Minulej víkend jsme byli na výletě. Vyrazili jsme už v pátek navečer, cestou se zastavili na nejvyhlášenější fish&chips na Zélanadu a do prázdýho kempu jsme si to přisrali už za tmy. Do obálky jsme hodili 52$ za 4 osoby a směle postavili stany za vřískotu okolních vačic.
Ráno chlapácká snídaně, pivko s fazolema a hurá do lesa.
Ještě jedna krasavice na parkovišti. Majitel se s námi zakecal asi na půl hoďky a ani nás nechtěl moc pustit.
Cestou jsme si dělali prdel ze starobylejch římanů, proč tu postavili tak blbý cesty.
Nějakej děravej špalek se stal atrakcí.
Asi po hodině a půl jsme se dohrkali na hut (chata), kde jsme si dali lehký obídek.
A tohle už je na vrcholku The Pinnacles.
Kua to je vejška
Samozřejmě jsem musel vylízt uplně nejvejš co to jde!
Cestou dolů skvělej nápad, ,,Hele můžeš mě vyfotit s timhle kamenem?”
Pak jsme se sešli s dalšíma kamíkama z minula a společně jsme přespali na pláži, což se samozřejmě nesmí, ale byli jsme opilí a tak nám to prošlo. Ráno ze stanu rovnou do horkýho bazénku na hot water beach. Je to super věc, prostě na týhle pláži je několik míst, kde je hrozně horkej písek, takže když si uděláte takovej rybníček a chytíte do toho vodu z vln a zároveň vám další vlna nezbourá vaše zdi, tak si v tom můžete příjemně hovět dokud vás nepálí zadek.
Tady je pěkně vidět, že všichni střízliví si nechali tričko
A todle už je pobřeží u Cathedral cove, počasí bylo fakt perfektní.
Kamení, to já rád
Vodopád přímo na pláži, lepší než sprcha
Chvilka na meditaci?
Zpátky se všem, kromě mě, nechtělo šlapat do kopce, tak jsme využili lodní taxi.
Tady už zas frčíme domu, před sebou ještě 3 hodiny cesty.
Před dvěma tejdnama jsme si vyrazili na festiválek na ostrově Waiheke. Pořádala to češka Lucka, kterou Andy trochu znal, takže jak jsme dorazili na místo, hned nás zaměstnala. Doplňovali jsme z chlaďáku drinky na bar, nosili bedny s vínem, roznášeli pizzu, pečený brambory a hotdogy po place a dostali jsme za to vstupenky, jídlo a v podstatě neomezenou konzumaci alkoholu.
Přijeli tam i kámoši z Rarotongy, Skander slander bender a Priya.
Když párty skončila, šel jsem bosej po hlavní ulici napříč ostrovem a najednou si řikám, co tady dělá moje Honda? Zkusil jsem teda dveře a bylo odemčeno. Byl jsem línej se plahočit do kopce na ubytko, kde byli všichni ostatní, tak jsem přespal ve “svym” autě a ráno jsem se docela divil. Auto jsem si sebou na ostrov nebral. No nic, byl jsem rád, že mě tam nikdo ráno nenachytal, v báglu jsem našel dokonce svý boty, takže jsem ani nic neztratil a vydal jsem se do centra koupit snídani a trochu si odpočinou na pláži. Kluci si mezi tim půjčili od Lucky auto, který ale patřilo nějaký němce, která byla pryč.
Zastavili jsme na príma vyhlídce a dali si druhou snídani.
Pak jsme chtěli prozkoumat tunely z druhý světový, ale byli v rekonstrukci – zavřený.
Když nebyli tunely, tak jsme si šli aspoň hrát s kamením.
K večeru zase zpátky do Aucklandu trajektem a pak vlakem. Prostě super výživný víkend.
