10.Května

Po příjezdu do Hoi Anu jsme prošli centrum a samozřejmně hned zamířili na místní točený pivo, který má většina restaurací za 5000 – 7000 dongů (4,8 – 6,7 Kč).

Večer trochu party hard v několika místních klubech a ráno jsme se probudili s kérkou 😀

Na další den jsme měli naplánovej výlet ke chrámům My Son, který jsou zapsaný v UNESCO, takže jsme ráno nakopli skůtr a asi hodinu se motali po cestičkách a vesničkách, až jsme dorazili na tohle speciální místo.

Zrovna sem dorazil zájezd číňanů. Byla pro ně připravená show, která nás bavila asi 7 minut a pak už jsme museli najít nějakou občerstvovnu, protože jsme umírali žízní i hladem.

Večer jsem konečně nakoupil suvenýry, který měli jenom v tomhle městě, abych mohl ospravedlnit to, proč jsem se vracel do Vietnamu. Dneska žádná párty, jen spoustu skvělýho jídla na tržišti.

Poslední den jsme měli ještě čas i benzín, takže jsme se vydali poprvé na pláž, sežrali tam meloun a pozorovali obří bagr jak si hraje v písku.

Večer v 7 nás naložil spací bus a během asi 17ti hodin nás teleportoval do chladného horského Da Latu.

9. Května

Zabydleli jsme se v hostelu kde jsem byl i minule přestože zrovna procházeli menší rekonstrukcí jako je malování a nový plastový okna. Výhoda byla v tom, že jsme měli celý hostel pro sebe a dokonce mi nabídli, že u nich můžu pracovat na recepci, měl bych zdarma jídlo a ubytování. Musel jsem ale s díky odmítnout a odložit to na jindy, protože jsem tu zase byl jenom na skok.

Neztráceli jsme čas, hned po snídani pronajali skútr od třetího člověka a vyrazili na okruh kterej už jsem dobře znal.

Takhle soustředěně vypadám když fotim vodopád.

A takhle vypadá ten vodopád.

Přesto že jsme byli v botanický, měli tady i zvířátka jako je dikobraz nebo pár opiček.

Dál jsme si nemohli odpustit Paradise Cave, která je fakt nejlepší a největší jakou jsem zatím viděl.

Hodný kluci co svačili na mostě nás vyfotili s údolím.

Pak se počasí ale zvrtlo a my dojeli totálně promočený rychle zpátky na hostel, protože kdo by chtěl bejt v bouřce v džungli, že jo.

Další den už bylo zase krásně a my pokračovali v tour po Národním Parku. Hned poránu jsme dojeli k prameni řeky, která byla studená ale čistá. Měli tady přísný pravidla pro koupání, protože to bylo docela v proudu a lidi tady běžně neumí plavat, takže nás donutili vzít na sebe vesty.

Tady Justine skáče z mostu, ale smysl tý ochraný sítě kolem, fakt nechápu.

Bylo tam víc míst kde se dalo vlízt od vody a mezi nima byly takovýhle pěkný bambusový lávky.

Na jednom místě bylo hnízdo motýlů, nevim přesně co tam dělali ale bylo to zajímavý.

Den jsme zakončili jako vždycky nějakým perfektním jídlem a šli jsme brzy spát, protože ráno v 5 nám jel bus do dalšího města.

7. Května

Po druhym příletu do Saigonu jsem projel vízovou kontrolou jak horkej nůž máslem, jedna fotka, vyplnit nějaký kecy do formuláře a hlavně zaplatit 25USD. Odtud přeběhnout na domestic terminal, protože mi to za hodinu letí, ale nakonec je čas i na první Pho Bo.

Přeletěl jsem dalších 1000km do Hue, který jsem předtim přeskočil. Pěkný město, něco jako Terezín. Vodní příkop, pevnost ve tvaru hvězdy.

Koupil jsem simku, zašel na další polívku, na bagetu, taková ta rutina.

