Dojeli jsme městskou do centra Klaipedy, prošli se tam po náměstí a nasedli na trajekt kterej nás převezl na ostrov Kurská kosa.

Ten je dlouhý 98 km, půlka leží v Litvě a druhá půlka v Rusku. Hned po přistání  začalo pršet, ale než jsme došli k první pláži tak už bylo zas slunečno.

Eliška měla na noze tři prasklý puchýře, tak si to tam trochu ošetřila, posvačili jsme černý olivy s parmazánem a došli přes les k jediný silnici co tu vede a chytli stopa k národnímu parku ve kterým jsou zase písečný duny.

Měli to ale omezený tak, že se smělo jen po jedný pěšině a ještě chtěli vstupný, takže jsme radši šli okolo lesem a rozbalili náš tábor na hranici toho NP.

Eliška si hrála se svejma puchýřkama a a já si šel ještě před spaním zaběhat do dun.

Byl krásný večer plný hvězd, tak nás trochu překvapil noční liják, kdy jsme na rychlo začali stavět přístřešek a do rána se snažili spát úplně mokrý a navíc v mraveniště.

Nebylo nám moc do zpěvu, tak jsme to všechno jen zpakovali a vrátili se na hlavní stopovat. Měli jsme štěstí a během 20 minut jsme jeli autem do Nidy. To je malé rybářské město u hranic s Ruskem. Tam jsme zašli na molo vysušit naše věci a uvařit si něco k snědku.

Před nosem nám ujel trajekt zpátky do Klaipedy, takže jsme si prošli Nidu a zkusili zase stopovat.

Měli štěstí, protože nás hned vzal týpek co jel z pětidenní párty a centru Klaipedy jsem s ním šel omrknout obytňák co chce koupit jeho kámoš z Anglie. Potom nás hodil na benzinku u dálnice směrem Palanga kde si nás zanedlouho převzala paní co nás vyhodila v centru u kostela.

V Kaunasu pršelo už od rána, ale my jsme dostali spoustu tipů od lidí co nás sem přivezli, takže jsme natáhli pláštěnky, odnesli krosny na recepci a vyrazili do města.

Prvním místem byl kostel na kopci ke kterýmu vedla krátká lanovka. Hlavním lákadlem byla možnost přístupu na jeho střechu odkud byl výhled na celý centrum.

Centrem Kaunasu vede dlouhá pěší promenáda na který leží několik dalších kostelů, dvě katedrály a muzea.

Jeden z tipů byl zajít do místní koblihárny kde kromě tradičních sladkých dělají i plněné masem, houbama, zelím nebo špekem. No vyzkoušeli jsme je všechny.

Potom nás zaujal nedokončený věžák, jedna z nejvyšších staveb v centru, která měla na střeše už vzrostlé stromy, takže to njakej pátek takhle odložený bude.

Pořád dost pršelo, takže jsme vyzvedli krosny a jeli mhd na okraj města kde jsme v ještě větším lijáku čekali půl hodiny než nás vzali další Holanďané jejich mini autíčkem do Klaipedy.

Ve Vilniusu jsme měli zabookovanej nejlevnější hostel za 6€, kterej byl tak 10 minut chůze od centra a překvapivě nebyl špatnej, bohužel měl volno jen na jednu noc. Rychlá sprcha a šli jsme prozkoumávat město.

Všichni tady chodili načančaný, že jsem se v keckách a tričku s Baumaxou cejtil trochu nepatričně.

Město je moc krásný a je tu pořád na co koukat. Zkusili jsme 4 různý pivka který tu jedou v pintách, večeři jsme sfoukli v gruzínské restauraci a poslechli si koncert v zahradě muzea hudby.

Druhej den jsme si nechali krosny na recepci a vylezli na kopec ke třem křížům odkud byl skvělej výhled. Bylo taky hrozný vedro, snad 30 stupňů.

Zpátky v centru jsme zavítali na tržnici kde jsem si dal místní speciality jako jsou plněný bramborový knedlíky a řepová polívka.

K večeru jsme se přesunuli na druhou stranu města, kde se nad námi smiloval jeden kluk co hodně stopoval po Evropě a věděl že jsme na úplně blbym místě, tak nás aspoň odvezl na dálnici ke kebabu, kde nás už po deseti minutách, těsně před tím než začalo pršet, vzal další skvělej pár a odvezl nás do Kaunasu. Cestou nás krmili tradičním sladkým pečivem a pak nás vysadili až v centru přímo před hostelem a šli se ujistit na recepci jestli je všechno v pořádku.