Po návratu z dovolený mě v práci čekalo několik překvapení. Přišel jsem o svůj rajón v centru města a místo toho jsem dostal Andyho oblast, která má aspoň pár pláží, takže se mám kde poflakovat. Vlastně naše firma přišla o kontrakt na příští rok, takže teďko máme hodně utáhnutej rozpočet a sebrali mi všechny přesčasy, tak můžu makat jen 40 hodin tejdně a z toho moc nenašetřim.
Končit v práci budu 28.prosince a plánuju jet na tejden na Great barrier island. Jezdí tam odsud trajekt, tak půjdu jen tak pod stan a strávim Silvestra někde na opuštěný pláži
V přístavu byla výstava vojenských lodí spřátelených armád k 75. výročí královského Novozélandského námořnictva, tak jsem se jim byl na to mrknout.
Prodal jsem Nikon D300, kamerku Eken a taky gimbal pro gopro, takže se pomalu začínám zbavovat nepotřebnejch věcí a pomalu začínám přemejšlet o tom že bych se zbavil i auta a dal si celej Zéland stopem.
Už mam konečně vyřešenou cestu zpátky domů a protože moje vízum končí 30. března, což je v Čechách ještě docela zima, tak to beru s měsíční zastávkou ve Vietnamu a potom měsíc v Malajsii.
Bylo úterý, 25. října a já jsem s velkou radostí opouštěl chladný a deštivý Auckland. Cesta tam s JetStar byla bez problémů. Měli jsme limit na kabinový zavazadlo 7kg, což Pratyush překročil asi o 5,5kg a nikdo to neřešil. Let trval 4 hodiny a na palubě jsem si dal instatní polívku, abych se trochu zahřál a mohl spát.
Po příletu nás vyzvedla svérázná majitelka hostelu Tisa, odvezla nás na místo a šli jsme rovnou spát.
První den jsme si pronajali kola a začli drandit po ostrově. Měl jsem s sebou akorát sandále a slunce mi nečekaně hodně spálilo nárty. Tak moc, že jsem měl obrovskej puchejř a nemohl asi 3 dny skoro chodit. Nezbylo mi nic jinýho než si koupit boty na běhání a ponožky aby se tahle situace neopakovala pořád dokola.
Postupně jsme se seznámili se všema lidma na hostelu, hráli společně šachy, šipky, karty, chodili na pláž a každej pátek někam pařit.
Jeden večer jsem si otevřel litrovku rumu do toho jen čerstvý limety a přišla výzva. Když to dneska celý vypiješ, tak máš tu flašku zadara. To jsem samozřejmě musel zkusit, protože jsem neměl co ztratit. Byla to velká sranda, protože jsme hráli karty a jedli k tomu syrovýho tuňáka, kterýho chytil Brazilec Igor během dne. Zbytek věcí z toho večera znám už jenom z vyprávění, údajně jsem vypil hrací kostku, kterou jsem měl hozenou v drinku, ale zatim ze mě ještě nevyšla Všechny jsem prej skvěle bavil, dokud jsem neztratil ve tmě. Vydali se mě tedy hledat a našli mě rozpláclího na pláži, kde kolem pobíhali krabi. Ráno jsem se probudil v posteli plný písku. Takže výzvu jsem nevyhrál, vypil jsem jen 3/4. Nebylo mi ale nijak blbě, jen se mi zdálo, že si mě lidi celkem oblíbili a získal jsem spoustu přátel. Měl jsem plno energie, tak jsem sedl na kolo, jel do města na rajčatovej džus s pepřem, ledem a limetkou a pak ještě objel celej ostrov dokola.
Takhle vypadá bavlna ještě na stromě.
Pohřebiště na zahradě
Banány jsou všude
Kapradí na vrcholu vyhlídky
Lezení dolů z vyhlídky
Když uběhl tejden, Pratyush zjistil, že nikdo nepracuje na jejich skupinovim školním projektu a když ho neodevzdá včas, ztratí celej semestr. Studuje film-making a tak měli projekt, natočit šesti minutovej horor. Koupil si teda ve středu ráno letenku a večer odletěl do Aucklandu. Bohužel mu zkontrolovali váhu zavazadla a chtěli doplatit 150$. Tak se zase vrátil na hostel, jestli bych mu to nevzal a nějak to nevyřešil. V tom se nabídl starší chlápek z Fiji co s námi bydlel, že to převeze, že má velkej limit na zavazadlo a že je se mnou na stejnym letu.
