Kluci mi ještě jednu potvrdili, že práce na olivách platí,  tak jsem si sbalil věci a vyrazil na sever do vesničky Whangateau. Cesta byla 80km a trvala asi hodinu a čtvrt.

Jonas a Felix se flákali v obyváku a pán majitel mě vřele přivítal. Ukázal mi pokoj, postel, prostor v lednici, koupelnu, heslo na wifi a skásnul mě o 120$ za tejden (to je supr cena). Jo a taky se pochlubil že jeho žena je češka a přijde domů asi za 2 hodiny.

Vyšel jsem si na menší procházku, protože dům je hned na pobřeží. Před ním je akorát hřiště na rugby a pak pláž a oceán. Není tu ani obchod, vůbec nic. Nejbližší potraviny 6km a supermarket 18km. Budu si muset začít plánovat nákupy trochu dopředu.

Zejtra prej jdu teda sbírat olivy. Mam čekat v 8:15 (luxusní čas, ale jsem zvědavej do kolika budem makat) před barákem a někdo mě vyzvedne a ukáže mi cestu. Je to prej jen pár km. Platěj 15$ za hodinu na ruku každej den, takže to asi nedaněj a nezapočítává se mi to do prací v zěmědělství, který můžu potřebovat, kdybych se chtěl prodloužit vízum o tři měsíce. Ale to neva, hlavně že budou nějaký prachy.

Tohle je kocour Kito, ale říkají mu Tiger

Teráska s masivním stolem

Pohled od baráku na oceán a ostrůvky

Pláž a zase odliv, jako vždycky když jsem u vody

Ve čtvrtek jsem byl tak utahanej, že jsem ani nevyplodil žádnej příspěvek na blog. Měl jsem domluvenej přesun do baráku na pobřeží za 185$ na tejden, ale pak mi dva Němci v práci řekli, že bydlej za 120$ na podobnym místě, takže jsem to původní zrušil a nechal je se doma zeptat, jestli bych se tam taky mohl přistěhovat. Večer mi napsali, že bez problémů, ať se klidně po práci nastěhuju.

Pátek ale byl bláznivej den, v práci jsme začali nakládáním hlíny. Je to ale dřina, jsou to težký pytle plný mokrý kokosový kůry, člověk to má všude nasypaný a ještě to dělá ve vedru. Pak nás na chvíli vyhnali na pole, hrabat hrabičkama plastový rozemletý provázky, který se tam dostávaj z rozdrcenejch roslin ze skleníku. Přišel oběd, tak všichni zahodili hrábě a nechali je na poli.

U oběda bylo překvapení v podobě jídla zdarma. Prej protože je poslední den v měsíci. Dostali jsme hranolky, klobásy, kečup a pak ke svačině byla světlá a čokoládová bábovka a dva druhy zmrzliny. To byla milá pozornost podniku si myslim. Po obědě nás už ale nepustili na pole, takže ty hrabičky tam ležej asi ještě teď.

Poslali nás do skleníku, sundavat plasty který jsou na takový vatový kostce u kořenů rostlinky. No 10 minut jsme šli na konec skleníku, tam jsme zjistili že tam nejsou vozíky na kterejch bysme seděli, takže jsme zase šli dopředu a pak zpátky s vozíkama asi 20 minut. Začali jsme to dělat a po pěti minutách nás zase odvolali z komplexu 3 do komplexu 2 kde jsme pokračovali v házení hlíny až do konce dne.

Byl jsem totálně zničenej, vyčerpanej, špinavej a tešil jsem se do novýho baráku s postelí, wifi a sprchou. V tom přišel jeden supervizor v kovbojskym klobouku a řekl, že už nás nepotřebujou, ať další den nechodíme. Zeptal jsem se proč a řekl mi, protože jste od AMS (pracovní agentura).

Byl jsem z toho docela smutnej, ale teď už jsem rád. Kluci Německý co jsem s nima měl začít bydlet mi psali o práci na sbírání oliv za hodinovou sazbu, takže se k nim možná ještě přistěhuju. Jel jsem teda v pátek večer do Aucklandu na svojí základnu, pokecat s lidma a získat lepší náladu, vyprat a odpočinout si. Zejtra se uvidí kam se zase posunu.

Dneska jsem přišel včas, ale stejnak jsem si ani nestihl vypít čaj. Celej den jsem byl v přední části skleníku kde nejsou ještě rostliny. Napojoval jsem nový trny na hadičky, opravoval vývody z trubky kde to bylo ulomený a tak dál, prostě zavlažování. Včera bylo zataženo, ale dneska byl docela pařák. Přemejšlel jsem jestli si jít pro kraťasy, ale pak jsem si řekl, že nejhorší jsou stejnak ty latexový rukavice a ty si sundat nemůžu. Jak mam ze včera na rukou velký puchejře, tak mi to v těch rukavicích pěkně mokvá, no hnus.

Asi 4 kluci co včera nastoupili se mnou, už dneska nepřišli. Dneska nastoupil Izraelec Gil, ale řikal že ho to nebaví a pujde naposled v pátek. Mám s nim docela hodně společnýho, oba jsme přijeli před měsícem, koupili levně stejný auto, tohle je naše první práce a oba jsme měli dneska na hlavě šátek Taky jsem se dozvěděl, že v sobotu můžem pracovat dobrovolně, že nás nikdo nenutí a v neděli se nepracuje.

Slunce zapadá nad skleníkem, když jdu domu.

Taky nám dneska dali papriky na doma, tak jsem si nabral asi 10 a udělal mletý hovězí na paprikách s rejží a taky papriky syrový jen tak na misku.

