V Taipei jsem měl asi 17 hodin na přestup, tak jsem si nechal dat do pasu turistický vízum a vyrazil do města. Přijel jsem do centra už v 7 ráno a skoro všude bylo ještě zavřeno. Zašel jsem si na nákup do Seven-11, ale nebrali tam Visa kartu, takzě jsem musel do bankomatu a pak jsem platil hotově.

Taipei je hlavní město čínské republiky na ostrově Tchaj-wan a do roku 87 tady byla ultrapravicová diktatura, od té doby se to tady zmírnilo na demokracii. V minulosti si území nárokovala komunistická čína a chvíli ho okupovalo i Japonsko. Tady se sem stáhla po prohře čínská protikomunstická armáda a další protivládní aktivisti.

Měl jsem dost času, tak jsem si zašel 2x na nějakou polívku, abych se trochu prohřál, protože jsem měl z letadla ještě zalehlý ucho.

A taky jsem si zašel na vyhlídkovou věž Taipei 101, s nejrychlejším výtahem na světě (1010m/s). Cesta nahoru trvala asi 3 vteřiny a bylo to do 398m.

Já mám vejšky rád, takže to určitě stálo za to, ikdyž loni jsem byl na Burj Chalifě ještě o 120 metrů vejš.

Prošel jsem si ještě pár parků, nakoupil mini banány a čaj, navštívil muzeum, podíval se na výstavu korálů a k večeru se vrátil na letiště.

V sobotu jsme měli třídní sraz (sešlo se nás 9) a já to asi trochu přehnal s vodkama nebo nevim, ale v něděli mi bylo od rána dost blbě, málo jsem se vyspal, pak jel na výlet venčit smečku pod Hazmburg a už mi bylo jasný že na mě něco leze. Taky jsem si tam nasbíral proutky a pak upletl kulatou pomlázku z 9 prutů.
Večer jestě menší rozlučka v MK baru v Roudnici, kde jsem už byl uplně dead a nevěděl jestli spát na stole nebo jít spáchat někam harakiri.

O velikonoční pondělí vstávačka ve 4:20 s horečkou a knedlikem v krku, strašně mi kručelo v břiše celou noc, že jsem ani moc neusnul a bylo mi tak blbě, že jsem nemohl nic jíst.
V půl 6 už mě Baruška doručila na Terminál 2 a rozloučili jsme se.

První let do Frankfurtu byl od Smartwings, takže zadarmo nedostanete ani vodu, natož třeba muffin a čaj, jako jinde.
Letadlo nebylo moc plný a já byl uplně vzadu, vedle mě číňanka a já se snažil před ní ve spánku moc neslintat.
Teďko už čekám na další let do Taipei na Taiwanu, který mi letí za 3 hodky a bude trvat asi 12h.

Update:

Během letu do Taipei mi bylo pořád ještě dost blbě, ale obsluha i jídlo bylo skvělý.

Z filmů jsem si vybral Birdmana, ale usnul jsem u toho. Pak jsem začal koukat na reality show Chef Master Junior s Gordonem Ramsey. Docela hustý jak dokážou 8 letý děti vařit.

Z Taipei jsem sedel vedle kluka ze Slovinska, kterej taky jede na Working Holiday, měl tady už předem domluvenou práci v půjčovně aut a kamarády co na něj čekali na letišti. Měl sebou 38kg věcí, fakt blázen. To já měl 14,5 a řikal si jak je to hodně.

V Sydney byl palivovej stop a na hodinu jsme museli z letadla, trochu jsem se prošel po letišti a za další tři hodiny už jsme byli v Aucklandu. Čekaní ve frontě na kontrolu věcí trvalo asi dvě hodiny, radši jsem v letáčku přiznal každou blbost, jenom abych pak nedostal pokutu 400$. Nesmí se sem skoro nic dovážet aby se tu nerozšířily nějaký nákazy zem. plodin nebo včel atd.

Z posledních sil jsem dojel do centra, našel svůj hostel, dal si sprchu a šel spát. Každý dvě hodiny jsem se ale budil a nemohl usnout, bylo to dost divný. Nakonec jsem spal asi do 8 do rána a vyrazil omrknout město.

Zkusil jsem štěstí se získáním víza working holiday a vyšlo to!
Rozdávání víz začlo 2.3. v 10 večer, stránka se ale asi do půl jedný nedala ani načíst. Pak mi Baruška poradila, že by to prej mohlo jít přes mobil líp, tak jsem to zkusil a ejhle, trochu to šlo.
Vyplnil jsem dotazník a rychle zaplatil. Jí to ale bohužel nevyšlo. Vyplnila to asi minutu po mě a kvóta 1200 míst už byla plná.
Začal jsem tedy panikařit, co všechno musím zařídit, kolik co bude stát, pročetl jsem pár blogů a stránek co se tím zabejvaj.

Vypsal jsem si body co musím udělat:

• koupit letenku
• odhlásit se z pracáku
•  odhlásit se ze zdravotní pojišťovny a vrátit kartičku pojištěnce
• zajít si k doktorovi
• prodat stolní PC a koupit si notebook
• udělat si cestovní pojištění na celej rok

Před odletem jsem si ještě zašel na přednášku který se přesně tímhle zabejvala a ujistil jsem se tam, že musím mít mezinárodní řidičák.
Bohužel zbýval jen jeden pracovní den a po něm byl pátek – nový svátek.
Taky jsem ten den zjistil, že můž řidičák je už měsíc a půl propadlej, což ještě celou situaci trochu zkomplikovalo.
Stálo mě to trochu telefonování a přemlouvání, ale nakonec mě v Lovosicích přijali, že si můžu o řidičák zažádat. Udělal jsem pak mámě ještě dvě úředně ověřený plný moci, aby mi mohla novej řidičák vyzvednout, zažádat o mezinárodní a pak mi to případně poslat poštou na Zéland.