Tak s autem to nakonec dopadlo celkem úspěšně, našli jsme v neděli jeden otevřenej servis, měli sice jen nový pneumatiky a tak mě to s prací stálo 148$, ale mohl jsem aspoň odjet z města.

Našel jsem si kemp na půl cesty s názvem Schishka. Byla tam telefonní budka, přes kterou jsem se zaregistroval a po telefonu taky zaplatil 15$ za noc. Na mail mi pak přišel kód, kterym jsem otevřel bránu. a mohl dovnitř vjet autem. V kempu bylo dost lidí, všechno bylo nový, ale ve vybavení jen záchody a umyvadla, ani studená sprcha tam nebyla.

Dal jsem si kolečko kolem kempu, ale přišla brzy tma, takže jsem skoro nic neviděl. Když jdete do lesa, tak je potřeba si očistit hlínu z podrážek kartáčem a nastříkat si boty desinfekcí.

Noc v autě nebyla nic moc, sedačky nejsou uplně rovný, takže jsem pořád hledal správnou polohu a ráno jsem se probudil docela zmrzlej. Ráno jsem si dal znovu to samý kolečko co večer po tmě a udělal jsem pár fotek. Počasí je dost proměnlivý, vždycky prší tak minutu a pak 15 minut zase slunce.

Dneska je státní svátek ANZAC, takže je všechno zavřený. Já už od včera hladovim, protože jsem si nic nenakoupil, naštěstí jeden supermarket tady ve Warkworthu bude odpoledne otvírat, tak asi hlady neumřu.

Zejtra bych měl začít pracovat, ale pořád ještě nemám žádný informace o tom kde nebo co, takže budu čekat.

Knihovna je dneska taky zavřená, takže sedim venku autě a snažim se z ní chytit wifi.

Dneska ráno jsem se sbalil a  odpoledne odhodlaně vyrazil vstříc severu. Dopoledne se mi Asela ještě hrabal v nefunkčním okínku, anténě a rádiu, ale nic z toho neopravil.

Po asi třiceti kilometrech na dálnici přišel placenej úsek, tak jsem radši sjel, protože jsem nevěděl kolik to bude stát a jel jsem po pobřeží, kde jsem se apoň mohl kochat. Zastavil jsem na jedný dlouhý pláži a rozbalil svůj novej vařič, co jsem koupil od Italů za 10$. Udělal jsem si rybí prsty, protože v autě nemám mrazák a tak by asi dlouho nevydržely.

Potom jsem ujel ještě asi 10km krásnou pobřežní krajinou a volal mi Asela, že má pro mě kupce na kolo. Ujistil jsem se že to myslí vážně a nechal se přemluvit abych se vrátil. Cestou jsem u dálnice nabral ještě stopaře Francouze a něco jsme si povyprávěli. Když jsem ho ale vysazoval u nádraží v Avondale, tak jsem moc prudce narazil kolem na obrubník a prorazil jsem pneumatiku Ještě prostě nemám představu kde přesně jsou kola, když teď sedim na druhý straně.

No vyndal jsem jen kolo a zajel jsem na barák, je to kousek. Kolo jsem nakonec prodal se zámkem za 130$, protože jsme neměli drobný, takže jsem na něm vůbec nic neprodělal

Asela teda hned vyskočil, že mi pomůže kolo vyměnit. Sehnali jsme klíč na kola kterej mi chyběl ve výbavě, vzali jsme jeho auto který nemá WOF(technická) ani REGO(poplatek za auto) a jeli těch 400 metrů k mýmu autu. Tam jsme zjistili že ten klíč nepasuje na ty šrouby, ale hrabal jsem tak dlouho v útrobách mýho auta až jsem ten klíč našel. Takže další dobrá zpráva – nemusim si ho kupovat.

No nasadili jsme tam teda to náhradní kolo, ujel jsem asi dvě stě metrů a bylo zase zase prázdný.

To už mi přišlo jako nějakej signál, že se na to dneska mám vysrat, takže jsem si vzal jenom nejnutnější věci jako jsou peníze, víno, sendviče, spacák a šel jsem zpátky na barák.

Teď jsem fakt rád, že mam tenhle blog, aspoň to můžu někam vysypat a je mi líp. Tenhle den má dva plusy a dva mínusy, takže jsem na nule, jako by se nic nestalo

Zejtra se pokusim sehnat nějakou starší pneumatiku nechám si to snad někde nasadit. Času mám naštěstí dost, zejtra je nedělě a v pondělí je státní svátek.

Včera jsem vyzvednul Míru a jeli jsme na úřad Inland Revenue, kde si on zažádal o daňový číslo a já si ho na místě nechal napsat, takže už můžu pracovat.

Cestou se mi začalo zlobit okýnko u řidiče, jako že sjelo dolu, ale už nechtělo nahoru. Rozebrali jsme teda dveře, zajeli koupit olej ve spreji a všechno jsem pořádně promazal. Trochu to pomohlo, ale pořád to nefunguje bez pomoci rukou, takže to okno zatím asi nebudu používat.

