Archiv rubriky: Kypr

Září 2018

V Září se tu dveře netrhly. Dvě návštěvy z Česka a celkově se pořád něco dělo. Při příležitosti oslavy mého ročního pobytu na Kypru jsem se nechal ukecat a jel jsem s Jirkou a Iudasem na psytrance party, což je tady takovej mainstream. Tentokrát to ale prej bylo trochu přehnaný, (naměřili jsme 220bpm), takže se to klukům ani mě moc nelíbilo, ale aspoň to bylo na pěkným místě s bazeném.

Ráno se nám Iudas ztratil a tak trochu nás tam nechal. Nezbývalo nám nic jinýho než stopovat a pak dvouma busama asi 8 hodin domu. Sedačky na nás nezbyli, tak jsem se mohl aspoň rozvalit na podlaze.

Záhy na to dorazil Petr s Renčou, moc jsem ale na ně neměl čas, takže jsem jenom rozdával tipy kam se podívat a oni stejnak vždycky skončili na pláži.

Přivezli mi moc dobrý vínka a višňovici – ta padla hned.

Jirka s nima po tejdnu odletěl do Čech na svojí meditační seanci a já se nechtěl nudit doma, když bylo venku pořád léto. Vyrazil jsem tedy na přehradu na který jsem ještě nebyl a cestou jsem zahlídl větrníky. Bylo mi hned jasný, že si na ně potřebuju šáhnout 😀

V Marině se každej den něco pořádalo, tu motoshow, tu Aphrodite games.

Mezitím jsem pořád poslušně chodil do školy splnit svoje Windows server certifikáty. Nejlepší tam byla takhle kočka, který už asi potřetí tohle léto vrhla, takže mě zásobovala roztomilejma koťátkama který jsem chodil krmit.

Konečně nastal ten moment a dorazil Lumík s jeho bandou.

Připravil jsem si uvítací letáček a postavil se na letiště. Za hodinku se vypotáceli ven, šťastně jsme se objali a už nám zbývalo jen vyzvednout auto. To byl trochu oříšek, protože to někdo trochu popletl a místo aby použil kreditku na deposit při vyzvednutí auta, tak s ní zaplatil to samotný půjčovný a pak něměl dostatek prostředků. Naštěstí jsme měli další kartu, od který jsme ale neznali PIN a když jsme ho zjistili, tak na ní taky nebylo dost peněz. No, po pár hodinách se to zdárně vyřešilo a přidělili nám zánovní Fábku.

Snažil jsem se vykřesat aspoň pár dní volna a když se to povedlo jeli jsme na salt lake, kde se Lumík hnedka zrakvil na longboardu a pak toho litoval až do koncec pobytu. Odtud kolem vraku, pak Omodos na jídlo a taky jsme stihli Mount Olympos a Hotel Berengaria.

Následující den rovnou na Cape Greco, skákačky z útesu a válení na Nissi beach. Večer ješte kluby v Napě a potom nás náš střízlivý řidič bezpečně dopravil do Larnaky na spací místo na střeše plážového baru.

Ráno po probuzení všichni potřebovali rychle kafe než vůbec začali mluvit a vnímat krásy kolem sebe. Popojeli jsme proto do centra Larnaky a poručili si tradiční koflík bez cukru. Holky se nastartovaly, Lumík slupnul svojí hrstičku medicíny a mohli jsme jít prozkoumat tržiště, kostel a lékárnu.

Z Larnaky jsme jeli do Nikósie, kde jsme omrkli hradby, hranice a hlavně další kavárnu. Všichni byli už docela mrtvý, tak jsme se přemístili domů si trochu odpočinout protože let byl brzo ráno a museli už ve 4 odjíždět.

Ráno když jsem vstal, bylo tady pusto a prázdno, jen hromádka lahví mi je připomínala. Už se ale těšim až je uvidím kolem Vánoc v Praze.

Srpen 2018

V srpnu největší pohoda.

Jeli jsme na reggae festival do Pomosu. Charlotte si pořídila skvělou dodávku, ale neumí řídit manuál, Jirka ani Bob nemaj řidičáky,  tak to bylo na mě. Vyrazili jsme až za tmy, cesta do Pomosu je po dálnici asi 3 hodiny, takže když jsme tam dojeli, tak byla pořád tma. Na festivalu nám řekli, že to začíná až v sobotu v poledne a že jsme tam moc brzy. Nevadilo nám, zaparkovali jsme na pláži, pili piva a jedli brambůrky dokud jsme neusnuli.


Festival probíhal naprosto skvěle, slušně jsme se vyndali oba večery.