Další den jsem skočil na bus, kterej mě hodil do Phong Nha – malá vesnice na okraji Národního parku s krásnou řekou spoustou jeskyní. Mimochodem, je tady taky největší jeskyně na světě Hang Son Doong, ta ale není běžně veřejně přístupná.

Tady jsem se znovu shledal s Justine, kterou jsem poznal v Hanoji, dál už jsme cestovali spolu.

24. Dubna

Ze Sa py jsme měli zase noční bus, Stefan ale omylem jel s jinou společností. Mě vyhodili v centru v 5 ráno, tak jsem si hodil věci na hostel vedle katedrály a Stefan musel vzít taxík protože ho vykopli z busu 10 km od centra.

Zašli jsme na poslední jídlo a pivko a potřetí jsme se rozloučili. Jeho let byl v 9 ráno, tak musel mazat na letiště. Já jsem si schrupnul na hostelu v relax zóně a ve dvě odpoledne jsem dostal vlastní postel.

Zbejvaly mi posledni 3 dny a tohle bylo nejlepší místo kde jsem je moh strávit. Tenhle hostel byl fakt jeden z nejlepších v kterym jsem byl. Nejen ze měl na střeše třípatrovej bar, bohatý a chutný snídaně, ale taky rozdával 3x denně sud piva aby se všichni hosté sešli na jednom místě a mluvili spolu. Tohle fungovalo velice dobře a během 3 dnů jsem si připadal, že znám každýho. Kdybych se znovu ocitl v Hanoji, tak volim jedině Chien hostel.

Holky pálej papíry pro Budhu na ulici.

Původně jsem měl v plánu si dát kurz vaření, ale nakonec jsem to musel odpískat, když jsem vlastní vinou přišel o mobil a peněženku. Koupil jsem si ale hned novej, kterej se jmenuje Wiko Robby, byl za pár šupů a umí skoro všechno co potřebuju.

Šel jsme teda aspoň po památkách, navštívil jsem pagodu, Ho chi minovo muzeum a botanickou.

I takhle skromně může vypadat kadeřnickej salón.

22. Dubna

V Hanoji jsem se podruhý rozloučil se Stefanem a vzal noční bus do Sa Py. Dorazili jsme na autobusák v centru ve 4:20 ráno, ale nechali nás dál spát až do šesti kdy začlo svítat.

Po vystoupení z busu se na mě hned sesypaly místní průvodkyně nabízející homestay a trekking po okolí. Asi dvěma jsem slíbil že 100% přijdu zejtra a třetí mi jen ukázala kde se levně najíst a kde si půjčit skútr. Koupil jsem od ní suvenýr, takovej hudební instrument na kterej se fouká jak na harmoniku.

Hodil jsem věci na hostel, sebral skútr a jel se podívat na jeskyni. Vstup byl zadarmo, tři malý holky mi dělali průvodce a od jedný z nich jsem potom koupil předraženou kapsičku za 70 tisíc.

Další zastávka byla u vodopádu, kterej měl několik pater, kolem vedlo schodiště na několik vyhlídkovejch plošin, byla ale taková mlha, že nebyl skoro vidět. Tohle místo bylo asi 2200 m. n. m. takže byla hrozná zima, zvlášť na skútru.

Na trhu měli všichni stánkaři to samý, nože a mačety.

Tady jsem si dal sušenýho buvola a pak ještě nějaký maso grilu.

Večer jsem zašel do lepší restaurace a vyzkoušel jsem rejžový a kukuřičný víno.

Druhej den sem z ničeho nic dovalil Stefan, i přesto, že jsem mu řikal, že je tu zima, bude pršet a v týhle mlze nic neni videt.

Odpoledne konečně déšť ustal a tak jsme jeli do vesnice Cat Cat, kde jsme zkoukli taneční vystoupení.

Oběd proběhl v centru na tržišti. Vyzkoušel jsem nějakou místní zeleninu co jsem předtim nikdy neviděl a bylo to moc dobrý.

Výhled z hostelu, kde jsem strávil dvě noci.

Na baru tam měli místní pivko, který bylo zvláštní ale dobrý.