9. Února

Ráno žádná snídaně, hnedka jsem vyrazil na desítky kilometrů dlouhou štěrkovou trasu která se jmenuje French pass. Nejde ani tak o to co je na konci, ale o ty neskutečný výhledy když se po ní jede.

Na konci je teda kemp, ale vybookovanej tak rok dopředu, takže jsem ani neplánoval tady přespat. Zašel jsem jen na molo a zase se pakoval.

Tohle speciální místo je tak nebezpečný, že sem museli dát dva majáky. Během přílivu a odlivu tu vznikaj tak silný proudy a víry, že rozdíl na hladině je až 1,5 metru. Několik lodí se tu už potopilo, ale prostě zábava to pozorovat.

Trochu jsem si odpočinul na táhle pláži v ledový vodě

Potkal slepici co se jí řiká Weka

Užíval si ještě výhledy cestou zpátky

Až jsem dorazil do kempu v Elaine Bay

Na tomhle molu byla babka co si chytla dvě ryby na večeři, kolem  plavali metrový rejnoci a bílí medúzy.

Druhej den ráno jsem nasedl na kolo a dal si půlku Archers tracku a odtud přes Havelock na předměstí Blenheimu.

8. Února

V Nelsonu jsem koupil draka v Kathmandu a hned vyrazil na větrnou hůrku v Cable bay. Bylo tam, ale tak větrno, že mi to sfouklo stativ s foťákem a málem se ulomil displej.

No na fotky jsem se vykašlal a užíval si svojí novou hračku.

Večer jsem přespal ve free campu v Rai Walley, kde byli zas samý německý skupinky, takže se nešlo nijak zapojit do hovoru. Sdlábnul jsem jen kus kus s tuňákem a šel si číst.

7. Února

Přespal jsem zas ve free campu u řeky, k snídani jsem uvařil Kumaru s Hoki filé a hned po potom se jel podívat na díru v zemi zvanou Harwoods hole.

Cesta tam vedla skrze hippie festival Luminate kterej trval 8 dní. Nechali mě projet skrz když jsem řekl, že se jedu jen podívat na tu díru a tak moje gopro na střeše pořídilo alespoň pár fotek týhle zajímavý atmosféry.

Samotná díra byla tak hluboká, že šla jen těžko rozumně vyfotit, navíc začalo pršel, ale to jen dodalo tomuhle místu na zajímavosti.

Odtud jsem závodil s dalším Hiluxem po stěrkový horský cestě plný zákrut a nebezpečí skrz mlhu až na hlavní silnici a dál jsem to vzal k nedalekýmu prameni.

Pramen s názvem Riwaka Resurgence je speciální v tom, že přesto že je posvátný, smí se v něm koupat.

Zase se ale hustě rozpršelo, tak jsem radši mazal pryč.

Dojel jsem až na Rabbit island, kde po kratší procházce po pláži, jsem se vrátil k autu a zjistil že nemůžu odemknout. Nějak se to zaneslo prachem a nešlo s tím otočit.

No hrál jsem si s tim asi 20 minut než jsem se do toho dostal a jediná možnost byla zajet další den ráno do Richmondu a koupit šroubováky. Rozebral jsem tedy dveře na parkovišti, všechno vevnitř strašně naolejoval WDčkem a zámek začal fungovat líp než dřív, takže jsem klíčem moh dokonce i zamykat.

Večer v kempu jsem potkal českej páreček Markétu a Kubu, který řešili problém se svojí Estimou. V servisech v Motuece jim řekli, že to vypadá na těsnění pod hlavou a že to bude drahý. Tak jsme to probírali u lahve vína a pár piv celej večer. Další den však zajeli k automechanikovi v Richmondu, ten jim řekl, že to jen jen chladící soustava a opravil to během dvou dnů za přijatelnou cenu.

Tohle ovšem není Estima.

6. Února

Přespal jsem v Takace ve free campu za knihovnou, prošel si znovu tohle úžasný hippie městečko, kde je všechno jinak a kolem poledne vyšlápl k jeskyni Rawhiti. U brány jsem zakoupil švestky v samoobslužnym stánku a během kilometrový stezky k jeskyni jsem potkal 5 Čechů.

Tahle jeskyně je dost velká a hluboká, ale nedá se do ní moc vlízt. Je tam jenom takový vyhlídkový molo, ale to nevadí. Ten rozhled odtud je naprosto dechberoucí.

Osvěžil jsem se tam jedním pivínkem co jsem táhl v batohu a pak si to nasměroval k vodopádu Wainui, kterej je v NP Abela Tasmana.

Potřeboval jsem už nutně sprchu po tejdnu, tak mi nezbejvalo nic jinýho než do tý ledový vody vlízt.

5. Února

Vrátil jsem do Takaky a směrem k NP Abela Tasmana je malá  džungle s vyhlídkou a nedaleko skalní bludiště, který když jsem procházel za šera úplně sám se zdálo místama vtipný ale i docela strašidelný.