Práci v Clear vision jsem musel s díky odmítnout, sice je to skvělá příležitost a asi bych ten začátek finančně zvládnul, ale není to to, kvůli čemu jsem přijel na Zéland. Chci tady cestovat a občas si něco přivydělat, nechci tady začít kariéru.

Míra nám dohodil práci v kiwi pack house, takže tam začínáme od pondělí s Mariellou makat. Budem balit kiwi do krabic asi 10 hodin denně, 6 dní v tejdnu. Vypadá to tak do půlky Června. Celou dobu se u toho stojí, takže počítám, že první dny mě budou asi bolet nohy a možná i ruce. Nejhorší je ale to, že si musim v práci vyndat tunely z uší, protože se tam nesmí nosit žádný šperky, hodinky, náramky atd. A to prostě vypadá dost nechutně, když si to vyndám.

Včera jsme tam byli podepsat a vyplnit různý papíry a zatim přebejváme v baráku v Aucklandu, kde jsem se zdržoval dřív. Pořád tu jsou všichni dřívější kámoši, tak mě včera vytáhli na kulečník a pak po barech, ale já nemoh pít, protože jsem byl řidič tak jsem si to neužil jako oni.

Každej den tady prší asi 10x, hroznej liják, pak zase slunce a liják, pořád dokola.

Tak jsem byl dneska na tom pohovoru v Aucklandu. Předtím jsem se ještě zastavil v asijskym supermarketu a koupil kilo oolongu a kilo jasmínovýho čaje. Na pohovor jsem přišel o 5 minut pozdě, kvůli všudypřítomný zácpě ve městě, ale nikomu to nevadilo. Všech 16 dalších uchazečů o pozici technika ve firmě Clear Vision už bylo uvnitř, seděli na svejch místech a poslouchali prezentaci. Zajímavý bylo, že jsem byl jedinej bílej člověk z uchazečů, všichni ostatní pravděpodobně Indové různých odstínů.

Všichni se chovali moc příjemně a přátelsky, ale šéfik Sam se nás snažil co nejvíc vystrašit hned na začátku, že to je špinavá práce, že budem dělat občas výkopy, budem v bahně, větru a dešti. Nikoho to ale neodradilo, tak si nás pak vzali na druhý kolo jednoho po druhym a to šlo docela dobře. Zdálo se mi že je hodně spokojenej s mejma předchozíma zkušenostma co mam v životopise a dostal jsem se do užšího výběru. Potom jsme měli jakousi praktickou zkoušku, kde nám dali plastovou krabici, dva kusy optickýho kabelu, ale neřekli co s tim máme dělat. No tak jsem to přišrouboval na zeď, do toho jsem namotal ty dva kabely, jak jen úhledně to šlo a po chvíli řekli, joo dobrý, to stačí a šel jsem do dalšího kola.

To teprv přišlo to správný strašení. První 4 tejdny jenom školení – neplacený, potom tejden jako kopáč – za minimum, pak teprv ze mě může bejt asistent technika – po dobu 5 měsíců. Taky bych si musel udělat zkoušku z elektra, něco jako vyhláška 50 a zkoušku z bezpečnosti práce, to by mě dohromady stálo 500$ a nakonec bys si musel nechat předělat mezinárodní řidičák na Novozélandskej, to stojí asi 300$, složit test a udělat pár jízd.

Plat by začínal na 800$ tejdně, ale když bych makal jak jejich nejlepší Ind, tak bych se mohl dostat až na 2200$. Opravdu maj prej jednoho takovýho kluka, kterej dělá kazděj den od rána až do večera, včetně víkendů už skoro rok bez přestávky.

Jo, zapomněl jsem asi říct, že ta práce je primárně sváření optickejch kabelů a jejich instalace v budovách i venku.

Trvalo to celkem 2,5 hodiny, takže jsem odtamtud jel rovnou do Matakany na naší rozlučkovou večeři s olivákama. Bylo to fajn, měli jsme skvělý víno a 3 chody luxusního žrádla. Zejtra se ještě stavim u bosse Martina doma vyzvednout láhev olivovýho oleje, kterou nám nechá na zápraží, pro každýho jednu.

