně jako se to naučili Thajci na ostrově Phi phi a dalších.

Večer zase party hard s rumem a zelenym čajem. Ráno jsem se probudil ve svý posteli oblečenej, popsaný ruce jménama a když jsem během dne šel po městě, lidi který jsem nikdy neviděl mě zdravili.. divný.

Pujčili jsme si dva skútry a jeli se podívat do Národního parku. Měli tam pár smutnejch opic v kleci a nějaký srnky. Vyškrábali jsme se v tom vedru džunglí na kopec a byli totálně zničený. Vopravdu jsem v tu chvíli myslel že tam zkolabuju.

Další zastávkou byl hostel Woodstock na pobřeží uprostřed ničeho. Byla to oáza klidu, míru, pohody, jógy a obřích jointů. Jednoho takovýho extrémního zrovna připravil kluk z recepce a Stefan se s chutí přidal do klubu huličů a po zbytek dne byl nepoužitelnej. Já si vychutnal jen další pivko a nudlovou polívku která byla jiná něž kdekoliv jinde. Hodně dobrá.

Po zbytek dne už jen flákárna, ale další den jsme to zase rozjeli.

Obhlídka pláží, který byli plný písku, takže nevhodný na šnorchlování.

A na poslední chvíli ještě pevnost na kopci a pak už zase hajdy do busu a jedem zpátky do Hanoje.