Archiv rubriky: Nový Zéland

Clay cliffs & Clutha river

18. Února

Po ránu jsme se zastavili na snídani u telefonní wifi budky ve  Twizelu, protože zrovna probíhala každoroční sportovně-kulturní vzdělávací akce u Linuxe na Hřebečný. Kluci ale už byli docela vyndaný, takže to byla jen směs skřeků po skajpu.

Cestou dál jsme zahlídli nějaký podivný skály (Clay Cliffs), dojeli jsme k nim 4km po prašný štěrkový cestě a předstírali, že vhazujem 5$ do kasičky u vstupu.

G0303796

DSC_0151

DSC_0170

aDSC_4419

Odtud jsme frčeli směrem Cromwell a podél silnice bylo jakési jezero. Nebylo to ale jezero, jen rozlitá řeka Clutha a na břehu měla skvělou třímetrovou skálu na skákání.

aG0343817

Voda byla průzračná, ale trochu mě při potápění vyděsila neskutečná hloubka, která začínala prudce 2 metry od břehu.

aG0343816

Nakoupili jsme v Cromwellu, posunuli jsme se asi 3 km zpátky do free kempu Bendigo, dali jsme si večeři a navštívil jsem kadeřnickej salón.

aG0353831

Mt. Cook a okolí

15. – 17. Února

Z Christu jsme vyrazili v podvečer do kempu za městem kterej byl zadarmo a tak tam spousta backpackerů žila dlouhodobě. Podle toho to taky vypadalo. Trochu jsme popili a  ráno nám trvalo dlouho než jsme se vyhrabali. Odpoledne jsme ale dojeli k jezeru Tekapo, který opravdu vyrazí dech.

aDSC_0141

Koupačku v ledový vodě jsem si ale nemoh odpustit.

DSC_0148

Odtud hnedka na jezero Pukaki, ze kterýho byl perfektní výhled na Mt. Cook – nejvyšší horu Zélandu.

DSC_0187

Taky tam byl na břehu free camp a tohle byl muj ranní výlhled z postele.

DSC_0176

Hnedka po snídani krásná cesta podél jezera do Mout Cook village…

DSC_4386

… kde už na nás vykouk krásnej kempík plnej lidí.

DSC_0193

Tady jsme se šli mrknout na ledovcový jezero a na Mt. Cook trochu zblízka. Tady na tom památníku jsou jména lidí co už na Cookovi zařvali a je jich dost na to že má jen 3724 m.

DSC_0197

Cesta vedla údolím kde dřív ležel ledovec přes několik závěsnejch mostů.

DSC_0261

Když jsme došli k Hooker lake který se plní vodou z ledovce, tak jsem si myslel, že se překonám, ale nešlo to. Voda měla jen 7° a to jsem fakt nedal.

DSC_0230

Druhej den ráno jsme vyrazili na Muellers Hut.

DSC_0217

Je to zas taková ta chajda v 1800 metrech, kde se dá za nemalý peníz přespat, ale v zimě zapadá sněhem i kadibudka. My tam ale byli v létě, takže sníh jen místy a do vejšky kolen.

G0023524

Cesta měla si milion schodů a my to zmákli s přehledem pod 4 hodiny.

G0043528

Nahoře jsou odměnou ultimátní 360° výhledy na ledovce a skály, ale my měli kompletní mlhu, která se začla roztrhávat až po několika hodinách když jsme šli dolu.

G0143632

Kadibouda.

DSC_0273

Všude kolem, slyšíte malý lavinky, ale když k vám dorazí jejich zvuk, už většinou neni nic vidět.

DSC_0277

Koukám kde všude byl ten ledovec.

DSC_0280

Jezírko na doplnění vody.

G0243733

Tohle mraveniště je náš kempík, kde na sebe ňáký Češi pořád řvali a já jsem dělal že nerozumim.

DSC_0288

My jsme se zase vrátili do free campu k jezeru Pukaki, protože  po tomhle výšlapu jsem rozhodně potřeboval do vody, aspoň na pár vteřin.

