Svítání nad depem. Nechtěl bych makat třeba v dolech nebo v kanclu bez voken.

V práci stále pohoda, měli jsme už dvakrát barbecue, protože se nakoupila hromada grilů, tak se musí pravidelně používat.

Fotka nahoře je grilovačka celýho depa, včetně vyšších šéfů a eko manažerky, naopak fotka dole je pouze náš tým pouličních zahradníků.

Taky jsem našel plechovku ruskýho pivka a stříbrnej řetízek s přívěškem – v jeden den.

Fouká si listí bez výstražný vesty a ochranejch brejlí – je to rebel.

V přístavu nám chvilku parkovala tahle obluda, tak jsme jí při obědě okukovali. Jmenuje se Celebrity Solstice, má 19 pater, uveze 2850 pasažérů a posádka čítá 1500 členů.

Konečně po měsíci od nehody mám opravený svoje auto. Sice to bylo trochu o nervy ta komunikace s nima, ale výsledek vypadá docela dobře a dostal jsem i nový kolo.

Mezi tim jsem se rejpal v tom Robertovym Isuzu, úspěšně vyměnil chladič za novej a pak se slavnostně vydal na testovací jízdu. Lupnul jsem to rovnou po dálnici na západní pobřeží, že si trochu zaoffroadim na pláži. Bohužel se potvrdila horší varianta, že nebyla závada jen na chladiči, ale je v háji i těsnění pod hlavou, takže se voda dostává do motoru a míchá se s palivem. Trochu jsme to na dálnici uvařili a zůstali stát, zrovna ve zůženym místě, kde byli jen dva pruhy, z toho jeden odbočovací. Do toho začal svěží jarní liják. Naštěstí nás hnedka někdo odtáhl na nejbližší benzinku a tam jsme čekali až to trochu zchladne. Plán pak byl teda takovej, že pojedeme mimo dálnici a bude pravidelně zastavovat a doplňovat vodu. Jeli jsme těch 30km asi 2 hodiny, ale byli jsme rádi, že jsme ten vrak dotáhli domu a nemusel jsem volat odtahovku. Robert, bohužel je takovej spořivej, že to auto do servisu nedá, takže tady asi už zůstane hnít vedle baráku napořád.

Jinak o víkendu mě schvátila nějaká rýmička, takže jsem ulehl na 3 dny na lůžko s knedlikem v krku a s nikym se moc nebavil. Ve středu jsem už vyrazil do práce a v lékárně si pořídil sirup proti kašli Gees Linctus, kterej obsahuje 33% roztok z opia a 20% alkoholu. Funguje to jako anestetikum v krku a člověk po tom nepotřebuje kašlat. Doufám, to rychle přechodim a nevrátěj se mi horečky, protože do odletu na Rarotongu už zbejvá jen 5 dní.

Minulý týden jsem si udělal radost a koupil si zas po letech zrcadlovku. Ani jsem to moc nečekal, prostě jsem přihodil na aukci a vyšlo to. Je to Nikon D5500 se  setovým objektivem 18-55 VR II. O tejden pozdejš jsem se snažil koupit super světelnej objektiv, tak jsem zase jen tak přihodil a neřešil to. Bohužel tentokrát to nevyšlo a někdo me přebil o 5$. Nedá se nic dělat, budu číhat, třeba zase dobrá nabídka někde vypluje.

Znamená to tedy, že vás budu zásobovat trochu lepšíma fotkama než z mobilu a Ekenu jako do teď. Tady jsou první fotky kolem baráku, když si je rozkliknete, tak tam bude snad vidět pár hvězdiček.

Dneska i včera hrozně lilo, tak jsme s partičkou Čechů vyrazili na car fair, pomoct jim vybrat nové vozidlo.

Nakonec odjeli s krásným Nissanem Liberty za slušnou cenu, tak snad jim bude sloužit.

28.8.2016 P.S.: Snad jsem opravil obrázky, aby šli zvětšit.

Po tomhle car fair marastu, jsem zajel s Andym na polívku do Asijký restaurace, kde měli akvária s živočichama, který si můžete vybrat a oni vám je připravěj.

Jo, taky jsem chtěl zmínit, že dneska konečně po dvou a půl tejdnech přijali moje nabouraný auto do servisu a když jsem se zeptal co všechno s tím budou dělat, tak jsem zjistil, že o tom skřivenym přednim kole vůbec nevěděli. Všechno jsem jim tam znova ukázal a vysvětlil a doufám, že to auto půjde na odpis, protože bych si už chtěl koupit něco jinýho. Třeba to Robertový Isuzu, ve kterým zrovna měnim chladič za novej a pak se uvidí jestli to bude jezdit.