Další den jsem si dal konečně potápění na kurzu pro začátečníka (Discover Scuba Diving). Byl jsem v tomhle kurzu uplně sám. Nejdřív instruktážní video, dotazník, test, pak mě slečna vzala do laguny, kde mi ukázala jak dejchat pod vodou, vyčistit si vodu z brejlí, nejakou základní komunikaci a jak si vrátit do pusy ten “dejchací náhubek” kdyby mi vypadnul. Po chvíli jsem si to už frčeli z přístavu na lodi k nebližšímu korálovýmu útesu. Kapitánka zůstala na lodi a dvě šli se mnou do vody. Sručkovali jsme po laně do 12 metrů a já tomu pořád nemohl uvěřit, že dejchám pod vodou No byl to hodně intenzivní zážitek, pořád jsem myslel na to abych něco neposral a nezačal panikařit. Byli jsme pod vodou 40 minut a to byla docela slušná doba. Viděl jsem krásný korály co mění barvu při doteku, všude kolem zvědavý rybky a dokonce 2 želvy, což neni na tomhle místě uplně obviklý.
Při šnorchlování jsem potkal hvězdici…
… a tyhle kluci jí hodili nahoru na ten útes
Další den jsem vyrazil na trek přes “hory” uprostřed ostrova a přidali se ke mě na poslední chvíli další 4 lidi z hostelu, což bylo super, protože jsem to nechtěl jít sám. Timo cestou shazoval kokosy ze stromu, takže jsme měli co jíst i pít. Vylezli jsme na krásnou skálu zvanou The Needle, odkud byl výhled široko daleko. Po ostrově se všude toulaj psi, ale taky slepice a kohouti. Jeden takovej čekal i na vrcholu a asi veděl proč. Turisti maj pro něj vždycky něco na zub.
Poslední den jsem už jsme musel opustit hostel ve 12 v poledne a byl to první den kdy pršelo. Šel jsem tedy na zastávku a pak si stopnul někoho do města. Mimochodem už dva dny jsem neviděl toho týpka, co měl vzít ten kufr. Byl v něm foťák a pár objektivů, takže jsem měl docela stres aby nás nepodělal a neodletěl s nim někam jinam nebo jindy. On zas měl strach jestli v tom kufru něco nepašujeme a neušili jsme na něj boudu. Ve městě jsem nečekaně potkal Igora, kterej mě poprosil od 21$, že někomu dluží 16 a za 5 by si koupil hamburger. Dal mi do zástavy řetízek s místní perlou co koupil pro svojí holku a prej mi ty prachy vrátí až se potkáme v Aucklandu. On už tu dávno neměl bejt, ale nebyl vpuštěn do letadla na svůj původní let, kvůli tomu že byl totálně vožralej a nedokázal mluvit, takže si musel koupit novou letenku.
Smažený olihně na nočním marketu
Maj tu i krásný auta
Teplo, pláž a štěňátko, co víc si přát…
Můj i jeho let byl v sobotu ve 4 ráno, takže v plánu byla ještě rozlučka s lidma z hostelu v klubu naproti letišti, kde bylo všechno za 3.50$ (o tom se nám může na Zélandu jen zdát). Večer jsme zakončili perfektně a všichni nad ránem odjeli párty busem zpátky na hostel. K mému překvapení, ale byl náš let zpožděn o 23 hodin. Nikdo nám ani nevysvětlil proč, ale dostal jsem pokoj na fajn motelu, kde byl i bazén a k večeři švédský stoly.
