Bylo úterý, 25. října a já jsem s velkou radostí opouštěl chladný a deštivý Auckland. Cesta tam s JetStar byla bez problémů. Měli jsme limit na kabinový zavazadlo 7kg, což Pratyush překročil asi o 5,5kg a nikdo to neřešil. Let trval 4 hodiny a na palubě jsem si dal instatní polívku, abych se trochu zahřál a mohl spát.

Po příletu nás vyzvedla svérázná majitelka hostelu Tisa, odvezla nás na místo a šli jsme rovnou spát.

První den jsme si pronajali kola a začli drandit po ostrově. Měl jsem s sebou akorát sandále a slunce mi  nečekaně hodně spálilo nárty. Tak moc, že jsem měl obrovskej puchejř a nemohl asi 3 dny skoro chodit. Nezbylo mi nic jinýho než si koupit boty na běhání a ponožky aby se tahle situace neopakovala pořád dokola.

Postupně jsme se seznámili se všema lidma na hostelu, hráli společně šachy, šipky, karty, chodili na pláž a každej pátek někam pařit.

Jeden večer jsem si otevřel litrovku rumu do toho jen čerstvý limety a přišla výzva. Když to dneska celý vypiješ, tak máš tu flašku zadara. To jsem samozřejmě musel zkusit, protože jsem neměl co ztratit. Byla to velká sranda, protože jsme hráli karty a jedli k tomu syrovýho tuňáka, kterýho chytil Brazilec Igor během dne. Zbytek věcí z toho večera znám už jenom z vyprávění, údajně jsem vypil hrací kostku, kterou jsem měl hozenou v drinku, ale zatim ze mě ještě nevyšla Všechny jsem prej skvěle bavil, dokud jsem neztratil ve tmě. Vydali se mě tedy hledat a našli mě rozpláclího na pláži, kde kolem pobíhali krabi. Ráno jsem se probudil v posteli plný písku. Takže výzvu jsem nevyhrál, vypil jsem jen 3/4. Nebylo mi ale nijak blbě, jen se mi zdálo, že si mě lidi celkem oblíbili a získal jsem spoustu přátel. Měl jsem plno energie, tak jsem sedl na kolo, jel do města na rajčatovej džus s pepřem, ledem a limetkou a pak ještě objel celej ostrov dokola.

Takhle vypadá bavlna ještě na stromě.

Pohřebiště na zahradě

Banány jsou všude

Kapradí na vrcholu vyhlídky

Lezení dolů z vyhlídky

Když uběhl tejden, Pratyush zjistil, že nikdo nepracuje na jejich skupinovim školním projektu a když ho neodevzdá včas, ztratí celej semestr. Studuje film-making a tak měli projekt, natočit šesti minutovej horor. Koupil si  teda ve středu ráno letenku a večer odletěl do Aucklandu. Bohužel mu zkontrolovali váhu zavazadla a chtěli doplatit 150$. Tak se zase vrátil na hostel, jestli bych mu to nevzal a nějak to nevyřešil. V tom se nabídl starší chlápek z Fiji co s námi bydlel, že to převeze, že má velkej limit na zavazadlo a že je se mnou na stejnym letu.

Další den jsem si dal konečně potápění na kurzu pro začátečníka (Discover Scuba Diving). Byl jsem v tomhle kurzu uplně sám. Nejdřív instruktážní video, dotazník, test, pak mě slečna vzala do laguny, kde mi ukázala jak dejchat pod vodou, vyčistit si vodu z brejlí, nejakou základní komunikaci a jak si vrátit do pusy ten “dejchací náhubek” kdyby mi vypadnul. Po chvíli jsem si to už frčeli z přístavu na lodi k nebližšímu korálovýmu útesu. Kapitánka zůstala na lodi a dvě šli se mnou do vody. Sručkovali jsme po laně do 12 metrů a já tomu pořád nemohl uvěřit, že dejchám pod vodou No byl to hodně intenzivní zážitek, pořád jsem myslel na to abych něco neposral a nezačal panikařit. Byli jsme pod vodou 40 minut a to byla docela slušná doba. Viděl jsem krásný korály co mění barvu při doteku, všude kolem zvědavý rybky a dokonce 2 želvy, což neni na tomhle místě uplně obviklý.

