V Taupu jsme si dali jen zastávku na koupačku v jezeře, zašli na wifi a na nákupy.

Jezero Taupo z vyhlídky.

Pohoří Tauhara

Letiště pro hydroplány.

Večer jsme se přesouvali do národního parku Tongariro, kde nás cestou chytil liják a pršelo až do rána.

Ráno v kempu jsme se zakecali se Slovenkou Zuzkou, se kterou jsem dělal v zimě v Kiwi pack housu a potom zajeli do města do Jaycar, protože mi nefungoval zapalovač v autě, takže jsme nemohli nic nabíjet. Koupil jsem tam takovej s kabelem a připojil ho na napájení zesilovače za sedačkou a problém je vyřešenej.

Dopoledne jsme se vydali na kolo do Redwood lesa. Vašek si tam jedno pučil za 35$ na 2 hodiny a skvelě jsme si to užili, i když některý traily byly trochu hardcore.

Zašli jsme ve městě do parku, kde už to všechno bublá, vaří se tam bahínko i voda.

Při nákupu jsme znovu potkali Zuzku, zrovna si koupila auto, měla zaseklej klíč v zapalování, tak jsme jí s tím pomohli a ona se k nám přidala dočasně na cestovaní. Má všechno nastudovaný, takže nám dělá průvodkyni. Z Rotorui jsme zajeli do termálního potoka Kerosene creek. Voda měla přes 40°, takže se v ní nedalo moc dlouho vydržet.

Přespali jsme na dvorku za nějakou tavernou a ráno jsme se jali do Wai-o-tapu. To je taková rezervace, kde se to všechno vaří. Po ránu jsme viděli i gejzír tryskat.

Po tomhle kouzle zastávka na Aratiatia rapids, kde v určitých intervalech vypouští vodu z přehrady a můžete koukat jak se plní koryto řeky pod hrází.

Dále zastávka na Huka falls. Tohle všechno bysme možná minuli, kdyby jsme sebou neměli naší novou průvodkyni.

Druhej den jsme dojeli do Taurangy, naprosto perfektní počasí, tak jsme museli vylízt na kopec Mount Maunganui.

Zajíček na cestě, seděl si a byli jsme mu ukradený.

Naše cesta dál vedla přes Okere falls.

Bylo tam i pár jeskyní k prozkoumání.

Večer jsme to zapíchli v kempu u jezera Okareka

a k večeři udělali pár stejků na veřejnym grilu.

Ve středu jsem dodělal v autě postel a objednal matraci. Nedala se ale vyzvednout osobně, takže jsem si jí nechal doručit poštou.

Taky jsem pořídil držák a zámek na kolo, abych ho mohl nechat přidělaný na autě, když někam jdu.

V pátek mi odpověděl Vašek ve skupině na FB, že by se ke mě přidal tak na týden až dva a že v pondělí ráno můžem vyrazit. Čekal jsem, že po 3 pracovních dnech by tu matraci mohli doručit těch 12km přes město, ale bohužel nepřišla, tak jsme v pondělí ve 4 hodiny vyrazili.

Vzali jsme to přes Kaiaua na vyhlášený fish&chips a pak na Karangahake Gorge.

Pokus o vyfocení glow worms na stropě.

Kilometrový tunel

Večer, už za tmy jsme to zakempili v Dickeys flat camp.

22.12.2016

Je pořád větší a větší vedro, tak si člověk neuvědomí že jsou tu Vánoce. Já je budu trávit asi dost obchodně, prodej auta, nákup novýho, možná budování postele a kuchyně uvnitř, návštěvy servisů atd. Honda úspěšně prošla technickou, takže mam na další půlrok klid. Ale stejnak jí nemam rád, je taková nudná v tom automatu, tichá, nízká, težká, ale křehká. Já chci prostě nějakýho offroada na blbnutí, abych si to tady užil.

V plánu mám zůstat o Vánoce doma, dělat bramborovej salát, řízky a hlavně pro to, že si chci dát Skype do Kanady a do Čech, tak musim zůstat někde na wifi. Kámoši jedou do Raglanu na pláž, grilování, chlast a pak někam upadnout a spát. Já si to dám trochu víc tradičně a budu se to snažit užít, i když tu budu v baráku skoro sám.

