9. Dubna

O tomhle městě zpátky na pobřeží jsem slyšel, že je plný rusáků a je to pravda. Všude všechno rusky, nápisy, mapy, polovina Vietnamců mě rusky oslovovala. Ceny jsou tady ale hodně příjemný, pláž je nekonečná a rusky jsou pěkný, bohužel neuměj slovo anglicky.

Původní plán byl zůstat tak jeden den, ale na konec z toho bylo dní pět. Pořád jsme se se Stefanem nějak poflakovali, pili levný pivka a zelenej čaj s rumem, užívali si perfektní hostel a jídlo a skákali v noci do teplýho moře.

Jedna kanaďanka co s náma kalila na pláži byla okradená o hotovost i kartu když jsme nedávali pozor. Byl jsem z toho smutnej, tak jsem jí dal 1.5 mega, co jsem zrovna měl u sebe, aby měla nějaký kapesný než to vyřeší a nechá si poslat novou kartu.

Čtvrtej den jsem už byl dost vyčerpanej, protože jsme pořád jenom chlastali a moc nespali. Musel jsem teda relaxovat jeden den v posteli a polykat endiarony. Taky jsem zjistil, že starší Vietnamskej chlápek co spal nade mnou mi ráno prohrábnul peněženku a pučil si přes dva miliony. Neměl jsem žádnej důkaz, ale asi nikdo jinej z našeho pokoje to bejt nemohl. Nahlásil jsem to na recepci, ale bohužel bez důkazu nešlo nic dělat. Byl jsem z toho zase smutnej, tak jsem prostě zůstal celej den v posteli. Stefan se zatím posunul do dalšího města na pobřeží směr sever.

Následující den mi už bylo zase skvěle, hodil jsem všechno za hlavu, půjčil jsem si skútr a konečně si trochu prohlídnul město. Navštívil mořský muzeum, kostel, chrám, pagodu, velkýho budhu a zajímavý kamení na pobřeží.

Tohle je stone fish, jedno z mála nebezpečí na Zélandu.

Jedinej hadík, co jsem tu zatím viděl.

Večer jsem se rozloučil s velice přátelským kolektivem v hostelu a naskočil na spací bus, kterej mě teleportoval do Hoi An. 

6. Dubna

Další zastávkou byl Dalat. Je to horský město, kde je o poznání nižší teplota. Jako člověk tady nemrzne, ale ani se nepotí, což je příjemná změna. Vybrali jsme levnej hostel přímo v centru s balkonem a výhledem na malý náměstí. Pod náma byli dva bary, kde v jednom hrála super kapela v druhym točili teplý pivo.

Při příjezdu jsem na recepci zjistil že jsem nechal pas v minulim hostelu v Mui Ne. Pas se totiž vždycky odevzdává na recepci a dostane se zpátky při check-outu. Tohle jsem nějak odfláknul a tak pas zůstal pozadu. Zdálo se mi to jako velkej problém, nemít pas, ale týpek z recepce zavolal do předešlýho hostelu a oni mi ho druhej den poslali autobusem. Nic za to nechtěli, ale rád jsem jim dal aspoň 30 tisíc, za to že se cestou neztratil.

Dalat má velkej potenciál a dal by se tu strávit aspoň tejden. Treky v horách, pagody, vodopády i samotný město má hodně co nabídnout.

První atrakcí byl Crazy House. Je na seznamu 10 top nejzajímavějších domů na světě a je to opravdu designová šílenost. Navíc se pořád rozrůstá a můžete si tu pronajmout pokoj, ale pouze na noc, protože tak od 7 ráno už zas turisti lezou do všech zákoutí.

Odpoledne jsme se zastavili u vodopádu, pak nějaká ta botanická zahrada do který jsme se omylem dostali zadem a nemuseli platit vstup.

Další den před odjezdem ještě obří budha a vodopád.

4. – 6. Dubna

Ten týpek co se ke mě přidal v Mui Ne je z Rumunska – Stefan.

V Mui ne nás bus vyhodil přímo před hostelem, kde jsme se ubytovali za 150 tisíc na první noc. Půjčili jsme si skútr a objevovali co je kolem nás.

Všude bylo plno rusáků, nápisy i menu kompletně v ruštině, ale bylo tady levno. Pláž byla dlouhá snad 20km, ale my jsme se soustředili hlavně na jídlo a pití.

Jeden den nám teda nestačil, tak jsme to bookli ještě na jednu noc v levnějším pokoji, kterej byl ale lepší. Vyrazili jsme se podívat na duny, ale skončili jsme na hřbitově, kterej byl taky hodně zajímavej.

Duny jsme našli pozdějš.

O půlnoci jsme si užili hodinovou masáž a třetí den před odjezdem vyrazili ještě na červenej kaňon. Kromě kaňonu tam byli miliony ještěrek a dalších zvířat.

3. Dubna

Ze Sajgonu jsem se přesunul pohodovym busem do Vung Tau, což je městečko na pobřeží. Je tady pouze jeden hostel, ale je perfektní, skvělá cena, skvělý služby, skvělý postele i sprchy, skvělí hosté i hostitelé.