Taky už v práci nedělám sám, dostal jsem k sobě Marka, kterej už tam hákuje 2 roky. Je to ale hroznej lempl a nic se mu moc nechce dělat. Aspoň, že může sprejovat. Takže postříká všechny plevely a jde zas kouřit. Dává asi dvě krabky denně a docela mě s tim sere. Nekouří sice v autě, ale stejnak mi ten kouř jde pořád do ksichtu. Je to docela pohodář a má všechno prostě na salámu. Děláme teďka jeho i moje zahrady dohromady, tak se aspoň podivám na nový místa.

Ten Robert co u něj bydlíme, měl dřív restauraci někde v Malajsii, než se rozvedl se svojí ženou, takže je docela dobrej kuchař a občas mi ukáže nějaký prima recepty nebo spíš postupy. Tajdle sem dělal nasolený hovězí (corned beef) v pomalo-hrnci (slow cooker) asi 11 hodin a pak to vypadalo takle.

Taky jsem poprví okusil čerstvý stejky z tuňáka, ale udělal jsem je moc (well-done) a nebylo to ono.

Dále jsem objevil palmový cukr, který není rafinovaný nýbrž se produkuje sbíráním nektaru z květů, který se poté ohřívá až vnikne syrup, který se nechá v nejaké mělké nádobě uschnout a vykrystalizovat.

To je vše přátelé, co jsem vám chtěl říct.

Včera když jsem si to frčel z práce do krámu, tak to do mě v křižovatce natachtila nějaká důchodkyně. Výměčně jsem jel na zelenou a né na oranžovou a vona si klidně udělá U-turn v křižovatce ještě když jí svítí červená. Prej mě vůbec neviděla a prdla mi to z boku do dveří a trochu i zkřivila uchycení kola. Tipoval bych jí tak pětasedmdesát a byla z toho docela rozklepaná. Zastavil jsem u krajnice a šel se na to podívat, vona ale normálně odjela až do vedlejší ulice, kde zastavila na autobusový zastávce. Vyměnili jsme si tam kontakty a jel jsem s tim vrakem vesele nakupovat. Teprv cestou jsem zjistil, že mi to docela táhne doleva a že mi ťukla i to kolo. No tak uvidíme, co mi na to pojišťovna řekne.

V neděli jsem si půjčil kajak co tu ležel na dvoře, trochu jsem ho umyl, naložil ciderama a vyrazil na oceán. Projížděl jsem se přes 3 hoďky, dokud jsem nebyl dokonale zmrzlej. Bylo to ale naprosto úžasný, viděl jsem dokonce rejnoka, asi si budu muset pořídit svůj vlastní kajak

Minulou neděli jsme si s Andym a dvěma stopařema udělali výlet do Katikati, kde si vyzvedával vypůjčený auto a cestou jsme se zastavili u vodopádu na čůrání.

U Katikati jsme se ponořili na pár hodin do termálních bazénků.

A cestou nazpět jsme prozkoumali ještě kilometrovej důlní tunel, kterej měl na stropě svítící brouky, takže to vypadalo jak hvězdná obloha.

Další sobotu jsem nemohl makat, protože se před naší firmou konaly závody na kolech, takže jsem musel někam na výlet. Přidali se k nám dvě holky, Zuzi a Lucka, který čerstvě přilítly na Zéland, ale zas v neděli zdrhaj z Aucklandu, tak jsme nejdřív zavítali na Sky Tower…

a potom ještě na Piha beach.

I přes to špatný počasí jsme se vydali na pár minut do ledový vody Tasmánskýho moře.

a den jsme krásně zakončili u nás doma mexickou večeří.

Myslím, že to byl pátek ráno, co tady 376km od Aucklandu někde v oceánu, nedaleko břehu bylo zemětřesení o síle 7.1 – nejsilnější za posledních 20 let. Některý části pobřeží byli evakuovaný, protože se očekávala vlna tsunami, naštěstí ale žádná nepřišla.

Taky jsem si minulej tejden zadělal na budoucí štěstí a koupil letenky do tropickýho ráje – na Rarotongu. Je to jeden z Cookovejch ostrovů a já tam budu trčet 12 dní