Tak co se mi zase povedlo za poslední tejden a půl. No asi bych začal tim, že v pondělí mi šéf předal pokutu, za použití pruhu pro autobusy. Viděl jsem pořád ty chlápky stát u silnice s velkou kamerou, tak jsem si řikal, že to asi bude nějakej výzkum obsazenosti pruhů a jestli ten jeden pruh pro autobusy má nějakej smysl, takže když jsem projížděl kolem něj, ještě jsem ho jako lajkoval, že odvádí záslužnou práci. To jsem ale ještě nevěděl, že mi pošle dopis. Tak jsem z toho byl trochu smutnej, ale jenom do středy, protože mi přišla další pokuta za použití pruhu pro busy v jiný ulici s jinym autem.

Zažádal jsem si o fotky těchto událostí a když mi je nedodaj do 10 dní, tak se z toho můžu ještě vykroutit, jinak budu muset vypláznout 300$. Je dobrý, že pokuty za špatnej pruh nebo parkování tady nerozdává policie, takže pak na ně člověk nemá vztek a jsou to opravdu ty lidi co vám většinou pomáhaj a chráněj.

V neděli ráno jsem zajel s Pratyushem na Car Fair, to je takovej trh kde lidi nabízej svý auta, jen tak ze zvědavosti mrknout na ceny.

Odtamtud na farmářský trhy pro papriky a petržel, pak 20 km procházka po pobřeží u baráku a večer jsme ještě s klukama z minulýho bydliště vyrazili na Korejský barbecue Sněz co můžeš. To mě hodně nadchlo a nacpalo.

Jak řikám, deset dní bylo fakt bez deště, většinou uplně jasno. Už jsem si myslel, že to tak zůstane na vždycky, ale ne. Dneska začal chcanec, takže jsem seděl v autě a nic nedělal. Byl jsem celej znuděnej, tak jsem chtěl udělat něco bláznivýho – šel jsem si tedy koupit kafe, který nepiju. Brutal extreme

Taky jsem tenhle tejden hodně vařil, protože mě to baví. Dělal jsem několikrát ryby a na jednu omáčku jsem potřeboval hořčičný prášek o kterym jsem ani nevěděl že existuje. Sehnal jsem ho ale překvapivě snadno v supermarketu, takže jsem ho hned vyzkoušel a můžu si teď dělat instantní hořčici

Jak jsem psal před měsícema, že si všechny finance píšu pěkně do aplikace Spendee, tak konečně jsem se přehoupl do plusu. Už mám tedy splacenou letenku, vízum, auto a můžu začít šetřit na budoucí cestování. Spendee taky tenhle měsíc dostalo novou aktualizaci, kde je pěkně přehledně vidět měsíční bilance a bilance peněženky celkově. Prostě super.

Poslední dny jsem bádal co jsou to antihistaminika, jak fungujou a jestli by mi pomohli s alergií na prach, protože kolik prachu teďko inhaluju v práci je už trochu neúnosný. V čechách bych asi zvolil tabletky Fenistil 24, protože podle popisu se nejvíc hoděj na prach a roztoče, bohužel ten se tu neprodává. Účinná látka je Dimetindine Maleate, který se tu taky pravděpodobně nedá sehnat. Vybral jsem teda na místní online lékárně 3 druhy, který by se na to mohli hodit a budu na sobě zase dělat pokusy. Jeden přípravek je čistě přírodní a dá se používat neomezeně dlouho. Druhej je takovej jako chemickej, ale bez vedlejších účinků a ten  poslední je chemickej s několika vedlejšíma účinkama jako je nevolnost, podráždění, ospalost, nechutenství, no šak to znáte.

Minulou neděli jsme si zajeli na filharmonii v severní části Aucklandu, protože vstupný bylo dobrovolný a hráli melodie z filmů např. ze Star Wars, taky Mozarta nebo Vltavu od Smetany.

Bylo to naprosto epesní, takže jsem jim i něco hodil do kloubouku.

Tenhle tejden jsem měl služebáka v servisu na dva dny a tak jsem vyfasoval nejdřív prťavoučký Suzuki Carry s motorem 1.3 pak zase neohrabaný Mitsubishi. No byl jsem rád, že si mi Kia brzy vrátila.

V sobotu jsme si s klukama z baráku konečně zašli na Suicide Squad a v neděli mě čekalo stěhovaní.

Přestěhoval jsem se ke svýmu kolegovi na Point England, protože do toho baráku kde jsem bydlel má přijet jejich čínská rodinka a do sklepa  se mi vůbec nechtělo.

Budu tady sice platit 150$, ale myslim, že to stojí za to.

Tohle je výhled ode mě z pokoje. Mam dokonce vlastní parkovací místo, vlastní ledničku a sdílenou terasu.

Před domem je docela velká rezervace, oceán asi 150 metrů, veřejný grily a piknikový stolky.

Na písečnou pláž je to asi 1,5km zato do práce 3,3 km, takže teďko budu courat trochu víc cestou domu, ale zase se budu vozit s kolegou cestou do práce.

Tady je ještě pár fotek ze střech nadzemních parkovišť.

Minulou neděli jsme si udělali menší jednodenní výlet do Waitakere.

Je to to asi 40 km od centra, takže jsme tam byli za necelou hoďku.

Počasí se zdá podle fotek docela v pohodě, ale bylo docela bláznivý, že jsme se jednou museli vrátit i do auta.

Na pláži byla taková úžina mezi skálama a vítr tam tak fičel že se sotva dalo jít.

