Milford Sound je asi nejturističtější místo z celýho Zélandu, takže sem jezdí hromady autobusů ze kterých přesedají číňani v kloboučkách na lodě, které je vezmou na výlet zálivem k vodopádu. Tohle může bejt fajn, ale já jsem si to odpustil a prohlídl si MS pouze ze souše.
Dali jsme si tam kafe a nabrali čerstvou vodu do kanystru na veřejňákách.
Cestou zpět jsme se zastavili u Chasm. To je takové krásně vymleté místo ve skále na jedné z říček, kde to prostě hučí jak blázen. Z těch fotek to moc nevynikne, ale tohle místo je fakt kouzelný.
Jediná přístupová cesta do MF vede skrze nejdelší štěrkový tunel na světě. (1270m, není v něm asfalt na zemi)
A hned na druhé straně na vás zase vykouknou zasněžené vrcholky hor.
Getrudino sedlo byla pro mě asi největší pecka z celýho jižáku. Nenápadná stezka vedoucí údolím – v létě suchou písčitou řekou a pak po šutrech. Kolem teda slušný hory a tenounký pramínky vody z tajícího sněhu dlouhý několik stovek metrů, ale hrabete se dál a pak už jen wow wow wow.
Trochu jsme už na tom byli bídně s vodou a jít na celodenní track bez ní není úplně chytrý. Naštěstí první wow – úžasnej vodopádek, kde si natočímě vodu z posledního sněhu rovnou do flašky, tu hned vypijem a natočíme novou.
Kousek dál, cesta vede konečně do kopce a po pěkný skále. Druhý wow, bazénky plný čistý ledový vody, vypadá to jak v přírodních lázních a přísaháme, že cestou zpátky si to do toho určitě vlezem.
Třetí wow – jezero. Hele proč támhle sedej všichni ty lidi? Tyvole, tady je jezero jak kráva. Má tak sto metrů na dýlku a hloubku asi nikdo nevyzkouší. Ok, dáme tady piknik.
Sežvejkal jsem tousťák se sýrem a už mě to táhlo dál. I když pokec s lidma u jezera byl fajn, hrozně nám spojlerovali (tj. prozrazovali co bude před námi na cestě vzhůru), takže jsem radši šel napřed ať to nevim od nich.
Další věc co mě zaujala, sněhovej přístřešek. Slunce na něj akorát začalo dopadat a z jeho tání se vytvářel větší a větší proud, který se valil dolů k vodopádu kde jsme si napouštěli láhve.
Co tu máme dál, skály všech nemožnejch tvarů, jak je pěkně ten ledovec vybrousil když po nich ujížděl do toho údolí, na těch jsem se taky pár minut vyblbnul.
Lezu dál nahoru a boom druhý obrovský jezero, který zásobuje to spodní jezero.
Teď si řikám, už to tu nemůže bejt asi lepší. Když se ale dohrabu nahoru na okraj sedla a vidím před sebou Milford Sound pokrytej hustou džunglí a s oceánem v dáli a vodopádama ze všech stran, je mi jasný že tohle je prostě best of jižák.
Pár desítek minut jsem jenom čuměl dolů a všecko fotil. Finja pak poznamenala, že jí tamta holka řekla, že tu je ještě třetí jezero. To mi už hlava nebere, ale jdu se podívat. No jo, prostě taková kaskáda třech jezírek zapasovaná na tohle perfektní místo a dokonce stan ve kterym někdo plánuje přečkat noc.
Trek byl jen 3.5km, ale nám to zabralo s tim čuměnim na všechno přes půl dne. Cestou dolů potkáváme ještě trojici papoušků Kea co nám předváděj divadlo aby něco dostali, ale nás neobměkčej, takže nasraný po pár minutách pózování odlítaj.
Další destinací při turné po jižním ostrově byl Milford sound. Na téhle jediné silnici která tam vede je deset DOC kempů a pořád je to v sezoně málo. V jednom menším z nich jsme přespali schovaný za skálou a vykašlali se na placení, protože jsme pořád jenom cálovali za kempy a nebyla tam ani voda na pití. Kolem nás byli tři Great Walky, ale ani jeden jsme si nemohli dát celej, protože Huty i kempy jsou na nich vybookovaný půl roku dopředu. Prošli jsme si aspoň jednodenní trek po Routerburnu na Key Summit.
Cesta porostem byla horká, vlhká a kouzelná
Na vrcholu měl čekat spektakulární výhled na protější kopce a jezero ale měli jsme trochu mráčky
Bažinky byli jasně vidět už z dálky, já ale koukal spíš do foťáku a do jedný si pěkně utopil botu
Selfie time
Mechy a lišejníky
Svačinka č.2 proběhla na břehu jezírka Howden kde se i pár lidí snažilo koupat
Byli jsme dneska pěkně rozjetý a tak jsme to došlapali až k vodopádům Earland, kde vede trek přímo pod nima, takže si všichni brali pláštěnky. Já se jen svlíknul do plavek a dal si zase po pár dnech sprchu.
Když jsme došli zpátky na parkoviště, čekal tam na nás párek papoušků Kea. Všude samozřejmě cedule nekrmit dokonce i v čínštině, ale stejnak to nepomáhá, ty blbý turisti jim furt něco dávaj. Tyhle papoušci jsou pak drzí jak vopice a úplně stejně chytrý.
Po vyčerpávajícím dni jsme jeli do nejbližšího kempu, kterej byl největší z těch deseti, takže atmosféra jak na fesťáku a k tomu ty boží hory všude kolem.
Remarkables je pohoří (2319m) kousek od Queenstownu a nejvyšší veřejný místo kam se dá dojet autem, protože je na vrcholu ski areál. Ten v létě nemá sníh, takže opravy a přestavby jely v plnym proudu.
Cesta nahoru, byla pro náš automat značně vysilující, takže jsme udělali několik zastávek na focení a chlazení.
Přistání v Queenstownu za 3, 2, 1
Adrenalinová atrakce Jet Boat na řece Karawau.
Nahoře nás čekalo ledový, průzračný jezero takže rychlou koupačku ve dvou tisících jsme si nemohli odpustit.
Odtud se dalo vyškrábat ještě trochu vejš, odkud byl nejlepší výhled na Queenstown.
Cestou do Queenu zastávka u elektrárny a taky aby nám trochu vychladla automatická převodovka, protože už fakt netušila co by tam měla hodit.
Když jsme dojeli do nejlepšího města na Zélandu prošli jsme centrum a dali si pizzu v Domino’s. Všude byli umělci a hudebníci, hipíci a backpackeři. To mě zas tolik nebavilo a tak jsem rozhodl, že jdeme pěšky na kopec nad městem kam vede kabinová lanovka. Cesta byla strmá a vedla podél crossový dráhy pro bajky a taky tam byl dlouhej zipline v korunách stromů.
Nahoře byl krásnej výhled na město, jezero a okolní hory.
Tuhle atrakci zvanou Luge jsem museli vyzkoušet. Jede se na takový kárce dolů po dráze a zpátky vás zas vyveze lanovka.
Večer už po tmě jsme našli DOC kemp u Moke lake, kterej byl obrovskej a na moc pěkným místě.