Taky tu s náma bydlí nová micina Bell, kterou Robert našel za garáží, ještě když ani neměla rozlepený voči. Pěkně si jí vypiplal a už začíná lítat po místnosti. Většinu času, ale tráví u nějaký kamarádky, která se nám o ní stará.

Jo a taky mám novej bajk, jezdim na něm každej den do práce už asi 3 tejdny a ještě jsem vám ho neukázal. Náhodou je to moje nejoblíbenější značka –  Haro.

26.12.2016

Tak štědrovečerní večeři jsme strávil s Robertem, jeho přítelkyní a jejich rodinou na druhý straně Aucklandu. Přes den jsme courli po pláži a kolem osmý večer se rozpálil grill. Já jsem jim naservíroval tradiční bramborovej salát a řízky, tak si skoro všichni dali. Bylo nás u stolu devět. Dárky si tu dávaj až 25. prosince, takže po večeři jsme hráli “karty proti lidskosti”, což byla super sranda a dokonce jsem to vyhrál.

Hondu se mi podařilo prodat za slušnou raketu – 2900$, ale musim ještě dát klukům německejm provizi dvě kila, za to že mi dohodili a přemluvili toho blázna.

Rovnou jsem využil den volna a jel se podívat na LR Discovery. Auto se mi líbilo, tak jsem mu lípnul zálohu kilo, aby mi věřil že to myslim vážně. Další den pán trochu změnil podmínky, tak jsme se nějakou dobu dohadovali, jak to celý uděláme. Nakonec mi ze srandy poslal fotku Toyoty, kterou někdo na FB prodával za patnáct kil. Nicméně jsme byli dohodnutý, že od něj Discovery vezmu někdy na začátku Ledna.

28.12.2016

Dneska jsem měl jít naposled do práce, ale bylo mi ráno divně, cejtil jsem se nachcípaně a tak jsem ten poslední den odpískal a zůstal v posteli. Už jsem tu pracoval půl roku a tak mam i nárok na 5 dní placenýho marodění.

Našel jsem taky na FB tu Toyotu co mi posílal chlápek ze srandy a její majitel mi odpověděl, že je stále k mání, že se má několik lidí dneska přijet podívat a kdo dřív přijde ten jí má. Nu neváhal jsem, vyskočil jsem ze smrtelný postele a už si to štrádoval na vlak. V centru jsem ještě koupil horkou asijskou polívku a snědl si jí cestou v double-deckeru.

Počkal jsem na týpka na autobusáku, kde mě vyzvedl a vzal na projížďku po okolí. Na autě bylo překvapivě všechno v pořádku, nikde žádnej problém, všechno funkční, jen 280 tisíc kilometrů, rozvodovej řemen vyměněnej, nová technická z nejpřísnější stanice, rego zaplacený na 4 měsíce, nový rádio Sony s USB a AUX in a dálkáčem, zesilovač a obrovskej subwoofer v kufru. Taky v autě nechybí adekvátní hever a ještě mi natankoval plnou nádrž.

Takže mam čupr káru, ze který jsem zatim nadšenej. Je to Toyota Hilux Surf, vyrobená v Japonsku, 3.0L V6 benzín bez turba. Převodovka je automat a občas si neni uplně jistá co by tam měla kopnout, ale mě to nevadí, pořád to jede slušně, ať je tam cokoliv. Pneumatiky jsou trochu větší než origo, takže se tam leze skoro po žebříku, na silnici to plave a naklání se asi jako Vitara, což mi vyhovuje a baví mě to.