Na týhle fotce je pěkně vidět jak vítr žene písek a dělá nám tak docela bolestivou masáž.

Byl zrovna příliv, takže jsme nemohli vylízt na maják, kterej je jinak dostupnej.

Taky jsme prozkoumali pár jeskyní a dokonale si při tom promočili boty, který jsme do tý doby úspěšně bránili před vlhkostí.

Další víkend konečně skončila moje dieta bez

• lepku – nejtěžší věc na světě, je úplně ve všem
• masa (to jsem porušil, snědl jsem konzervu s tuňákem)
• mléčnejch výrobků a vajec
• sóji (to jsem porušil, byla v sušenkách a jednom chlebu)
• citrusů (citron byl v tuňákovi)
• alkoholu (vypil jsem jedno pivko který jsem dostal abych neurazil)
• rajčat, jahod, malin, papáji
• dochucovadel a éček (to jsem asi taky párkrát porušil)
• černýho čaje a kafe
• bílýho cukru (v něčem asi byl určitě)
• čokolády

No a po měsíci konečně můžu říct, že na jídlo alergii nemam. Ekzém mi sice skoro zmizel, ale pak se zase normálně vrátil, takže si myslim, že je to prostě z prachu, kterýho mám doma a hlavně v práci dostatek.

Konec diety jsem oslavil na očním food marketu, kde jsme si s Mírou dali chobotnice, ale musim říct, že mu moc nejeli

Taky jsem chtěl poděkovat svojí sponzorce za kulicha, co jsem dostal na cestu, používám ho docela často, doma i venku a zatim vydržel všechno.

Kdybyste takovej podobnej taky chtěli, tak se můžete podívat na http://www.fler.cz/shop/kvyk

Jo a važte si čistýho vzduchu co dejcháte v Praze, že můžete jezdit tramvajema co nevytvářej zplodiny nebo že máte euro-eko normy na auta. Tady má každej několik aut s obsahem 3L a vyšším, MHD tu skoro neexistuje, emisní normy taky ne a tankuje se benzín 91. Podle toho to pak vypadá. Sice to neni tak hrozný jako v Chiang-Mai, kde se Vám už po hodině z toho smogu motá hlava, ale stejně, nemůžu se už dočkat až vypadnu z Aucklandu.

Žádný extra pecky pro Vás nemam, tak aspoň pár fotek za posledních 14 dní.

Sobotní cesta do práce.

Co jsem zas novýho našel? Tak třeba tuhle zajímavou bateriovou drtičku, pěknej velkej deštník nebo pár pivek, jako dycky.

Tohle je moje pracovní “mačeta”

Snídaně v autě s výhledem na Rangitoto.

Náměstí v centru se snaží navodit zimní atmosféru ledníma medvědama, tučňákama a kluzištěm.

Minulou neděli jsem jen vylezl na nejbližší kopec – Mt Wellington, hned ale začlo pršet.

Snídaně v přístavu s výhledem na loď.

Socha s názvem “Inspirace”

Zejtra jedem na menší trip do Waitakere, tak snad nám počasí klapne a užijem si to jak páni.

Zní to tak pěkně, když se řekne městskej zahradník, ale to co teď vlastně dělám, je spíš hrabaní a foukání listí,  sběr větví, odpadků a občas i hovínek.

Tenhle tejden už jsem začal jezdit sám, takže mě nikdo nekontroluje a můžu si dělat co chci. Dal jsem si dokonce i sobotu, protože je to vážně pohoda. Můžu dělat minimálně 40 a maximálně 77 hodin tejdně, tak doufám, že to příště těch 77 bude.

Měl jsem taky pár zajímavejch nálezů, třeba Smartphone s androidem, je to sice šmejd, ale i po pár dnech na dešti funguje. Taky jsem našel sluneční polarizovaný Ray Bany, jak nový, v hodnotě tak 350$, tak ty se mi hoděj. Jinak taky třeba jehlu s injekcí, nějaký to pivko, bourbon s kolou v plechu, čokolády, boty na běhání, krosnu – to je harampádí který vozim normálně na skládku

Lidi si asi myslej, že když dělám venku a zametám chodník, tak jsem asi hrozně chudej nebo bez domova, často se mi děkujou za mojí kvalitní službu, každej den se mě někdo ptá na cestu a v sobotu ráno mi dokonce nějakej kluk přinesl zmrzlinu, tak jsem nedokázal odolat a sežral jsem jí i přes svojí krutou a stupidní měsíční dietu/výzvu. Po zbytek dne jsem to ale vyřešil sluchátkama, každej vidí že je mam a nikdo na mě už nemluví a poslouchám fakt suprový rádio, který mě udržuje v pohybu a v pozoru.

V sobotu ráno taky jeden ze spolubydlících přišel domu hrozně nalitej, všude nablil a pak vyhodil dva stoly a pár židlí z okna ven na schody a tam se to ještě snažil trochu rozšlapat. To mě samozřejmě probudilo, tak jsem se šel zeptat co má za problém a řek mi že je to tu prostě nechutný. Takže tim to tady všechno vylepšil no. Snažil jsem se ještě usnout, ale vstával jsem v 5:30 a on do tý doby ještě rozbíjel flašky od piva.

V neděli jsem si udělal výlet do mýho původního bydliště pozdravit kamíky a barák pořád stojí, zkouknuli jsme film a šli jsme ve skupince na farmářský/bleší trhy v Avondale.