Při šnorchlování jsem potkal hvězdici…

… a tyhle kluci jí hodili nahoru na ten útes

Další den jsem vyrazil na trek přes “hory” uprostřed ostrova a přidali se ke mě na poslední chvíli další 4 lidi z hostelu, což bylo super, protože jsem to nechtěl jít sám. Timo cestou shazoval kokosy ze stromu, takže jsme měli co jíst i pít. Vylezli jsme na krásnou skálu zvanou The Needle, odkud byl výhled široko daleko. Po ostrově se všude toulaj psi, ale taky slepice a kohouti. Jeden takovej čekal i na vrcholu a asi veděl proč. Turisti maj pro něj vždycky něco na zub.

Poslední den jsem už jsme musel opustit hostel ve 12 v poledne a byl to první den kdy pršelo. Šel jsem tedy na zastávku a pak si stopnul někoho do města. Mimochodem už dva dny jsem neviděl toho týpka, co měl vzít ten kufr. Byl v něm foťák a pár objektivů, takže jsem měl docela stres aby nás nepodělal a neodletěl s nim někam jinam nebo jindy. On zas měl strach jestli v tom kufru něco nepašujeme a neušili jsme na něj boudu. Ve městě jsem nečekaně potkal Igora, kterej mě poprosil od 21$, že někomu dluží 16 a za 5 by si koupil hamburger. Dal mi do zástavy řetízek s místní perlou co koupil pro svojí holku a prej mi ty prachy vrátí až se potkáme v Aucklandu. On už tu dávno neměl bejt, ale nebyl vpuštěn do letadla na svůj původní let, kvůli tomu že byl totálně vožralej a nedokázal mluvit, takže si musel koupit novou letenku.

Smažený olihně na nočním marketu

Maj tu i krásný auta

Teplo, pláž a štěňátko, co víc si přát…

Můj i jeho let byl v sobotu ve 4 ráno, takže v plánu byla ještě rozlučka s lidma z hostelu v klubu naproti letišti, kde bylo všechno za 3.50$ (o tom se nám může na Zélandu jen zdát). Večer jsme zakončili perfektně a všichni nad ránem odjeli párty busem zpátky na hostel. K mému překvapení, ale byl náš let zpožděn o 23 hodin. Nikdo nám ani nevysvětlil proč, ale dostal jsem pokoj na fajn motelu, kde byl i bazén a k večeři švédský stoly.

S kufrem to dopadlo dobře, týpek z Fiji přišel nadranej, kufr měl sebou, převezl ho na Zéland, vrátil mi ho, nic nechtěl a nic se neztratilo. Akorát ten blázen Igor, zas nenastoupil do letadla, ozval se mi po tejdnu, že je ještě pořád na Cookáčích a že brzy dorazí a přijde si pro ten řetízek s perlou.

Starej hotelovej komplex je skvělý hřiště na paintball

A na závěr ještě video, který to všechno pěkně shrnuje.

Rarotonga je největší a hlavní z  Cookových ostrovů. Nachází se zde mezinárodní letiště, přístav a dokonce tři supermarkety. Přímé lety jsou z Los Angeles, Aucklandu, Sydney a možná Tahiti. Lokální dopravce Air Rarotonga vás odveze na některý z dalších  Cookových ostrovů, třeba Aitutaki, ale ceny letenek jsou poměrně vysoké. Let z Aucklandu trvá 4 hodiny a čas se posouvá o 23 hodin nazpátek.

Teploty se teď na přelomu října a listopadu držely na příjemných 22-26°C, jak ve dne tak i v noci a pršelo jedou za 13 dní.