Nejdřív jsem si myslel, že zůstanu jen jeden den, ale moc jsem toho nestihl, tak jsem si to prodloužil na dvě noci.

První den jsem se vyškrábal na maják, užil si nějaký ledový kafe, závitky, večer pak pár drinků a usnul jsem na pláži na lehátku. Probudil mě policajt, zrovna uprostřed snu o Zélandu, takže jsem byl hodně překvapenej co tady dělám a začal jsem hledat svýho spolucestujícího (nejsem si jistej kdo to byl). Policajt mi pomáhal hledat po pláži, ale po pár minutách mi došlo, že jsem tu sám, tak jsem jen tiše odešel. Mobil jsem měl vybitej, takže jsem šel zpátky stejnou dlouhou cestou abych našel vůbec svůj hostel.

Druhej den ráno bylo krásně větrno, posnídal jsem Pho bo a šel si na pláž pouštět draka.

Odtud jsem se v největším poledním vedru doploužil na sochu Ježíše. Je podobná jako v Riu, akorát trochu menší. Pořád se ale dá jít dovnitř a po ouzkym schodišti se dostat až do rukou odkud je excelentní výhled.

Skoro každej den mě někdo zastaví, že si se mnou chtěj vyfotit selfíčko, nevím jestli ještě nikdy neviděli zrzka, nebo se takhle chovají ke všem turistům. Odpoledne jsem si vydal na misi, nechat se ostříhat. Šel jsem do ulice plný kadeřnictví a v prvním mi řekli že mě neostříhaj. Další 3 byli hodně plný a musel bych čekat. Ušel jsem teda dalších 40 metrů kde se na mě vrhli, zavolali jednu holku co umí anglicky, tý jsem řek že to chci prostě zkrátit a trochu umějt, protože jsem slanej z oceánu. Nějakej borec mi to šmiknul, pak se mě ujala holčina která mi dvakrát umyla hlavu, udělala masáž obličeje a peeling, masáž hlavy a zad. No byla to nádhera, to celý jenom za 120 tisíc. Dal jsem jim ještě slušný dýško a šel zas něco sdlábnout.

Když jsem šel na autobus, přidal se ke mě nějakej týpek, že jede taky. Nejdřív mi přišel trochu divněj, ale pak jsem zjistil že je jenom zkouřenej, pořád něco kupoval a sdílel to se mnou. Byla s nim sranda.

1. Dubna

Jen pro začátek nějaký info. Mekong je 7 nejdelší řeka v Asii, protéká Čínou, Barmou, Laosem, Thajskem, Kambodžou a Vietnamem, tak se není čemu divit, že tady na konci je pěkně hněddá.

Předplatil jsem si výlet se Švédem, kterýho jsem potkal včera na hostelu, ale bohužel v noci pomáhal nějaký zraněný opilý holce, takže ráno byl tak utahanej, že se rozhodnul nejet.

No nevadí, bus byl luxusní, nabral mě skoro před vchodem. Zrovna bylo prvního Máje, spousta lidí šla do průvodu, ale já si jedu na Mekong. Paní průvodkyně se snažila mluvit anglicky skoro hodinu, byla docela vtipná a její upřímnost při vyprávění o Vietnamu a místních poměrech udržovala mojí pozornost. Za jízdy jsem zahlídnul pár pagod, komunistickejch pomníků a překvapivě úzkejch a vysokejch budov.

Po hodině a půl  s jednou zastávkou na čůrání jsme byli na břehu kde nás po chvilce nahnali na motorovej člun.

První zastávka na ostrově Unicorn, ochutnávky místního medu, čaj, sladkosti a focení s hadem.

Odtud jsme popošli na menší loďky, kde jsme seděli po čtyřech. Projeli jsme kanálem co vede napříč ostrovem a na konci zas naskočili na náš motorovej člun.

Odtud na na ochutnávku místního ovoce – ananas, mango, papája, longan, vodní meloun a sapodilla.

Zazpívali nám k tomu debužírování nějaký lidovky a chtěli za to extra příspěvek do košíčku, bohužel mě to včas nedošlo, ostatní se na to vykvákli, takže od našeho stolu nedostali nic.

Další zastávkou byla manufaktura na výrobu kokosových cukrátek. Ukázali nám celý proces výroby, zakoupil jsem si jedno balení s příchutí zázvoru a celé to završil panákem z rejžovího vína.

Následoval oběd na ostrově Phoenix, kterej byl jednoduchej, ale dostatečnej. Kdyby někomu nestačilo, nabízeli tady pokrmy z hada, krokodýla, želvy, pštrosa, úhoře atd.

Po obědě byl rozchod na dvě hoďky, dal jsem si místní kokosovou zmrzku a kecal s japonkama.

Na cestě busem zpátky začlo pršet a vydrželo to pár hodin. Večer jsem se sešel v našem střešním baru s Lindou a Martinem abych získal nějaký suprový tipy na cestu, snědli jsme meloun a půjčil jsem si LP průvodce, ze kterýho jsem se dozvěděl něco o historii Vietnamu. Pak už jsem jen dopil vodku s džusem od včera a den skončil.