Ješte ten samej den jsem vyrazil na festival Northern Bass, kterej pojede až do prvního. Vyzvedli mě nějaký náhodný němci, se kterejma jsem se domluvil na FB a jestě jsme nabrali další dva lidi, ať jedem pěkně levně. Nejbližší kemp byl vyprodanej až do půlky ledna, na festival nás den předem nevpustili, tak jsme hledali kde teda tu první noc strávíme. Zkusili jsme to hned na vedlejší farmě, kousek od hlavního vchodu na festival. Párek manželů si tam zrovna lebedil vedle domu ve vířivce, tak jsem se jich nesměle zeptal, jestli bysme si na jejich trávníku nemohli postavit stany. Neměli s tím problém, naopak nás velice vřele přivítali. Večer nám ještě natáhli elektriku a světlo pod přístřešek u našich stanů a říkali, že každej rok tam maj cca 80 lidí na kempování během festivalu a ať klidně přijdem i další den, že si tam můžem vypít vlastní flašky a nemusíme utrácet v areálu.

Taky ten chlápek co mi chtěl prodat Discovery mi napsal, že si to rozmyslel a že mi pošle mojí zálohu zpátky na účet. WIN – WIN.

29.12.2016

Ráno jsem se rychle spakoval a šel si stoupnout do festivalový fronty. Kontrolovali každýmu komplet všechny věci jestli si nikdo nepašuje alkohol, takže i když jsem tam byl brzy, trvalo to víc než dvě hodiny. Pozdějš to už bylo jenom horší. Mí nový kamarádi ještě zajeli do města nakoupit nějakej chlast a schovali ho na tý vedlejší farmě na další den. Já jsem zatim držel to nejlepší místo v kempu.

30.12.2016

Tenhle ten byl docela fail. Počasí krásný, lidi se koupali ve festivalovym rybníčku, ale nám se nechtělo platit 8-10$ za každej drink. Vyrazili jsme tedy ven pro naše ukrytý flašky. Na vedlejší farmě už byli všude stany a plno lidí. Já měl pro sebe litrovku rumu, takže když jsme začli hrát beer pong, já to hrál s čistym rumem místo piva. No prej jsem tu flašku celou normálně dojel, ale to už znám jenom z vyprávění. Prej sem se ztratil někde v polích když jsem se snažil vrátit na festival a probudil jsem v jednu ráno ve svym stanu kam mě uložila ochranka a vůbec nic jsem ani neztratil. Dokonce ani žádná vopice, krásně odpočatej po 12 hodinách spánku. Bohužel mi utekl Chase & Status, což byli pro mě jedni ze dvou hlavních hrdinů.

31.12.2016

Poslední den roku, jsem se snažil nějak vybalancovat, bohužel se mi to zas nedařilo. Vypil jsem během dne asi 10 drinků a nic jsem necejtil, pořád střízlivej a nic mě nebavilo. V 7 večer nastoupil konečně Dub FX a já jsem číhal přímo před stejdží, ale jak všichni  začli tancovat, tak se na tom vyprahlim poli strašně prášilo a já se svojí alergií málem chcípnul. Jen tak tak jsem to doklepal do konce a během následujících hodin prosmrkal asi 5 balíčků kapesníků. Odpočet před půlnocí byl fajn, tisíce lidí předemnou skákali do vzduchu, pár minut ohňostroj a já pořád smrkal a smrkal

1.1.2017

Ráno jsme se dokázali všichni docela dobře sbalit. V našem okolí zase zůstali tuny kempingovýho vybavení, co tam ostatní zanechali, tak jsem si přivlastnil jednu skládací židli a hamak s karabinama a lanem. Cestou zpátky jsme ještě nabírali další dva lidi, který ale pospíchali na letiště, protože letěli zpátky do Austrálie. Akorát jsme uvízli lehce v koloně, takže to zas byli nervy jestli to stihnou. Celkově jsem si ten festival moc neužil, ale jenom kvůli vlastním chybám. Mám aspoň dva nový kámoše, který doufám ještě někde na NZ potkám a jsem rád, že jsem nic neztratil ani nic nerozbil.

2.1.2017

Dneska jsem se konečně mohl věnovat přípravě auta na tu velkou cestu kolem Zélandu. Zajel jsem za Pratyušem si pujčit nářadí a vymontoval jsem sedačky, taky jsem mu trochu pomohl s jeho autem který dává do kupy. Jinak většinu dne jsem strávil péčí o naše koťátko Bell.