Cestou zpátky jsme jeli přes Troodos a zastavili se ve vertikální vesnici Kakopetria kde jsou výtahy mezi ulicema. Taky je to jedno z mála míst kde teče nějaký potok. Samozřemně jsme neodolali a trochu se v horkém letním dnu svlažili.

Během týdne jsem krátil čas krmením koček než přišel zase víkend a noc Persejdů. Na ty jsme vyrazili na moje oblíbené místo nad přehradou a spali tam na střeše vodojemu.

Než se Jirka probral, prozkoumali jsme zatím přilehlé budovy, stáje, myčku na koně a závodní okruh.

Další volné dny jsem chtěl udělat něco pro svoje zdraví a fyzičku, tak jsem šel pěšky na pláž v Zapallo bay což je asi 25km a druhý den zase zpátky.

Poslední víkend jsem byl pozvaný na kolegovu svatbu. Bylo to v kostelíku na útesu a potom hostina vedle pláže Nissi v Napě. Moc pěkné.

Červenec 2018

Po návratu z dovolenky jsem měl zase pár dní volna a ty jsem musel nějak smysluplně využít.

Zabalil jsem si krosničku, sedl na skútra a vyrazil kolem ostrova.

Vzal jsem to po pobřeží na východ přes Governors beach.

Potom do neskutečnýho krpálu podívat se na klášter Stavrovouni. Měl jsem ale jen kraťasy a tričko, takže jsem nemohl dovnitř.

Navečer jsem zakempil ve vesnici nedostavěných a opuštěných vilek.

Další den jsem poprvé prozkoumal Larnaku a vyhlídnul si čupr místo na spaní.

Odpoledne jsem popojel do Ayia Napy a až na Cape Greco, kde jsem objevil zase nový zajímavý místa.

Noc jsem strávil na střeše bejvalýho beach baru. Na jedný straně se konala rodinná grilovačka a na druhý straně svatba.

Poslední jsem ještě zakotvil na festivalu AfroBanana a bylo to tam fajn. Příští rok si to ohlídám a pojedu tam na celej víkend.

Červen 2018

V červnu se na nás přijel podívat majitel bytu, zkouknul naší novou kuchyň a přepsal na mě nájemní smlouvu. Po tomto kroku jsem se nebál investovat a koupil myčku, konec otročiny.

Pár týdnů jsem sbíral všechny české produkty, které se tu dají koupit a pak je nacpal do jedné fotky.

Koupil jsem druhou helmu, takže už můžu vozit pasažéry na skútru. Hned jsme jí ozkoušeli při výletu na tajnou pláž, kde jsme s Jirkou okupovali nějakou chatrč.

Když jsem měl den volna tak jsem vyrazil do hor, prozkoumávat nějaký opuštěný baráky a neudržovaný vyhlídky.

Vyjel jsem až do 1750 metrů, kde už byla pěkná zima a pak po tmě těch 45km zpátky k nám do nížiny.

Před školou kam chodím na kurz je kočka s třema koťatama, která o přestávky pořád něco žebrá, tak jsem jí začal nosit kapsičky a hned jsme se skamarádili.

Květen 2018

V na začátku Května mě navštívili rodiče. Měli jsme ale jen 4 dny, takže jsme to brali trochu hopem.

Vyzvedl jsem je na letišti v Larnace a prošli jsme se jestě v noci v Marině.

První den jsme vyrazili přes Salt Lake ke vraku na lodi na pláži v Akrotiri a odtud na vyhlášený Meze v horský vesničce jménem Omodos.

Odtud jsme jeli pod vrchol nejvyšší hory a posledních pár metrů si vyšlápli po svejch.

Dále zastávka na atrakci jménem Hotel Berengaria.

Ten den jsme dojeli až do městečka Polis, kde jsme se ubytovali v kempu na pláži.
Už byla tma, ale měli jsme štěstí, že nám na recepci pujčili stan a jeden spacák kterej jsme potřebovali.

 

Noc byla v pohodě a ráno vekolepá kontinentální snídaně u moře.
Jen jsme nakoupili nějaký zásoby v supermarketu a vyrazili na tůru v NP Akamaz až k Blue Lagoon.

Musim říct, že tahle vyprahlá stezka byla pro rodiče trochu náročná, takže když jsme se po 6 hodinách vrátili, tak řekli že už ani krok. Poslední den už jen relax kolem Limassolu a na pláži.

Taky jsem tenhle měsíc začal chodit na školení Microsoft MCSA, vtipný že to je v řečtine, takže si můžu číst jen tu prezentaci na plátně která je anglicky a trochu u toho usínám.