S kufrem to dopadlo dobře, týpek z Fiji přišel nadranej, kufr měl sebou, převezl ho na Zéland, vrátil mi ho, nic nechtěl a nic se neztratilo. Akorát ten blázen Igor, zas nenastoupil do letadla, ozval se mi po tejdnu, že je ještě pořád na Cookáčích a že brzy dorazí a přijde si pro ten řetízek s perlou.
Starej hotelovej komplex je skvělý hřiště na paintball
A na závěr ještě video, který to všechno pěkně shrnuje.
Rarotonga je největší a hlavní z Cookových ostrovů. Nachází se zde mezinárodní letiště, přístav a dokonce tři supermarkety. Přímé lety jsou z Los Angeles, Aucklandu, Sydney a možná Tahiti. Lokální dopravce Air Rarotonga vás odveze na některý z dalších Cookových ostrovů, třeba Aitutaki, ale ceny letenek jsou poměrně vysoké. Let z Aucklandu trvá 4 hodiny a čas se posouvá o 23 hodin nazpátek.
Teploty se teď na přelomu října a listopadu držely na příjemných 22-26°C, jak ve dne tak i v noci a pršelo jedou za 13 dní.
Kolem dokola vede jedna hlavní silnice a na ní autobusové linky clockwise a couter-clockwise (po směru a proti směru). Strategicky rozmístěné autobusové zastávky nejsou ani moc potřeba, autobus vám zastaví na mávnutí naprosto kdekoliv. Jedna cesta je za 5$, páteční jízdenka je za 8$ nebo si můžete koupit lítačku na 10 jízd za 30$.
Pronajmout si můžete například kolo 50$/7dní, skútr 110$/7dní (na ten je potřeba místní řidičák, kterej stál 20$ a byl minulý týden údajně zdražen na 90$) nebo se dá pronajmout i auto, třeba přes Avis.
Na ostrově jsou dva hostely. Nejlevnější je International backpacker za 16$ na noc, když si vezmete min 7 nocí a ještě k tomu vyzvednutí na letišti zdarma. Můžete si vybrat dorm nebo dvoulůžák a je to pořád za stejnou cenu. Druhý je Rarotonga backpackers a tam je cena 23$ když si vezmete minimálně 3 noci. Trochu lepší kvalita, ale bude vás víc na pokoji. Na pláž je to asi 2 metry a všude kolem kokosy zdarma.
Přes ostrov vede napříč džunglí jeden trek, kde můžete vidět vodopád (když je dostatek vody) a vylézt si na skálu zvanou The Needle (jehla) odkud je výhled na velkou část ostrova. Tahle vlhká procházka vyjde asi na 3 hodiny.
Měna je tu Novozélandský dolar, ale mince vypadají trochu jinak a nedají se zpětně použít na Zélandu.
Specialitou je bankovka v hodnotě 3$ na kterou ale jen stěží narazíte.
Na ostrově je velké množství kostelů, které můžete v neděli navštívit a poslechnout si zpěvy místních, musíte mít ale adekvátní oblečení (dlouhé nohavice a rukávy).
Další aktivity které můžete provozovat jsou například, jungle offroad safari, rybaření z lodi, potápění, šnorchlování, paddleboarding, kayaking, lukostřelba, paintball, projížďka v bugynách, výlet lodí se skleněným dnem nebo polo-ponorkou.
Všechny jsem prej skvěle bavil, dokud jsem neztratil ve tmě. Vydali se mě tedy hledat a našli mě rozpláclího na pláži, kde kolem pobíhali krabi. Ráno jsem se probudil v posteli plný písku. Takže výzvu jsem nevyhrál, vypil jsem jen 3/4. Nebylo mi ale nijak blbě, jen se mi zdálo, že si mě lidi celkem oblíbili a získal jsem spoustu přátel. Měl jsem plno energie, tak jsem sedl na kolo, jel do města na rajčatovej džus s pepřem, ledem a limetkou a pak ještě objel celej ostrov dokola.