G0263748

DSC_0291

Hanmer Springs a Christchurch

13. – 14. Února

Když jsme dojeli do Hanmer Springs museli jsme se vyškrábat k Dog Stream Waterfall. Byla to nejzajímavější věc v okolí a taky jen hodina šlapání do kopce. Vodopád má 41 metrů a já si tam sněd jabko.

DSC_0088

Odsud do super kempu, kterej byl obrovskej a jen za 5$ za auto a noc. No a z kempu ráno rovnou do Christu, kde jsem už měl dva kupce na kolo, protože mě nebavilo ho pořád vozit za autem, když ho nemam ani kdy použít.  Prošli jsme klasicky hipsterský centrum, Finja si ukradla ve Warehousu nový legíny a za ušetřený peníz měla smažený nudle se zeleninou.

DSC_0095

Prohlídka budov po zemětřesení, některý se radši strhnou…

DSC_0096

… jiný se budou opravovat furt dokola.

DSC_0098

Dále přišla na řadu botanická, protože ty jsou vždycky na Zélandu ve slušný kvalitě a zadarmo.

DSC_0104

DSC_0118

Kolo se úspěšně prodalo Polákům a samozřejmě jsem na něm vydělal, skoro jako na všem.

DSC_0123

Silnice do Kaikoury a Molesworth

12. Února

Ráno jsme to napálili směr Kaikoura a první zastávka měl bejt kaňon řeky kterym se dá jít až do jeskyně. Tahle atrakce byla ale zavřená pro veřejnost, protože jí trochu pocuchalo poslední zemětřesení. Zastavili jsme na kolejích, protože bylo jasný, že tu dneska nic nepojede a šli se projít po mostě.

DSC_0034

Další plán teda byl najít kolonii tuleňů na pláži kam se musí dojít cca. 3 km pěšky, ale šli jsme na opačnou stranu a tam tuleni nebyli.

DSC_0045 

Foukalo zas jak blázen, tak jsme aspoň pouštěli draka a našel jsem tam kamínek, kterej dneska nosim na krku. Chtěli jsme pak k tuleňům dojet po pláži autem, ale trochu jsme se zahrabali do jemnýho štěrku, takže jsem to radši otočil a byl rád, že jsme se odtamtud dostali.

Dál jsme jeli až na konec cesty, podívat se kam nás to pustí.

DSC_0047

Cesta ale byla po chvíli už fakt hodně rozsekaná, takže uzavírka byla za mostem asi 35km před Kaikourou.

DSC_0049

Dali jsme si teda obídek pod mostem, vykoupali se v řece a museli jet stejnou cestou zpátky až do vesnice Seddon. Tam jsme natankovali plnou a nabrali zásoby protože před námi byla polňačka dlouhá 167km skrz největší farmu na Zélandu zvanou Molesworth. Tahle silnice je veřejně přístupná jenom v létě a přesto na ní moc lidí nepotkáte.

DSC_0058

DSC_0059

Uprostřed má farma pár budov, kde žije personál, jsou tam jatka atd. a taky je tam DOC kemp kde jsme přespali přes noc.

DSC_0063

Druhej den jsme měli v plánu vylízt na nejlepší kopec v okolí, ale pořád chcalo a foukalo takže jsme to odpískali zamířili do Hanmer Springs.

DSC_0068

DSC_0076

Blenheim

10. Února

DSC_0237

Přespal jsem u hřiště na začátku Blenu, ale hned ráno nás odtamtud vyštípal správce. Bylo povoleno asi pět aut a stálo nás tam nejmíň dvacet.

DSC_0240

Ještě pořád jsem neúspěšně sháněl parťáka na cestování a jelikož skončil festival Luminate, přidala se ke mě zase Finja, co jsme spolu šli ten pětidenní trek kolem jezer.

DSC_0010

Vyprali jsme prádlo, nakoupili zásoby a vyrazili prozkoumat vrak lodi

DSC_0024

V podvečer jsme to napálili po silnici duchů směr Kaikoura a přespali na odpočívadle u vesnice Ward.

DSC_0232