Kolem dokola vede jedna hlavní silnice a na ní autobusové linky clockwise a couter-clockwise (po směru a proti směru). Strategicky rozmístěné autobusové zastávky nejsou ani moc potřeba, autobus vám zastaví na mávnutí naprosto kdekoliv. Jedna cesta je za 5$, páteční jízdenka je za 8$ nebo si můžete koupit lítačku na 10 jízd za 30$.

Pronajmout si můžete například kolo 50$/7dní, skútr 110$/7dní (na ten je potřeba místní řidičák, kterej stál 20$ a byl minulý týden údajně zdražen na 90$) nebo se dá pronajmout i auto, třeba přes Avis.

Na ostrově jsou dva hostely. Nejlevnější je International backpacker  za 16$ na noc, když si vezmete min 7 nocí a ještě k tomu vyzvednutí na letišti zdarma. Můžete si vybrat dorm nebo dvoulůžák a je to pořád za stejnou cenu. Druhý je Rarotonga backpackers  a tam je cena 23$ když si vezmete minimálně 3 noci. Trochu lepší kvalita, ale bude vás víc na pokoji. Na pláž je to asi 2 metry a všude kolem kokosy zdarma.

Přes ostrov vede napříč džunglí jeden trek, kde můžete vidět vodopád (když je dostatek vody) a vylézt si na skálu zvanou The Needle (jehla) odkud je výhled na velkou část ostrova. Tahle vlhká procházka vyjde asi na 3 hodiny.

Měna je tu Novozélandský dolar, ale mince vypadají trochu jinak a nedají se zpětně použít na Zélandu.

Specialitou je bankovka v hodnotě 3$ na kterou ale jen stěží narazíte.

Na ostrově je velké množství kostelů, které můžete v neděli navštívit a poslechnout si zpěvy místních, musíte mít ale adekvátní oblečení (dlouhé nohavice a rukávy).

Další aktivity které můžete provozovat jsou například, jungle offroad safari, rybaření z lodi, potápění, šnorchlování, paddleboarding, kayaking, lukostřelba, paintball, projížďka v bugynách, výlet lodí se skleněným dnem nebo polo-ponorkou.

Nakonec jsem zůstal v posteli 12 dní a ani dneska když odlítám nejsem uplně v pohodě. V noci jsem měl záchvat kašle, tak doufám že se mi tohle nestane na hostelu, protože bych nerad budil ostatní v místnosti. Měl jsem ale dost času dohnat všechny filmy, hry, články, vědomosti a taky nakoupit ještě pár hraček s sebou.

Vydražil jsem (velice výhodně) vytoužený objektiv Sigma 30mm f1.4 EX DC HSM a k němu skoro zadarmo dostal profi zrcadlovku Nikon D300, takže až se vrátim, tak si sní budu trochu hrát a zas jí prodám (je hrozně težká a složitá). Bohužel Sigma nechce automaticky ostřit na mé D5500, protože v novém firmwaru 1.01 nikon “blokuje” cizí objektivy, takže budu muset zajít někam do prodejny a nechat si aktualizovat i firmware v objektivu!! LOL

Taky jsem se obohatil o Gopro 4 silver s gimbalem, tak snad z toho vylezou nějaký kvalitní nadzemní i podvodní záběry. EKEN, i když nic neproved, zůstává doma a půjde do aukce až se vrátim.

Dneska se už od rána snažim sbalit. Limit mam jen 7kg a váha mi tu ukazuje 7.2, takže kdyžtak něco nacpu do kapes. Beru si s sebou jen dvě trička a koupací kraťasy, na sebe další kraťasy, bundu, sandále a kšiltovku.

Počasí na příští tejden vypadá docela přívětivě, tak snad tam nebudu mrznout nebo nedejbože aby se přivalil ten tajfun.

Nevim jestli jsem to už řikal, ale vtipný je, že poletim 22 hodin v čase zpátky, takže když odlítám v úterý, tak na ostrov dosednu v pondělí, můžu si tak užít pondělí dvakrát – můj nejoblíbenější den