Kolega mě pozval na tradiční grilovačku.

Daší pondělí měl bejt svátek, já měl ušetřený dva dny za práci o víkendu a tak jsem měl pěkně 5 dní v kuse volno.
Jiřik si teda vzal volno stejně, půčili jsme si auto a vyrazili jsme poprví na párty do Agia Napy.

Když jsme tam dorazili, tak jako první věc jsme si vyhlídli místo kde budem spát. Poblíž centra je historická stavba – Akvadukt a kolem je nepříliš udržovaný parčík. Perfektní rovné plochy pod keřem kam moc lidí nepřijde, to byla jasná volba. Jirkovi se to moc nezdálo.

Vyrazili jsme do víru města který je určený jen pro zábavu turistů a párty.
Začli jsme na pouti, kde se Jirka nechal vystřelit na gumě v obří kouli s nějakou němkou a zároveň se snažil nevyhodit gyros kterej zrovna snědl.


Pak už jsme šli do ulice kde jsou jenom bary, jeden vedle druhýho, různě tématický, všude otravný naháněči a akce jako 4 drinky + dva panáky za 5 Euro.

 

No obešli jsme jich hodně, dali si všude tyhle akce a měli jsme dost. Ráno jsem se probudil v tom parku pod akvaduktem a Jirku jsem na našel v našem miniaturním Piccantu.

Překvapivě opice nebyla tak zlá a po vyprošťováku jsem byl schopnej popojet 5km ke vyhlášený pláži Nissi.

Byla tam pohoda, teplá voda, hodně hezkejch holek a tak jsem si jen tak floutoval pár hodin s pivkem ve vodě.

Odpoledne jsme už byli plně stabilizovaný a totálně v prázdninovym módu. Popojeli jsme tedy na Cape Greco, pro trochu adrenalinu při skákání z 15m útesu.

Cestou jsem si musel pořídit ananas, protože se mi o něm asi zdálo. Na útes přijela kamarádka Pani a měla s sebou dvě holky a tři koťata o který se museli nepřetržitě starat, protože byli ještě malý a slepý.
Sežrali jsme společně ananas a jeste jsem ho využil jako kelímek na pivko.

Později jsme popojeli na nejvýchodnější cíp kde jsme zase předvedli turistům pár skoků z útesu pro jejich hladové objektivy.

Pořád jsme ale byli v oblasti Napy a tak jsme na noc  jeli znovu do centra na naše ověřený místo. Já do křoví a Jirka do auta.
Tenhle večer jsme ale už něměli na paření sílu, celej den plavání a taky jsme se spálili jak debilove.

Takže jen luxusní večeře ve Wagamama a hajdy spát.

Další den jsme zajeli omylem do města Paralimni, kde jsme nakoupili aspoň v Lídlu, ale nebylo to vůbec po cestě a málem jsme tam nabourali v nepřehledný uličce.

Vzali jsme to přes pohoří Troodos tou nejpomalejší cestou napříč ostrovem až k Hotelu Berengaria abych ho ukázal i Jirkovi.

Potom jsme objevili ve stejný vesnici ještě jeden, ale trochu modernější. Ten jsme taky důkladně prolezli.

Pár vertikálních vesnic.

Odtud dlouhá cesta horskou klikatou silnicí až do opuštěné vesnice Vretsia. Sem jsme dojeli už za tmy a bylo trochu složitější najít místo kde Jirka kempoval naposledy. Nakonec jsme to ale dali a přespali u potoka, kde jsme si i přes zákaz udělali ohínek. Smíchali jsme vaječnák s banánovym džusem, dojeli naší litrovku vodky a připitý šli spát.

Ráno neskutečný offroudy zkratkou do vesnice, ale Piccanto to opět zvládlo.

V centru vesničky jsme si dali snídani a začali vařit kafe.

To asi vycítil párek oslů a přišli si pro něco na zub. Trochu ostýchavě si od nás vzali aspoň kukuřici.

Tohle byl poslední den a auto jsme museli vrátit do dvanácti, takže jsme ještě uháněli na místo který jsem objevil minulej měsíc a chtěl ho Jirkovi ukázat.

Dalši opuštěný baráky, tentokrát na vrcholku hory s vlastním sportovním oválem, ale težko určit na jakej sport.

Zpátky do práce, dostali jsme stolní boxovací pytle na vypuštění vzteku.

Taky jsme zase pohli s kuchyní pořádnej kus. Máme dřez a další části linky.