Večer jsem jel před knihovnu odeslat dva příspěvky na blog, takže vlastně když to čtete tak je to o den pozdě, ale s tím nic neuděláme. Prošel jsem nabídky ubytování v okolí a našel jednu obr vilu jen 16km daleko od skleníku za 185$ na tejden. Pani mi odepsala, že neví jestli mě chtěj, tak jsem jí odpověděl na dodatečný otázky a uvidíme. To spaní v autě mě fakt nebaví, nejhorší je ráno za tmy se vykopat do tý zimy, sundat termo a oblíknout si studený oblečení.

Tohle jsou ty moje bezpečnostní fáračky, který tam nikdo nenosí.

Včera mi přišli informace, kde a v kolik mam bejt a hlavně ať si nezapomenu bezpečnostní pracovní boty, (safety boots). A když psali boots taky mysleli jako ty vysoký, prostě nějaký pohorky, možná i s kovou špičkou. Ty jsem ale neměl, tak jsem začal trochu panikařit, protože byl svátek a 6 večer. Supervizorka, nebo co to je mi ale poradila, že kousek ode mě je otevřenej obchod kde maj dneska do devíti, že už tam volala a má to potvrzený. Tak jsem tam zalej a koupil si ty ošklivý boty za 50$. Jo a ještě k tomu dva termohrnky (dva byli levnější než jeden) a představte si jeden z nich teče, jako tam kde nemá, takže ještě štěstí že mam dva. Připomíná mi to větu co říká Linux (TTH): “Koupíš cedník, teče. Zavaříš ho, necedí.”

No dneska jsem se probudil včas, karimatka byla vyfouklá, takže jsem se zase probudil trochu zlomenej a nemohl jsem uvěřit že jdu po deseti měsících do práce. Připravil jsem si sendviče, udělal čaj do netěsnícího termohrnku a vyrazil jsem hledat skleníky. Přijel jsem tam akorát v půl, což bylo trochu pozdě, protože všichni ostatní už vyplňovali papíry. Paní z řízení lidských zdrojů (HR) na nás všechno dost rychle vychrlila a moc jí nevadilo že polovina z nás to tempo a přízvuk nestíhá. Prošli jsme si bezpečnost práce, to jestli makáme v sobotu a v neděli a já jen stihl pobrat to, že nesmíme mít u sebe mobil, sluchátka, hodinky a náramky. Za chvíli už jsme byli ve skleníku, v těch hadrech ve kterejch jsme zrovna kdo přišel, v jakejkoliv botách a s mobila v kapse. Prostě co nám řekli, že se nesmí, tak nikdo nedodržuje. Všichni ostatní pracovníci v keckách, sluchátka v uších, mobil v kapse nebo v ruce.

No teďka k tý práci, jsou to hodně velký skleníky, podle letáčku 22 hektarů. Rostlinky v nich jsou asi 4 metry vysoký a mezi nima koleje. Po nich jezdí zvedací plošina nebo jenom přizemní plošinka. Na tý se dneska celej den seděl, vyndaval zavlažovací jehly a odpojoval je od trubiček. Dělalo se to v latexovejch rukavicích, ale ty plastový jehly maj na sobě vodní kámen nebo co, takže je dost vostrý a mám z toho puchejře na obou rukou. Odpoledne jsem si přines pracovní rukavice z auta a přesto si natáh ty latexový, takže už jsem tolik nekrvácel

Den je rozdělěnej na 4 menší části, v 10 je svačina, pak oběd v půl jedný, pak druhá svačina ve 3 a v 5 se končí.

Jsou tam vesměs samý lidi z okolních ostrovů, který maj na tohle speciální víza a jezděj se m každej rok. Jsou docela milí a bavěj se s náma, ale moc jim neni rozumět.

Taky jsme sbírali listí, ale to se zas dělá v roušce, protže to práší. A když jsme to měli, tak jsme zase v jíný části skleníku nasazovaly ty jehly na trubičky. Jo celý je to jenom pro papriky, na jednom stonku rostou zelený a červený a na druhý kytce ty žlutý papriky. Myslel jsem si že si jich pár odnesu domu, když jsme jich dneska tak 4 tuny vyhodily, ale v místě kde jsou papriky připravený pro zaměstnance dneska nic nebylo

Včera jsem se ubytoval v kempu Sandspits a předplatil si dvě noci. Jsou tu různý bungalovy, obytňáky a pracháči tady parkujou svoje jachty. Taky tady jsou místa pro spací auta (campervany, minivany) a stany. Těchto míst tady využívám jenom já. Včera tady byl klid, jenom pár dětí lítalo venku, ale dneska se v jídelně rozjel nějakej raut a asi 30 lidí kolem. Všude se tu válely stejky, klobásy, masový rolády a pečený všechno možný. Jedna pani na mě dokonce začla mluvit, ptala se odkud jsem a co dělám. Mezi tim co jsem vařil se tu ostatní bavili o novejch modelech jachet, jaký maj velký okna a tak a pak když jsem dovařil svojí rejži s houbovou omáčkou ze sklenice, tak jen čuměli co to mam za šlichtu Ale bylo to dobrý, půlku jsem si připravil do krabičky na zejtra a  ještě jsem si udělal ze zbytků co jsem měl v lednici, pár sendvičů.

Tady jsou tu zadarmo teplý sprchy nebo půjčovna kajaků (když je příliv a ten jsem ještě neviděl), ale za to wifi je placená dost přísně, takže jezdim odeslat příspěvky před knihovnu do města.

Baráček na kopci.

Loďka která si vyklopí kola a jede na parkoviště.

Židle a stoleček.

PS.: Taky jsem zapomněl napsat, že jsem zažil menší zemětřesení ještě když jsem byl v Aucklandu. Bylo to slabý, ale zajímavý, dokonce na chodbě začal cinkat křišťálovej lustr