V Gdaňsku bylo od rána krásné počasí, takže jsme ještě jednou prošli centrum a pak se přesunuli na výpadovku směr Olštýn. Nečekali jsme moc dlouho a už jsme se vezli v dodávce s dvěma klukama co provozují střelnice a začala přednáška že každý by měl mít bouchačku, protože jedině tak se dá ubránit v případě napadení. Moc jsme si na tohle téma nezanotovali, ale byli jsme rádi že nás vezou skoro 3 hodiny, takže na konci fotku s pistolkou a municí jsem nemohl odmítnout.

Potom následoval oběd v nějaké vesničce, kde jsem si konečně dal žurek a po další chvilce stopování nás vzal páreček který jel až do Augustova, což je malé ale krásné město na východě Polska.

Sem jsme dorazili až v 8 večer, tak jsme jen rychle nakoupili v lidlu před zavíračkou a jali se hledat místo na přespání.

Došli jsme až k jezeru na městskou pláž kde bylo perfektní molo na kterém jsme rozbalili náš kemp a uvařili kuskus s rajčaty a tuňákem.

Ráno velkolepá snídaně, míchané vajíčka, čaj a kozí sýr. Ještě předtím ale koupačka v jezeře než se molo začalo plnit místňákama.

Zpátky v centru města jsme nakoupili ovoce, vodu a 6 piv za poslední zlaťáky, protože jsme věděli že za chvíli jsme z Polska venku.

Stop nám ale nešel moc dobře a po hodině čekání na perfektním místě jsme se rozhodli najít místo ještě lepší. Během přechodu si všimli naší cedulky nějací Holanďané (otec se synem), zastavili za rohem a jeden z nich pro nás došel, že nás chtějí vzít.

Byli fajn, takže jsme celou dobu pokecali jen s jednou zastávkou na hranicích kde ten otec šel odlovit kešku, protože byl do toho blázen a měl jich už přes 20 tisíc.
Posunuli jsme si čas o hodinu dopředu a v šest večer nás vyhodili v centru Vilniusu.

Po snídani jsme šli k hlavní a jediné silnici na poloostrově Hel a dojeli přímo do městečka Hel. Zrovna byl státní svátek a prodloužený víkend takže všude lidí jak nasráno. U pomníku stáli vojáci a měli tu pár aut na ukázku.

Došli jsme na pláž kde byla hlava na hlavě a prošli pobřeží a molo odkud jezdí trajekty do Gdaňsku.

Potom jsem zašel do muzea rybolovu protože mělo na střeše pěknou vyhlídkovou věž.

K obědu tedy nemohlo být nic jiného než rybka.

Když jsme dojedli, byli dvě hodiny a probíhalo krmení tuleňů v místní záchytné stanici. Bylo to tam ale zase moc lidí a nekonečná fronta, takže jsme to odpískali a šli zase stopovat.

Vzal nás mladej týpek kterej pospíchal na koncert kapely Korn a po dvou hodinách nás vyhodil ve městě Wicko, to už bylo jen pár kilometrů od Leby kde začíná národní park Slowinski a v něm jsou slavné polské duny (wydmy ruchome).

Ve městě byl sraz motorkářů a ještě k tomu ten svátek, takže všude pořád davy lidí. Byli jsme rádi že už jsme v lese a před námi 8 km dlouhá cesta k nejvyšší duně. Světlo ale ubývalo a tak jsme to vzali zkratkou na pláž kde jsme se vykoupali a přespali do rána.

Z rána jsme vylezli na tu nejvyšší dunu a pak vláčkem zpátky do civilizace, protože to vypadalo na déšť a taky jsme byli dost hladoví a bez vody.

K obědu jsme si dal polskou klasiku De vollaile a bylo to moc dobrý, teda až na ty hranolky.

Kdyz jsme vyšli na konec města stopovat, začalo hrozně pršet. Stáli jsme v pláštěnkách u silnice asi půl hodiny než se někdo smiloval a vzal nás a na okraj Gdaňsku. Tady jsme zašli do cukrárny na kafe a vymysleli další plán. Mělo pršet celou noc, tak jsme se rozhodli pro hostel v centru. V noci jsme ještě šli po památkách a na pár pivek.

Dneska už je zase krásně, takže pokračujeme na východ směr litevské hranice.

Tak je to tady, konečně zas někam jedu. Tentokrát jsem ale k sobě přibral Elišku. Je to zkušená stopařka a určitě tenhle trip s ní bude zábavnější.

V pondělí v půl jedný ráno jsme nasedli v Praze na polski Bus a za 13 hodin plných nepohodlí jsme se dopravili do Gdaňsku.

Tady jsme se trochu rozkoukali, nakoupili v lidlu a sedli na vlak který nás hodil do Kdyně. Tam už jsme došli k výpadovce na které nás po 15 minutách naložili první auto. To nás vzalo jen do Redy, ale tam jsme čekali zas jen pár minut a už jsme jeli s pánem až na poloostrov Hel a cestou jsme mu pouštěli Jarka Nohavicu, Mňágu a Fixu.

Trochu nás překvapilo, že je tu lidí jak na Mácháči, ale zašli jsme hned na první pláž v kempu a musel jsem vyzkoušet místní moře.

Teplota vody 22 stupňů, ale ušel jsem tak sto metrů a pořád hloubka jen po kolena.

Po koupačce jsme přešli na druhou stranu Helu, kde byli vlny a nekonečná pláž plná lidí až do noci. Tady jsme rozbalili náš kemp a bez problémů prečkali až do rána. Ráno jsme viděli krásný východ slunce a několik lidí s detektorem kovů jak pročesávají celou pláž.

K snídani Eliška vytáhla speciální kafe který se dá uvařit a přefiltrovat ve vlastním pytlíku.