30. Srpna

Ve středu večer jsme dojuchali do Talinu a našli super hostel, kterej byl uplně v centru starýho města a ještě nejlevnější ze všech.

Ráno jsme vylezli na kostelní věž co byla u nás v ulici. Bylo to asi milion schodů, ale ten výhled stál za to.

Na oběd jsme zastavili v našem už ozkoušeném bufetu Lido, který jsme využili už v Rize. Já si tentokrát dal, zapejkanou rybku se sýrem a kvas.

Po obědě jsme vyšli na opevněný hrad kde stojí, tahle krásná pravoslavná katedrála, ale i spoustu dalších zajímavých budov.

Domky v centru Talinu

Všude turistů jak nasráno, slyšíte celý dny jen ruštinu

Později odpoledne, když jsme dopili pivko a nakrmili holuby, vydali jsme se tramvají na televizní vysílač. Ten je zase výjimečný tím, že je to nejvyšší vyhlídkový prostor pod otevřeným nebem. (Ostatní vysílače mají pouze vnitřní prostory)

174 metrů přímo pod nohama.

Dá se projít i venku v úvazku, ale to je pro děcka.

Pod vysílačem probíhala výstava komunistického života, kterou jsme nemohli vynechat.

Druhej den už jsme jen v dešti napsali pár pohledů a mazali na obří trajekt, plnej hracích automatů, alkoholu a barů, kterej nás za 2.5 hodiny přepravil do Helsinek.

V Ligatne ještě proběhl oběd a pak s cedulkou Pärnu jsme zkoušeli na návsi stopovat. Lidi jen kroutili hlavou, až se přihnal mikrobus, že nás někam vezme a zadarmo. Vzal nás na hlavní, kde po chvíli zastavila paní s dcerou a ty nás posunuli kousek k Rize kde začíná silnice do Talinu. Odtud nás popovezl mladej Rakušák a po dalších pár minutách si náš vzal chlápek kterej nás dovezl do Pärnu, protože pokračoval dál až do Talinu. V Pärnu jsme se podívali v marketu na Estonský ceny a dal jsem si kafe, protože jsem každýmu usínal v autě.

Tady jsme čekali asi půl hodiny a už jsme ztráceli naději, štěstí se na nás usmálo a dvěma autama a trajektem jsme se dostali až na ostrov Saaremaa. 

Už se stmívalo a auta tu jezdí jen jednou za hodinu, když přijede trajekt, takže jsme došli asi 5km a přespali tam v kempu vedle špulky.

Ráno jsme se snažili dostat do hlavního města na ostrově ale lidi na nás úplně srali.

Až takovej bláznivej Němec s dodávkou plnou paroží, klacků a kamení se nebál nás vzít.

Neuměl vůbec anglicky, tak jsme si moc nepokecali. Zastavil ale zanedlouho na farmě, protože chtěl vidět klokany. Šli jsme tedy na prohlídku s ním a nakrmil jsem aspoň pštrosy.

Po týhle mini zoo nás odvezl do hlavního a jediného města na ostrově jménem Kuresaare.

Tady byl hrad s vodním příkopem a to je asi tak všechno.

Trochu mě tady trápila horečka, takže mi nevadilo vzít Bus odsud přímo do Talinu a trochu si v něm odpočinout.