Z práce, kde jsem byl na pohovoru se mi zatim neozvali a Ind kterýmu jsem posílal životopis na pozici svářeče optických kabelů zatim taky mlčí a nezvedá telefon.

Kdo se mi ale ozval, je agentura AMS a nabízí mi práci ve skleníku za minimálku a od pondělí. Do telefonu mi řikala že je to v Hamiltonu, ale v inzerátu píšou Warkworth, tak nevim, ještě jednou jsem jí napsal kde to teda je a čekám na odpověď. Do Hamiltonu je to asi hodina cesty a Warkworth je asi dvě hoďky.

Taky jsem si včera pořídil toustovač, byl jen za 10$. Takže dneska jedou tousty ve velkym

Včera ráno jsme zajeli vyzvednout Míru na letiště. Toho Míru, kterej mi dovezl mezinárodní řidičák, takže už můžu řídit svoje auto

Check-in ve svym domluvenym bydlení měl až v 5 večer, takže jsme ještě zajeli do krámu, na piknik a na kopec než jsem ho hodil domu.

Od pěti jsme čekali na Hanku, která mu pronajala pokoj a když v půl 7 přijela, tak mě pozvala na pokec a udělala nám čaj s rumem.

Nejdřív jsem rum nechtěl, ale pak mi vysvětlila, že je tady mírnej limit na alkohol za volantem, takže se můžu klidně dát panáka, dvě piva, nebo víno před jízdou.

Na automat se dá zvyknout docela snadno, je to pohodička, projel jsem město několikrát sem a tam a řízení vlevo neni zas takovej problém.

Taky jsem se poslední dny snažil prodat kolo. V jednom bazaru mi nabídl 40$, v druhym řek že nemá zájem a ve třetim 60$. To si ho snad radši nějak přidělám na auto a nechám si ho.

Už druhej den nám na baráku nejde wifi, všichni jsou z toho na prášky a řikaj že budou chtít slevu na nájmu. Já budu muset jít do knihovny abych odeslal aspoň tenhle příspěvek. Snad už to brzy rozchoděj.

Včera jsem si trochu přispal i přestože mě v 7 ráno vzbudil Asela, jestli mu nepůjčim auto, že můsí nečekaně na pár hodin do práce (dělá v mekáči). Asi v 1 jsem vyrazil do muzea transportu a technologií a cesta mi trvala asi hodinu a půl.

Na prodej za dolar.

Přišel jsem tam tedy dost pozdě už jsem neměl čas na prohlídku druhý části komplexu, kam jsem mohl jet zdarma starobylou tramvají.

Java

Sorry za hroznou kvalitu fotek.

Celkově bych řekl že to je spíš pro rodiny nebo malý děti, nesrovnával bych to moc s muzei u nás, ale spíš se zábavním parkem. Bylo tam všechno možný, přes parní stroje, který fungujou jen v neděli, přes prolejzačky, ukázkový starý chatky až po 3D tiskárny.

Večer tady byla rozlučková párty, protože jedna německá dvojice odjížděla na cesty, ale mě to moc nebralo a hrál jsem radši hry na kompu a pak jsem si uvědomil, že tu pořád ještě není Asela s mojim autem. Už to bylo asi 18 hodin co byl pryč a já začínal mít o něj trochu strach. Zrovna když jsem vytáčel jeho číslo se ukázal ve dveřích. Přivezl mi velkou krabici plnou kempingovýho vybavení, jako jsou zavírací krabičky, nádobí, naběračky, nože, příbory, atd, taky mi přivez jídlo, nejaký obalovaný kuře s rejží. No a pro sebe si dotáhl 42’’ plasmovou televizi kterou dostal od nějakýho kámoše.

Dneska ráno (neděle) mě zase vzbudil chlápek v 7 a ptal se jestli nevim čí je to červený auto, že mu překáží. Takhle postupně zaklepal na všechny pokoje a všechny vzbudil. S Aselou jsme se vyhrabali zase ve 12 a jeli do autoservisu nechat vyměnit olej. Tam ale ten týpek nebyl, nebo spíš se zašíval a nechtělo se mu vstát.

Asi ve 4 jsme se mu dovolali, poslal nás pro olej a filtr do krámu Super Cheap Auto (něco jako auto Kelly, akorát že formou supermarketu a s né tak skaženym jménem). Koupil jsem ty dvě věci za 70$ a jeli jsme k němu do garáže. Tam to asi hodinu a půl dělal a já zatim koukal u něj v garáži na nějakou NZ telenovelu. Za práci si řek pade, takže jsem ve výsledku vůbec nic neušetřil. Za 120$ by mi to udělali kdykoliv a kdekoliv.

Teďko večer tady někdo vytáhl HDMI kabel, takže jsme mohli propojit tu plasma televizi s mym notebookem a koukáme na filmy. Teďko je před námi Hobit, třetí část.

V úterý už mi přiletí řidičák, nemůžu se fakt dočkat až se projedu ve svý supr káře, Asela mi jí pořád vychvaluje, jakej to byl dobrej kup a jak je ten novej olej znát atd.