První milá návštěva z Česka byla Eliška.

Vzal jsem si pár dní volno, pronajali jsme auto a vyrazili kolem ostrova.

Nabrali jsme směr na Troodos mountains a první zastávka byla u vodopádu kterej nestál ani za fotku. Bylo to u někoho na zahradě a ještě za to vybíral prachy. Druhej už byl lepší, ten je na týhle fotce a nakonec jsme viděli ještě třetí – Kalidonia Waterfall ke kterýmu se šlo asi půl hoďky. Ten byl taky v cajku.

Už jsme byli kousek pod vrcholem nejvyšší hory, ale bohužel počasí nám nepřálo a všechno bylo v mlze.

Popojeli jsme do vesnice Prodromos a z lesa na kopečku na nás vykoukla zajímavá stavba. Museli jsme to hned prozkoumat a našli jsme opuštěný hotel Berengaria. Otevřen v roce 1931 a zavřen 1984. Pověsti praví, že všichni tři synové co hotel zdědili tragicky zemřeli a stejně tak další dva zaměstnanci. To reputaci moc neprospěje.

Odtud jsme jeli serpentýnkama asi tři hodiny až do městečka Polis.

Ještě za tmy jsme došli na moje oblíbený kempovací místo v Akamaz kde jsme přespali do rána.

Po snídani pochod k blue lagoon a povinný mytí nohou.

Odpoledne jsem zase naskočili do auta a po zastávce ve vinařství jsme to vzali skvěle vypadající zkratkou kde jsme se zasekli asi na 3 hodiny a byli jsme rádi, když jsme se vrátili stejnou cestou na silnici.

Trochu jsme otestovali Piccanto v terénu, btw když mi ho v půjčovně předali mělo najeto jen 15km.

Kvůli časové ztrátě jsme přeskočili Adonis Baths a vyloupli se v Paphosu. Už se zase stmívalo a my jsme to riskli na Lara beach. Je to chráněná oblast, protože tam želvy kladou vejce, ale taky je tam jedna restaurace kde nás majitelka nechala přespat na travníku.

Už druhou noc jsem se moc nevyspal kvůli horečce a tak jsem zavelel, že si dáme trochu oddech a další noc budem spát už doma. Tenhle den jen chill v Paphosu.

Poslední den už jen zevling kolem Limassolu, krmení koček a pláž.

Pár dní na to s tu zastavil Sigi s Alanem.

Neměl jsem na ně moc čas, byl jsem pořád v práci, ale naštěstí se kluci zabavili. Jednou jsme se Sigim aspoň vylezli na kopec.

Po nich dorazil Stefan, muj kámoš z Vietnamu. Takže zase další dny pohody a kalení.

Tenhle měsíc se ještě konal street art festival, kde přimalovali pár novejch grafitů na zdi v centru.

a zahráli k tomu muziku.

Ještě mi zbyl čas na prozkoumávání přehrady a opustěnýho horskýho resortu nad ní.

Taky jsme pohnuli s kuchyní a začali vyrábět naší nestandartní linku.

Březen za kamna vlezem. Tady na Kypru ale asi ne, kamna totiž nemáme.

Místo toho jsem se rozhoupal a vybral skútr. Týpek ale na domluvenou schůzku nepřišel a nabídl mi za to slevu 150€. Dal jsem mu teda ještě jednu šanci nechal ho tu mašinu přivízt do blízkého servisu kde mi řekli, že je docela v pohodě.  Plácli jsme si a za týden jsme to už i přepsali na moje jméno.

17. Pořádal se tu klasickej Marathon a půlmarathon ale já si dal letos jen firemní „5Km run“. Byla to sranda a po závodě jsem se odměnil zmrzkou s příchutí mastiky a taky nás čekala společná snídaně. Z naší firmy jsem byl asi druhej, takže na příští ročník trochu potrénuju. Taky jsem si dal první letošní koupačku v moři.

24.-25. První víkendový home office, bylo to skvělý, skoro nikdo nevolal. Venku zuřila písečná bouře a tak mi ani nebylo líto, že nemůžu ven. Přisla nám MANA, 140 dávek.

26. Dneska jsem si užíval náhradní den volna, vyrazil jsem na skútru po památkách do Kourionu.

V kuchyni začínáme vyrábět linku, přivezli nám dřevo.