V neděli jsme měli den volna, tak jsem hned ráno vytáhl holky běhat na pláž. Dali jsme si asi 8km, pozorovali vtipný ptáky v rezervaci, na sekundu zahlídli delfíny a pak jsme naskákali do ledovýho oceánu. Bylo slunečno, tak jsem se zase trochu přismah.

K obědu holky udělaly supr špagety s hovězím masem a po jídle a odpočinku jsme vyrazili ještě na track podél pobřeží asi na 3 hodiny.

V pondělí na mě vyšlo vaření a holky si poručily ovocný knedlíky. Nikdy předtim jsem je nedělal, takže jsem byl docela ve stresu abych to neposral a jel podle receptu. Dá se říct, že se docela povedly, akorát se tady neprodává tvaroh, takže jsme si to s ním nemohli posypat.

V úterý vařila Mariella typickej severo-německej bramborovej salát s bílou klobásou a je to docela jinej salát než ten českej, ale dobrý to bylo.

Taky jsme ten den byli naposledy na olivách. Né že by nebylo co dál klepat, ale sklady už jsou plný a nemaj žádný další biny, který bysme mohli plnit. Jsem docela rád, už jsem oliv měl plný zuby a ruce a nohy mě budou bolet jestě pár dní.

Ve čtvrtek odpoledne jsem pozvanej na interview do firmy se kterou jsem jednal před třema tejdnama na pozici networking technician v Aucklandu, ale večer máme zase rozlučkovou párty od našeho současnýho zaměstnavatele, takže po pohovoru pojedu zase zpátky nahoru.

Ve středu jsme si udělali výlet do Warehousu a koupil jsem si mašinku na stříhání vlasů.

Ve čtvrtek přišla Anne zkouřená z práce a řekla, že to bude hrozná sranda mě ostříhat.

Ale docela se jí to povedlo, jsem spokojenej.

V pátek jsem byl nasranej při olivách na Reese, protože šejkoval jenom 20 minut ráno a pak už dělal, jenom tu nejlehčí práci. Bylo hrozný vedro a měl jsem spálený nárty v sandálech i nos. Večer se hrál zápas roku v rugby mezi top teamy Zélandu, tak jsme přijali pozvání od Petera a šli se na to koukat do hospody. Dostal jsem od něj jedno pivko po práci do auta a pak večer jsem ještě vypil 3 malý, takže letos už jsem vypil víc piva než za celej loňskej rok  

(Limit pro řízení je s alkoholem je tu docela benevolentní, můžete mít v sobě dvě piva nebo jedno víno)

V sobotu jsem hned ráno řek Reesovi, jestli by dneska nemoh zkusit šejkování, že to neni zas tak těžký a mohlo by se mu to líbit. Nejdřív byl docela nasranej, jako že šejkoval 3 tejdny v kuse s dlouho tyčkou a bolej ho záda a  bla bla, tak jsem mu řek že včera vůbec nešejkoval a že je to nefér vůči ostatním, když to zvládnou i holky. No a jak pak pěkně makal celej den. Dělali jsme teda jenom do tří, protože byla sobota a tak jsme jěště po práci jeli chvíli na pláž. Vlezl jsem poprvý co jsem tady do vody a vydržel tam šnorchlovat asi 10 minut.

Dneska je neděle a vypadá to na krásnej den, takže možná zase na chvíli do vody vlezu.

Olivy nám jdou pěkně od ruky a dneska dokonce snad po tejdnu svítilo slunce. S klepačem jsem už kamarád, takže klepu pořád, protože mi pak čas rychlejš utiká. Ze začátku jsem s tim krátkym vydržel dělat tak 15 minut a s dlouhym minuty dvě, teďko už s longem jedu klidně půl hodiny. Využil jsem krásnýho počasí a připevnil kameru na ten dlouhej šejkr.

Náhodná fotka šéfa, jak dělá že pracuje.

Tady jsou nějaký krajinky z míst, kde jsme klepali olivy.

Tohle bude čaj z listů kava kava, který jsme nadrbali v džungli, že to prej pročišťuje tělo, ale nemá se toho pít hodně.

Tohle je bordel u mě v pokojíčku, do kterýho mi zejtra maj přijet dva kluci z Chile.

A tohle je ta nejlevnější večeře co se tu dá uvařit, hovězí stejk s rejží.

Taky jsem si zakoupil doménu www.ginger.photos, tak přemejšlim jestli na ní časem nepřehodim tenhle blog.