V Února se udála kopa věcí.

Konalo se v práci Tsiknopempti – to je ve čtvrtek, jí se při tom hlavně maso, trochu se pije, tancuje a každý musí mít nějakou masku. Já šel za hippie lva a skončil jsem na třetím místě.

Asi o dva týdny pozdějš na to navazuje karneval ve městě, kde tisíce lidí byli v průvodu a na alegorickejch vozech. Zase se honě pilo a slavilo, mohl jsem aspoň znovu využít tu masku.

Jirkovi v práci upadla stříška.

V únoru jsme taky dodělali podlahu v kuchyni, bylo to nekonečný ale po roce je hotovo.

Hodně času jsem taky strávil vybíráním nový myčky, protože tady na Kypru nejsou e-shopy, takže člověk si musí nejdřív zjistit od známých kde jsou nějaký obchody s tímhle zbožím a pak si to pěkně všechno oběhat a porovnat si nabídku hezky v notýsku. Díky tomu jsem ale narazil na zajímavou budovu údajně ruské výroby, kde se snažili skřížit obchoďák a hotel, ale obchody asi nejeli a z hotelu jsou jen nájemní byty.

Ještě jsem taky výhodně pořídil výstavní helmu. Byla několik let vystavená v regálu a trochu se to podepsalo na barvách, ale na funkci to snad nebude mít vliv.

Když jsem vstal v neděli po příletu z Izraele, bylo venku krásně, takže jsem udělal co jsem musel, šel jsem na molo, cucal frappé a čuměl na obří želvu.

Večer jsme měli tak skvělěj nápad, že vyrazíme do pohoří Troodos, protože jsem tam ještě nebyl. Než jsme se ale vyhrabali, byla už tma, takže perfektní výhled z lanovky jsme si mohli aspoň představovat.

Na špičce nejvyšší hory, která se jmenuje Olympos (1952m.n.m.) je vojenská základna RAF s několika radary a podle Snowdenových papírů je to celý financovaný americkou NSA. Takže uplně na vrchol se dostat nedá, jen kousek pod něj.

Další víkend bylo první kolo voleb, takže jsem jel do Nikósie, podívat se na ambasádu.

Jiřik už má konečně pas, takže jsme šli na Tureckou stranu a dali jsme si čaj s baklavou pod mešitou.

V práci jsem dostal iphone 8, ale moc nevím co s tím mám dělat. Docela se mi ale hodilo, že o víkendu znovu přišel ten nápad s Troodosem – jet se podívat na sníh.

Při týhle příležitosti jsem dělal fotky svým levným čínským androidem a zároveň i o 720€ dražším iphonem. Výsledky můžete porovnat sami, jsou neupravený a po kliknutí je uvidíte v plnym rozlišení.

Xiaomi Redmi Note 4

Iphone 8

Xiaomi Redmi Note 4

Iphone 8

Na mě to teda moc nezapůsilo. Jinak výlet byl nádhernej, ušli jsme asi 7 km náhodně lesem ve sněhu a zakončili to v horský chajdě, kde jsme si dali horkou čokoládu a jedli jsme k tomu jahody s hranolkama.

V práci to začíná bejt lepší, většinu času klikám a ale občas vážně mluvím s kapitánama přes satelitní telefon na druhym konci světa. Taky už mám založenej bankovní účet a v pondělí mi přijde první vejplata – po roce, teda kromě brigád co jsem měl v létě. Vejplaty tady choděj ještě před skončením danýho měsíce, asi mi věřej, že zas přijdu.

Ani na druhý kolo voleb jsem se nevysral a strávil 4 hodiny na cestě, abych to tam hodil, bohužel už všichni víme jak to dopadlo. Je mi z toho smutno.

Dneska jsme s Jirkou konečně přivrtali zrcadlo na zeď, takže se na sebe můžem podívat, což se často hodí. Další malý krůček v našem bytě.

Už několik dní čekám na telefonát od případného budoucího zaměstnavatele, jestli jsem to teda  dostal nebo ne a napadlo mě zkrátit si dlouhou chvíli tím, že udělám video o ničem jako to dneska dělá spousta lidí.

Možná jste si ale všimli, že teď už je středa večer a já už vím, že tu práci mám v kapse.